Vakuované maso – uzená chuť
Tohleto je vážně pecka. Nejen proto, že mne jeden článek a předchozí náhoda (něčí dotaz) přesvědčili o faktu, že takzvaný tekutý kouř není nějaká podivná chemická sloučenina. Hlavně ale proto, že dík nově naučeným postupům mám konečně možnost připravit si doma, bez ohně, zajímavé lahůdky s mou zamilovanou chutí uzeného. Takže než budu pokračovat, poprosím vás o jedno. Nechejte mi alespoň na krátký čas pocit, že objevuju ameriku. Vše totiž hodlám zkoušet sám a s minimálním množstvím rad z jakéhokoliv zdroje.
Srbské rizoto z vařených kachních krků
Smažená rýže, risotto, rizoto..??..
V asii to opravdu netřeba nazývat jinak než univerzálně. Smažená rýže. Pravděpodobně jsou regionální verze s konkrétními názvy. Pro přípravu u nás bych se po nich ale nepídil.
Italské risotto je velmi specifický recept. Musím přiznat, a ne poprvé, že k němu jaksi netíhnu. Bude to asi tím, že už odmala nesnáším rýži na sladko, rýžový nákyp, a všechny podobné blemcaniny.
Tradiční české rizoto? Když si s jeho přípravou maličko pohrajete, proč ne. U mne je to často kombinace té běžné míchanice a právě smažené rýže. Protože ale dnes vycházím z oblíbeného pokrmu školních jídelen, bude to v základu srbské rizoto s kyselou okurkou. Jen, takříkajíc ze zbytků. Ovšem čerstvě připravených.
Rajčatová polévka jako základ k zamyšlení
Občas, nemohu li spát, pustím si v televizi noční pořady o vaření a sleduju poočku jak to všichni ti kuchaři dělají. Nepokouším se zapamatovat jednotlivé recepty, ale techniku. A dík tomu dnešní text. Rajčatová polévka je jen příklad. Ovšem velmi trefný. U nás doma ji matka dělala strašnou. Voda přivedená k varu, upravená rajčatovým protlakem a jíškou. Zbytečně hustá, kyselá. Až k nepoživatelnosti. Zato jedna z babiček uměla dokonalou. Dodnes na ni se sestrou vzpomínáme. Paradoxně ta druhá ji nevařila nikdy. Mívali přijatelnou ve školní jídelně a dokonalou připravovala kamarádka v jejich rodinné restauraci. Ta mne naučila zahušťovat perníkem. Protoře ale rajčatová není jen jedna, ta česká se skořicí, a protože je krásným příkladem, ukázkou poctivosti při vaření, zkusme se nad ní zamyslet.
Vyzrálá hovězí kližka pečená na lojových škvarcích…
Jak se říká sliby chyby. Příroda za okny nahodila bílý lednový outfit a já teprve nyní nahazuji slibovaný poslední loňský recept. Balil jsem do vakua, fotil, odložil vyzrát, slíbil a je tady. Prozatím opravdu poslední kousek z první větší dávky masa uloženého do vakua. Navíc opravdu kvalita a tím pádem skvělý výsledek. Nakupoval jsem totiž velmi slušný průměr. Namísto nedávných pokusů s co nejlacinějším masem. Mimochodem, to mne ještě vrací k nedávné kotletce z Tesca. Docela jsem zíral. V tom jednom konkrétním (Extra Eden) mají toto maso s parádním tukovým krytím a kůží už nastálo. Za 120,- Kč/kg. K uložení do vakua skvělá volba.
Raspberry Pi 2: HTPC za 1039,- Kč!
Letos, myslím si, bylo už jídla dost. Možná ještě stihnu přidat jedno fajnové pečené hovězí z doma a ve vakuu odleželé kližky. Vlastně to mám připravené, jen nevím co dřív. Každopádně ale stačilo. Tentokrát, protože nemám kam přidat článek o zajímavůstce kterou mne oblažil ježíšek, máte to tady a je na vás, jak si přeberete souvislosti (a mé závislosti).
Je to vlastně jen o nadšení. Chromecast 2 mne dost silně zklamal. Nemluvě o faktu, že jsem jej přeplatil o 2-3 stovky. Jen aby byl doma ihned. Tedy když započal jeho prodej v ČR. Je to zajímavá komponenta k Smart TV v kombinaci se smartphonem, ale naprosto nedokonalé zařízení pro mou potřebu. Totiž multimediální přehrávač za co možná nejnižší cenu. Popravdě? Nevrátil jsem jej jako nevyhovující prodejci jen proto, že očekávám další vývoj. Ten ale zatím není právě překotný. Takže Raspberry Pi 2.
Sotýrovaná kotletka se sladkou zeleninkou
A to je konec. Tedy konec začátku vakuování. Poslední kousek na minutku a následovat už bude jen kližka na dušení vcelku. Ta si ovšem počká dalších 6 dnů. V sobotu 26.12. tedy bude odpočívat 16. Tento dnešní kousek si poležel 10.
Když si vzpomenu na své první zkušenosti s restaurací, vracím se do svých 14.-15. let. Tehdy jsem přišel na krásu jídla s obsluhou a ochutnal poprvé, v té době standardní, žebírko na roštu. Ono to nebylo nic extra, ale jak se říká, u cizích nejvíce chutná. Takže já si mlaskal. Dnes ovšem, s jistými zkušenostmi, znám takzvané sotýrování a tím pádem teprve nyní vychutnávám to nejlepší. Co se postupu týče, nechal jsem se inspirovat nejlepším z nejlepších. Gordonem Ramseyem a jeho Pork Chops with Sweet and Sour Peppers.
Křupkavý flank s uzeným špenátem a šťouchané brambory
Cože? Že prej uzený špenát? To teda koukám! No ale jo. Taková blbina při přípravě a už to bylo. Každopádně prim tady hraje ten flank. Z pupíku od Blahuty za upocených 95 kaček kilo. Chtěl jsem to zkusit. Zkusil. A byl dost spokojený. Proto také tento samostatný článek namísto jen obrázku v posledním textu o vakuování. Ještě pro začátek ale jedno klasické: prý, starého psa novým kouskům nenaučíš a ze staré krávy mladé tele neuděláš. Tak to je asi jasné. Ale…