Scuk s Pažitkou a Electrolux partičkou
23.9.2016 se konal dlouho plánovaný scuk, tedy setkání foodblogerů angažovaných v projektu Pažitka. Vše navíc pod vlajkou společnosti Electrolux a ve spojení se školou vaření Avantgarde. Pohromadě tedy spousta lidí které jsem nikdy neviděl a několik mně známých tváří, se kterými se potkávám už poměrně pravidelně. Tonda Bradáč a Lucka Krejbichová na prvním místě za Electrolux domácí spotřebiče a projekt pečeme v páře. Nebudu zapírat, na ty dva jsem se těšil nejvíce.
Vybrat dobrého řezníka? Klidně na léta.
To vy totiž budete jíst co u něj nakoupíte. To na vás pak záleží, co nabídnete sobě, své rodině, přátelům. Takže vy musíte nejen vědět co vlastně chcete, ale hlavně znát. Něco o mase, jeho možnostech a svých potřebách. Já vybráno mám a v Praze už prakticky navštívím pouze tři prodejny. Chci li naprostou špičku, pak jedině Naše maso nebo TRMS. Tady umí nakoupit každý moula a musí si připravit značnou sumu peněz. Otázkou pak je, zda z těch vysoce kvalitních produktů dokáže uvařit. Tak, aby nedegradoval to fajnové maso. No a pak klasika. Dobré české řeznictví založené na kvalitě, ne přehnané a drahé, přesto však převyšující to, co vám nacpou do balíčku v supermarketu. A bohužel i kdejakém řeznictví. I to už mám jednoznačně vybrané.
Perkelt z drštěk? Tak ten vás rozmlátí na kousky!
Superměkké a pěkně vypečené. Nekecám a jdu do něj. Tedy v tuto chvíli už jím do vás. Celé to začalo více než před rokem u článku, který je stár téměř šest let. V diskuzi nad recepisem kolegy blogera jsem zapochyboval o smysluplnosti použití hovězího vývaru do dršťkové polévky. On vysvětlil a mně by se líbilo kdyby dnes zaznamnal že jsem jeho názor na vaření nejen přijal, ale i povýšil. K dokonalosti.
A znovu. Celé to začalo ve čtvrtek 1.9.2016, tedy před několika dny poznámkou kolegy a kamaráda. Toho, který mi pomáhal v dřevních začátcích tohoto webu s jeho zprovozněním. Přijel z dovolené v Maďarsku a jako jedno z prvních zajímavých jídel doporučil dokonalý perkelt z hovězích drštěk. Já jej na to téma druhý den oslovil telefonem a třetí už vařil.
Bylinkové kuře, dušená mrkvička, hummus z červené čočky. Pro návštěvu.
Sestra s desetiletým synem a mužem se rozhodli přijet do Prahy. Takže jsem je provedl po svém pracovišti, uvařil oběd, v parku jsme lítali s kvadrokoptérou, trochu ji rozbili a v sobotu dopoledne prozkoumáme pražské farmářské trhy. Na její přání. Tedy sestry že jo. Začneme Holešovickou tržnicí a pokud bude dosti sil, pokračujeme na Náplavku. Jo a taky jsem jim upekl chleba. Překynul, byl proto placatej ale děsně dobrej. Nabublanej 🙂 Mám z něj velikou radost, obzvláště pak s ohledem na fakt, že k jednomu obědu pro tři lidi padla půlka kiláčku. Chápete to? Kuře, mrkev, hummus. Každý si přidal 2-3x a k tomu půlkilový kus chleba. Trochu nerozumím té kombinaci a trochu více chápu nadšení. Uvařil jsem prostě betelně dobře 😀
Kimchi >> 김치 << korejský zázrak
Tradiční korejská specialita z fermentovaného čínského, nebo pekingského zelí. No ano, nepletu se. Jsou dva druhy a u nás to čínské neshánějte v běžném supermarketu. Nemívají ho. Každopádně i já jsem použil to běžnější, pekingské. Což je myslím vlastně správně.
Tak ten první odstavec včetně názvu jsem si připravil 25.4.2015. A od té doby stále odkládal přípravu, nutně musel něco udělat dříve, a taky měl strach. Že jako co když to nevyjde, a mám to vůbec zapotřebí, a chci to vůbec zkusit? Stačila jedna ochutnávka poměrně nepodařené napodobeniny objednané od sushitime.cz společně s několika dalšími jídly pro kolegy a bylo jasno. Jestliže to byl opravdu jen pokus o Kimchi, pak originál musí být doslova úchvatný.
Krambl? Koláč bez těsta…
Jediná lžička ochutnávky od kolegyně Darinky a bylo jasno. Rovnou jsem mazal do obchodu pro nákup a ještě týž den doma pokračoval s přípravou. A to jsem původně šel jen na otočku do práce. Pro úrodu okurek ze zahrady na jižní Moravě.
Tedy ochutnáno, jako úvodní text (první odstavec) sepsáno v sobotu 6.8. Také nakoupeno, připraveno, opět ochutnáno, druhý den rozneseno po okolí aby i jiní věděli. Pak, v pondělí 8.8. přineseno do práce kolegyni Katce, ve středu prodebatováno s původcem toho všeho, Darinkou, a teprve dnes to snad dodám i vám. Takové nadšení a nakonec pomalu týden pryč. Žeby prokrastinace? No, to by ke mně pasovalo…
Krůtí znojemské ragů ze srdíček
A tady máte slíbený druhý, respektive třetí krůtí recept. Druhé je maso v pořadí jak jsem koupil a chtěl vařit. Krůtí maso. Opět. I když tentokrát se jedná o droby a ty příliš často nepřipravuji já, stejně jako většina lidí zdá se. Srdíčka jsou vděčná surovina. Poměrně snadno se čistí, dík velikosti těchto na rozdíl od kuřecích se dají půlit a to mi pak na talíři připadá zajímavější. Navíc, dík tomu se celkově lépe opracovávají. Podobně se nechají připravit i žaludky, ale ty já důrazně odmítám. Velmi špatně se čistí, často v nich křoupe písek a je to taková nevzhledná věc.
Jednoznačně, jestliže v už popsané prodejně natrefím také na krůtí jatýrka, jdu do nich. Opět jsou příjemně větší než kuřecí a lehce podobná králičím. Každopádně u mne jedině dva způsoby přípravy: na másle opékaná, nebo tradičně v trojobalu smasžená. Tak uvidíme…