!! A dost !! >> Bo když se sere, tak teda pořádně…
Posledních 14 dnů to fakt nemám snadné. Pokazí se a pokazím co jen jde. Opravdovým průserem je hlavně fakt, že už to stojí příliš mnoho peněz. A zvládnout tenhle nápor během pouhých 14. dnů je fakt drsárna. Celé to začalo notebookem. Apple MacBook Air za ty neskutečné penííze si prostě po 10. měsících mé maximální spokojenosti postavil hlavu a už nenastartoval. Šok! Ovšem ještě větší, když mi servis vyhodnotil závadu jako prolití neznámou tekutinou. No, já vím své. Co bude dál opravdu netuším. Ale ono to jde dál a žačalo vlastně už dříve…
Plněné papriky pečené v rajčatech
Tahle omáčka je rajsky rajská. A paprikově papriková. A trochu jiná. A děsně dobrá. A než ji dopravíte na talíř, můžete mít stejný problém jako já. Z té vůně začnete nedočkavostí bláznit. Rajská to je prostě paráda. A tahleta je českých rajských omáček královna. Když mi před několika lety prozradila kamarádka že ji zahušťuje perníkem, myslel jsem že si ze mně dělá legraci. Neznal jsem to. Dnes naopak nejen že jsem ten fakt přijal jako pravidlo, ale perník který vlastně nemám rád stal se nutností. No a následující postup bych klidně aplikoval i na hovězí maso v celku. Takže jdeme na to ne?
Jednadvacátý chléb – pšeničnožitný odokáč
A jak jsem psal, tak udělal. O týden později což z dat tady nepoznáte, se stejným, ne li vyšším zaujetím, zvědavostí a hlavně výsledkem jež nakonec vypovídá o jediném. Mám dobrý směr a třetí desítka je ve svém začátku opravdu vydařená. No ano. Je to jednadvacátý chléb vlastní výroby a právě uplynul rok od prvního pokusu. Ten první, tady byl dost katastrofální dík mému (ne)vztahu k těstům všeho druhu a ještě dlouho se nedařilo. Dnes už ovšem mohu jásat. Tento kousek, chléb odokáč (podle faktu že některé suroviny už takříkajíc od oka dávkuji) je skoro krásný, rozhodně v chuti výborný a…
…já jsem chleba přežraný 🙂
Dvacátý chléb – Vinohradský česnekový
Vinohradský pšeničný kváskový chléb podle Maškrtnice. V mém případě samozřejmě úprava podle vlastních potřeb, možností a chuti. Bude hned dvakrát popsaná, tedy i v následujícím článku. Protože tento chléb jsem připravil třikrát a je čím dál tím lepší. Poprvé fajn, ale ještě laborace s kombinací kvásku a droždí. Podruhé tutok a naprosto skvělýý, ovšem bílý chleba. Nic proti tomu, ale přeci jen chci tmavý s větším podílem žita. No a ten třetí uvidíte následně. Každopádně, primární odkaz najdete tady a Maškrtnici velký dík. Dík spoustě načetených materiálů a nakoukaného videa jsem vyzkoušel kde co. Ovšem tento její a dělají jej hlavně ty ideální poměry, je prostě skvělý.
Květákové kari a nějaká ta klasika
Letos, stejně jako jindy v posledních letech nebude má spotřeba sezónního květáku o nic vyšší než malinká. Prostě už jej nemám příliš v oblibě, ale ještě jsem tak úplně nezatratil. A protože nechci jen opakovat tradiční klasiku, připravil jsem veganské (vegetariánské) kari z pasty a s kokosovým mlékem.
No a protože nechci tu další bílou krásu opakovat ale jen připomenout, přidám vše ostatní do tohoto textu. Takže plus tradiční květák s vejci (jako mozeček – brr, ten výraz nesnáším). Samozřejmě smažený s vařenými brambory a tatarskou omáčkou. No a květáková polévka. S mlékem nebo smetanou, páč na těch smetanových letos dost ujíždím.
Rajská polévka s perníkem a rukolovým pestem
Přelomová. Tedy ne že by na ní bylo něco extra zvláštního. To jen ta pitomá situace. Můj překrásný MacBook Air odešel po pouhých desíti měsících do křemíkového nebe. Oprava za téměř dvacet tisíc nepřichází v úvahu, takže zpět do středověku a notebook který ani nehodlám popisovat. Takový je to krám. No a na něm ode dneška konečně další recepty. Mimochodem asi pět jich šlo do pryč, páč fotky zůstaly uložené… 🙁 Pro nový začátek tedy dnes:
Pivní sýr či Romadur..??..
Představovat tuto klasiku na českém webu mohlo by se zdát nošením dříví do lesa. Není tomu ale tak. Je to o jednoduchém faktu. Že totiž velká spousta lidí vůbec netuší, jak správně tyto sýry použít a vychutnat. Já Romadur miluju a mám doma tak jednou za 14 dnů. Pokládám si plátky na chléb či housku s máslem a různě doplním vším, na co mám právě chuť nebo je k dispozici. Pivní sýr jsem zblízka neviděl dobrých 20 let! No vážně. Běžně jej doma míval děda a já dodnes netuším jak to vlastně jedl. Správně si jej, stejně jako tvarůžky připravoval můj skoro tchán. Někdy ovšem až příliš brutálně. Nechával kousky zrát ve sklenici s pivem a občas to přehnal. Opravdu hodně. Až jsem jednou nevydržel a tu sklenici mu odnesl. Do popelnice :O