Forma na vajíčka Ibili – překvapí, zaujme, pobaví…
Srpen 31st, 2014 | 
Napsal: 
…mne tedy určitě a na první pohled. Nabízím vám společně s portálem vše na vaření.cz další zajímavost do kuchyně. Na stránkách vše na vaření.cz. Konkrétní výrobek se jmenuje Forma na vajíčka Ibili a řekl bych že lze jednoznačně z obrázku usoudit k čemu slouží. Já alespoň pochopil, že je to vlastně náhrada lívanečníku na přípravu sázených vajíček a to ve vodní lázni. A právě celá tato kombinace mne zaujala.
Trocha historie z mé kuchyně
Lívanečník jsem doma měl jen jeden a to spíše omylem. Daroval mi jej známý s tím, že tohle doma nepoužívají. Byl to ten komunistický litinový krám s modrým smaltem uvnitř, který vše hrozně připalovat a bramborák stejně jako vajíčko nešly z povrchu sundat jak se lepily.
Rubrika Nádobí a pomůcky, Odkazy, Rady, Recepty | 
Štítky: 2014, Teplá kuchyně, Tradičně i moderně, Vejce | 
Žádné komentáře »
Květák – souhrnně a jednorázově
Narychlo, protože už jej jím opravdu málo. To ale neznamená že si zapomenu připravit tři základní a klasické české recepty. Květákovou polévku, květákový mozeček a smažený květák. Ovšem letos opravdu jen jednou. Nějak mi to už nejede. Nejspíše jsem se příliš rozežral masíčkem z TRMS a vším tím ostatním. Lahůdkami o kterých jsem si před téměř osmi lety, když jsem se nechal naplavit do Prahy, jak by mohli říct místní rodáci (nikdo to za tu dobu naštěstí neřekl) nemohl nechat ani zdát. Protože jsem je neznal! A mohlo to být ještě lepší i zajímavější. Ale člověk míní a osud mění. Však to znáte.
Kapusta – restovaná, zadělávaná, i v polévce
Ty tam jsou časy kdy jsem kapustu prostě nakrájel a jal se vařiti do bezvědomí ve vodě, nebo v lepším případě rovnou ve šťávě a masovém základu. Dnes už ji připravuji jako špenát či mangold a to napřed. Odložím v lednici a pak používám dva až tři dny. Kapusta je stále známá jen jako šlichta kydnutá pod pečené či dušené maso a s vařeným bramborem. Že se ta úprava nechá snadno vylepšit a tím i přiblížit těm z vás kteří ji právě takto opravdu neradi je celkem nasnadě. K myšlence připravit následující popis mne přivedl kolega, který se už jen při vyslovení slova KAPUSTA zatvářil opravdu hrozně. Typický pacient své doby 😀
Rubrika Rady, Recepty, Víte že..? |
Štítky: 2014, Česká klasika, Polévky, Vejce, Vepřové maso, Zelenina |
2 komentáře »
Pizza šneci
Taková rychlovka. Pizza šneci jsou opravdu snadní a přitom dostatečně pikantní. K zasycení nejen tomu fyzickému, ale hlavně takříkajích niternému. Je to prostě kombinace dobrůtek rychle připravených do vzhledu takříkajíc halabala a přitom neskutečně chutní. Asi bych se tím nemohl živit pravidelně, protože čím dál častěji zjišťuji, že nejlepší jsou pro mne jídla nejjedodušší. A to nemyslím jen úpravou, ale hlavně v chuti. Pečené kuře, brambory nebo rýže, tatarka nebo okurka. Nic víc. Na tyhle šnečky jsem ale měl chuť asi týden, takže dnes hned ráno listové těsto z mrazáku a za 35 minut lahůdka na stole. A ve mně. A ve spolubydlovi. A v jedenáct dopoledne v hospodském tady kousek působícím. Prostě fofr…
Krůtí prsíčka ve smetanové omáčce s liškami a tagliolini
Krůtí prsíčka jsem nepřipravoval opravdu dlouho. Až když si Mišutka přála maso ve smetaně s Nivou a těstovinami, vymyslel jsem si narychlo následující recept. Postup je rychlovka, doslova postaru minutka. Ale je vhodné i u takto jednoduchého jídla věnovat pozornost jak čerstvosti, tak i kvalitě potravin. Zatímco smetana zůstává smetanou téměř vždy, nahradit kuřecí maso krůtím je více než vhodné. No a použít těstoviny čerstvé, nesušené přímo žádoucí. Ty co jsou na obrázku jsem vyzkoušel poprvé. Jsou výborné, ale poměrně drahé. 300 gramů za 49,- Kč. To je opravdu dost. Na druhou stranu ale jen relativně. Vyjdou na tři porce a v přepočtu pak je ta cena vlastně přijatelná.
Vepřové žebírko s kostí na řízek i na gril
Vepřová pečeně, kotleta, karé, žebírko. To vše jedno jest. Původně a správně karé, později v dělení vepřového známé jako pečeně. Kotleta a žebírko jsou už spíše kuchařské názvosloví. Každopádně dnes je to všem jedno. A já po nemilé zkušenosti kdysi kdesi v jednom několikráte zmíněném tady řeznictví poučen o rozdílu mezi roštěnou a roštěncem (pouhé slovíčkaření) se do těch slov raději moc nemotám. Vepřové žebírko bylo pod tím názvem známé zejména v osmdesátých letech minulého století (nesnáším ten výraz, páč si připadám jako kmet) kdy v unifikovaném stravování od rádoby restaurací až po obyčejnou jídelnu figurovalo v jídelníčcích s naprosto neoddiskutovatelnou vytrvalostí. Já jej v recepturách teplých pokrmů z té doby našel jednadvacetkrát. A pamatuji, že tehdy nejoblíbenější v jídelnách bylo vepřové žebírko sikulské, zatímco v restauracích srbské vepřové žebírko. Samozřejmě tam i tam a každopádně v domácnostech jednoznačnou perlou bylo žebírko přírodní, se šunkou a sázeným vejcem.
Čtvrtý chléb – podmáslový z celozrnné mouky
Tak a je tady. Čtvrtý pokus a opět ta bezmoc. Chlebíček je fajnový, chuťově opravdu skvělý a opět poněkud pokleslý. A stejně tak já. Prostě a jednoduše, ty pořádné bubliny neudělám. Fakt už mne to štve! Pořídil jsem si ošatku a řádně ji přeplatil dík PPL. Pořídil jsem si také celozrnnou žitnou mouku, což je vážně výhra. I když se pak s těstem hůře pracuje. Dík spojení s podmáslím je totiž těsto opravdu lepivé a vyžaduje opravdu precizní rychlou práci rukou při hnětení. Nakonec jsem sice bochník z ošatky dostal celkem bez potíží, ale při sázení do litiny jej shodil příliš na okraj, takže se ohnul do L. Setřepal jsem a sledoval jak v půli lehce spadnul. Výsledek? Jak už jsem povídal, chuťově parádní chléb, podmáslový z celozrnné mouky.