Moje Dobroty

Opět jednou vybočím z kolejí vedoucích po jednoznačné linii nazývané jídlo. Kvalita sluchátek je pro mne totiž natolik důležitá, že si nemohu odpustit doporučení ve formě recenze opravdové parádičky. Je to poněkud podivné, když si vzpomenu na základní školu a paní učitelku Kamínkovou (dodnes ji považuji za nejlepší), která mne častovala ponejvíce pětkami za hudení hluch i neschopnost rozumně přednést byť i jen českou hymnu. To, že mne ovládal převážně stud už jí nikdy neřeknu, ale pravda je taková. Stejně i ta, že bez hudby téměř na každém kroku životem se prostě neobejdu. A ano, vztah k ní i sluch jsem si narozdíl od těch šťastnějších prostě vybudoval/vypěstoval/vymazlil.

Po neuvěřitelných peripetiích s další reklamací, neschopností Alza.cz a padesátidvoudenním utrpení tedy mám nová…

Celý článek »

Sdílejte...

• 
• 

Tak jak to vlastně je? Nizozemský, nebo holandský? On by to asi vyřešil název sýrový. Jenže tak se jmenuje kdejaká blbina. Já tedy budu vycházet z názvu který používají už spoustu let v mém oblíbeném bufetu v centru města Havířova. Tam si nikdy nezapomenu zajít na snídani. Když už se do jeho okolí dostanu. A s tím názvem je to nakonec jedno. V zemi české se pro Holandsko používá Nizozemí, a název salátu má připomínat jejich fajnové sýry. Smutný je ovšem fakt, že téměř výhradně se na ten skvělý salát používá český Eidam, nebo v lepším případě Gouda. Ten druhý je původní v receptu, ovšem při jeho kvalitách, tak jak jej běžně seženete, není od cihly příliš k rozeznání.

Celý článek »

Sdílejte...

• 
• 

Když jsem byl mladej a hloupej, myslel jsem si, že volba povolání spojená s výběrem studia je takříkajíc na celý život. Koukám na třetí díl básníků, slyším klasickou hlášku Ondřeje Vetchého a uvedomuji si, jaká je to blbost. Komu z nás se podaří vybrat si to pravé ořechové a celý život zůstat věrný? Přemýšlím si a při tom všem připravuji chlebíčky pro Míšu.

Míša, mně převelice milá, je jedlík k pohledání. Nejí nic co nezná a mně dlouho trvalo poznat její zvyky natolik, abych mohl uvařit bez vyptávání a věděl, že bude jíst bez připomínek. Když se pak zadaří, likviduje moje dobroty s vehemencí tygra a bez diskuzí. Prostě jí chutná. Před několika dny, v divadle, v přestávce představení Garderobiér si přesně takto podala tradiční šunkový chlebíček a já měl jasno. V pondělí, tedy dnes, jí a kolegyni Hance do práce přinesu hromadu doma připravených.

A tady je to poslání z prvního odstavce. Netřeba hledat v první volbě konec všeho. Naopak. Může z ní být láska na celý život a obživou stát se? Počítač? :O

Celý článek »

Sdílejte...

• 
• 

Náhoda je téměř vždy nejlepší faktor pro přípravu fajnového jídla. Tahleta uzená žebra s excelentní vrstvou masa za nějakých pětasedmdesát kilo jsem prostě nemohl jen tak obejít. Byl jsem narychlo pro jídlo namísto oběda v hypermarketu. Tedy v pracovní době. Krom klasické svačiny jsem si na pracoviště přinesl tohleto, nezapoměl všechny obejít, pochlubit se a večer věnoval sedmdesát minut přípravě, abych ve třičtvrtě na deset večeřel. Já vím, hřích a průser. Jenže když je to tak dobrý..!!..

Celý článek »

Sdílejte...

• 
• 

A byl dost naštvanej. Ale nakonec uklidněn kamarádem Pepou. Páč prej dobrý. Ale dobrý je na trojku. Tak furt nevím. Bude další pokus. A fertyk!

Když jsem nedávno s nadšením tady takříkajíc propagoval úžasnou polévku z pečené řepy, netušil jsem, že později dopadnu tak blbě! Inspirován krásou pečených zelenin podniknul jsem výpravu do hlubin sporáku a v troubě to upekl všechno. A blbě. Takže, prosím pěkně, nespěchejte! Už mnohokráte jsem poukázal na fakt, že pomalu vařená a pečená masa jsou prostě lepší. Nebo alespoň jiná. A pro zeleninu platí skoro to stejné. Prostě netřeba zbytečně spěchat.

Po takřka náhodném pokusu s řepou jsem se opět náhodně dostal k tomuto článku. A protože lidem od Ambiente dost věřím, začal jsem s pokusy. Tedy přesněji, bez zapamatování vyzkoušel základ. Celer pečený. V alobalu. To chlebové těsto bych neobětoval na oltář své hlouposti. No a výsledek byl krásný i tristní. Ale..!!..

Celý článek »

Sdílejte...

• 
• 

S pivečkem kozlíkem. A s perníkem. A zvěřinovým demi glace. Prostě samé dobroty v jednom hrnci a čeština jako poleno. Týden jsem přemýšlel co s tím fajnovým masem, jež jsem přivezl od sestry. Z domácího chovu. Týden si klidně odpočívalo ve vakuu naložené do olivového oleje, pepře, česneku a rozmarýnu. A koncem toho týdne prozření spojené s novým objevem. Ukecal mne totiž kolega, abych s ním šel na oběd. No, ukecal…

Jídelna Eurest, Praha, Roztyly. Další z mých zážitků s podobnými šmejdy, nemilý výstup kvůli špatnému označení zboží cenami a následek. Paní, vedoucí toho hnusoprovozu mi spolu s omluvou dala doporučení. Jak prý se mohu, nebo spíše mám v podobných situacích k jejím podřízeným chovat. Tak takhle ne madam! Mne tam už nikdo neuvidí a vy si své rady klidně strčte do … hrnce s polívkou … Obojí stojí za stejný prd.

Celý článek »

Sdílejte...

• 
• 

Je li z ovečky, pak po mléce. Voní, chutná a je doslova plné harmonie.

Kdyby mi před týdnem někdo chtěl vnutit jídlo z tři roky starého kusu skopového, nebo i jen to maso, poslal bych ho k čertu. Nevím odkud, nevím druh, nevím jak to žilo. Nechci. Nemůže být dobré. A omyl! Po zkušenosti s masíčkem z plemene Ovce vřesová mohu s klidným svědomím prohlásit, že i z takto starého kusu maso je k jídlu a skvělé v chuti. Bez tradičního zápachu a křehké jak jen může být s ohledem k věku zvířete a způsobu úpravy. Popravdě, představím li si některé kousky z rádoby mladých jalovic od řezníků v Praze (nebudu primárně jmenovat), je toto dokonalost sama!

Celý článek »

Sdílejte...

• 
•