Šetříme v kuchyni – rozpečený jehněčí bok
Duben 3rd, 2018 | 
Napsal: 
Velikonoce, stejně jako každé jiné svátky mohou naši peněženku zatížit dost výrazně. Tedy co se kuchyně týče. Mladá jarní masa jsou klasickým příkladem. Já se ve čtvrtek jen tak zlehka porozhlédl a ceny si potvrdil. Je to podobné rok za rokem. Většinou jsou rozdíly podle kvality přípravy. Nejdražší masa, bez kosti a tuku mohou v klidu přesáhnout 400 Kč/kg. A konečně je smazán rozdíl, mezi českou a dovozovou produkcí. Tedy hlavně Novým Zélandem. Většinou.
Šetříme v kuchyni – Vepřový paprikáš s cibulí, kroupami, zelím
Z Remosky. Jo, a pokud byste měli pocit, že vidíte normální segedín, tak máte normálně pravdu. Ono to slovíčkaření je občas docela srandovní. Každopádně změna tady je podstatná. V přípravě. Takže proč to nezdůraznit názvem.
Z Remosky. Jo, tady je asi jasno. Já tuhle kombinaci dušenou na sporáku jíst nebudu, a péci v troubě je docela drahé. Tedy hlavně v elektrické, horkovzdušné. No a dále už jednoduše. Dvě nádoby a krájecí prkénko. A nůž. Jasný ne?
Rozpečené vepřové chvostíky
Tohle maso, masný produkt, nebo jak to chcete nazvat, mne u řezníka nejdříve rozesmálo. Cože? Chvostíky? No viděli jste to někdy? Já teda ne. I když na první pohled bylo jasné, o co jde. Zjevně vepřové ocásky. Od prdelky po špičku. Neuvěřitelný. A za pajdu kilo. No musel jsem to zkusit a měl okamžitou představu. Stejně jako koleno, nebo předvařené nožičky upéci dočervena. A předtím brinning. Tedy opět utopit na dva dny do slaného láku. No nebudu to zbytečně okecávat. Snadné, jednoznačné a vynikající. V tom obchodě, prodejně z řetězce Múúú, tvrdili, že to mají pořád v pultu. Uvidíme. Já totiž půjdu každopádně znovu.
Rubrika Rady, Recepty, Víte že..?, Zajímavé | 
Štítky: 2018, Česky, Speciality, Vepřové maso | 
Žádné komentáře »
Vepřová plec brinovaná a pomalu pečená
Čtyři dny ve slaném láku s česnekem na balkónu. Poté šest hodin pod poklicí v litině, prohřívaná při devadesáti stupních. A nakonec dopékaná do barvy, dvě hodiny, při dvou stech stupních, stále pod poklicí, podlévaná pivem. Plzničkou. Dvanáctkou. Pak ještě půl hodinka odpočinku v už vypnuté troubě bez poklice. Aby povrch maličko zkřupavěl. Mňam.
Jo, a po čtrnácti měsích jsem ochutnal právě natočené pivo. Kuuurňa! Děsně dobrý je to.
Tak to je zhruba popis mého sobotně nedělního oběda, večeře, svačiny. A kompletace postupu nakládáni masa zvaného brinning. Když jsem zjistil, že po tom co to znám od babičky, používá podobný postup moje sestra a já tak nakládám vepřová kolínka, což je tady už léta profláklé, dostala mne svým přístupem restaurace, bistro Grils. Protože oni, součást mého oblíbeného řetězce Ambiente, takto nakládají a marinují veškerá u nich nad ohněm grilovaná kuřata.
Devětaosmdesátý chléb – třístupňové vedení kvasu
Třístupňové vedení kvasu poprvé a naposled. Nevidím v tom smysl…
Neee ..??.. 😀 ..!!..
Ty první dvě věty jsem si takhle odpoledne poznamenal, když konečně bylo to řídké a tím pádem lepivé těsto v krabici a ta v lednici. Fakt jsem netušil, co mne ještě čeká. A první podezření na cosi přinejmenším odlišného se konalo velmi brzy. Už asi za dvě hodiny.
Třístupňové vedení kvasu může vypadat jako poměrně sofistikovaná metoda pro první fázi přípravy kvalitního českého chleba. Já to ale popíšu jednoduše, aby bylo opravdu jasno. Nejdříve ale běžná domácí varianta. A poznamenám hned na začátku, ty hodnoty níže uvedené jsou vypočítané na můj kilový bochník.
Karbanátky od babičky
Klasika. A už jsem po nich doslova toužil. Nejjednodušší jídlo a veliká dobrota. Moje babička je podávala zásadně ohřívané. Naplocho rozkrojené a opečené na řezu. S mačkanými brambory a sterilovaným zelíčkem. A protože patřily k nejoblíbenějším klasikám, měla několik kousků v lednici neustále. Takže návštěva u ní, to znamenalo téměř jistotu karbanátku k obědu, nebo ke svačině s chlebem a hořčicí.
A pokus s mletým masem
Zas jednou jsem sledoval nějaké hodnocení na webu. Video. Šlo o balené mleté maso, vše v krabicích s ochrannou atmosférou. Nějak se mi nechtělo věřit těm výsledkům a konkrétně krabici z Tesco bych si nevzal ani zadarmo. Těmhle šmejdům já prostě nevěřím. Ale! Shodou okolností a protože ta moje chuť na karboše byla převeliká, vzal jsem v akci v Albertu, mleté maso mix. 75% vepřové, 20% hovězí, 5% sůl a sračky. A tohle v testu prošlo na, řekněme dvoječku, bráno podle školního známkování. Tak uvidíme.
Hrstková polévka
Já mám chřipku a vy tady máte třetí rychlovku v řadě za sebou během pěti dnů. Mít zápal plic, asi se z těch receptů nevyhrabete :O
Hrstková polévka není o talíři na pohled krásného jídla, které vzbuzuje okamžitou potřebu ochutnat. A pro někoho nemusí být přitažlivá ani svou vůní. To se mne ale netýká. Každopádně je to s ní jako s bylinkami. Hrnek příšerné tekutiny co nechcete pít ani jen omylem, ale plný zdravých a organismu prospěšných látek. To je, v podstatě hrstková polévka. A já na ni včera dostal hroznou chuť. Ta ve mně hlodala celý den, až jsem se do toho pustil. V půl sedmé večer.