Pikantní salát s párkem
Únor 21st, 2014 | 
Napsal: 
Bylo nebylo, dost dávno tomu, vypravili jsme se s manželkou a psem vždy v sobotu dopoledne na nákup do tržnice na náměstí SNP v Ostravě – Zábřehu. Ještě před ním jsme ale chodili do místního poměrně slušného lahůdkářství na snídani. Popravdě už ani nevím co si ráda dávala ona. Já ale poměrně dost dlouho držel tradici a objednával si něco co snad tehdy nazývali vídeňským salátem. Nejsem si ale jist tím názvem. Každopádně mi tehdy a po tomto pokusu i dnes chutná ta sladce pikantní rajčatovo párková směs. Já vím, žádný vrchol kuchařkých umění to není, ale…
Tehdy jsem netušil jak se připravuje a postup si upravil. Dnes už vím, že opravdu šlo o vídeňský salát, jemuž je podobný neapolský. Znám oba recepty, nicméně u toho svého zůstávám dík úpravě postupu.
Slepička na smetaně pečená v základu s hovězím morkem
Dlouho jsem neměl slepičku a protože toto zralé maso považuji dík výraznější chuti zlehýnka blížící se bažantovi za chutnější a zajímavější nežli kuře, vypravil jsem se do obchodu pro svou oblíbenou francouzsku. Bohužel, neměli. Takže malá změna a kousek o váze 1300 gramů z českého chovu. A víte co? Nebyl jsem zklamán. A ano, vím, slíbil jsem už několikrát že následná slepička bude ve verzi Coq au vin, tedy kohoutek na víně. No jo, jenže když já tu českou na smetaně mnohem radši 😛
Jako vždy i tentokrát nemám potřebu ani chuť jen slípku rozporcovat a naházet do základu. Chci krásné porce a z těch ošklivějších kousků polévku. Prostě dva v jednom. Nebo z jedné. A protože vývar nikdy nepřipravuji v malém množství dokupuji hromádku kuřecích skeletů. Navíc ale jsem tentokráte přidal kost zbavenou morku. Páč s tím mám jakési oumysly.
>> Buřtování na náplavce – první farmářské trhy 2014
Dobrý den a krásnou neděli přeji vám všem. Mým věrným i náhodným čtenářům. Tento textík není o mém vaření ale jídla se dotýká převelice. Byl jsem včera na prvním letošním farmářském trhu na náplavce. Na Rašínově nábřeží v Praze 2. A musím přiznat několik drobností o své osobě i povaze.
Jsou pryč ty časy, kdy jsem za vrchol zábavy považoval páteční kalbičku v klubu s velmi hlučnou muzikou. Opravdu. Mám s čím srovnávat. V pátek jsem totiž byl v O2 Aréně a pocit trapnosti, zklamání i znechucení mi v hlavě drnční ještě teď. Něco tak (ne)velkého, drahého a technicky nezvládnutého jsem opravdu dlouho nezažil. Neskromně musím trvat na faktu že i já jsem býval lepší DJ než ten tajtrlík který to tam takříkajíc vrcholil. Tedy DJ, my jsme jim říkali pouštěči… Škoda dalších slov.
Narychlo dušený vepřový plátek s gremolatou, aneb (ne)manželská etuda*
Žádná sláva a žádný šlendrián. Toto je jídlo (nejen) pro chlapy a doporučení jejich ženám. Proč? Mně ve chvíli přípravy festovní večeře po dvanáctihodinové šichtě (povšimněte si rozdílu mezi tím slovem a pouhou číslovkou 12 – rozdíl mezi časem v práci a časem obecně) napadlo že je zapotřebí připomenout naši chlapskou zálibu. Totiž věčnou chuť na teplou večeři a požadavek na přípravu osobou milovanou. Tady prosím bez poznámek, páč rodinné rozepře, stavy a případné nesoulady nehodlám řešiti. Tedy: velmi rychlé jídlo, teplá večeře, maso, pikantnost. Pivo..??..
Marinované vepřové koleno šunkové
Už několikrát jsem je tady zmínil a pokaždé trochu upravil. Za ty více než dva roky stalo se docela hitem. Nemálo zpráv jsem dostal v mailech, osobních odkazech na facebooku a hlavně přímo od kolegů i známých. No a samozřejmě nejvíce je pochval od lidiček kteří ochutnají právě připravený kousek. Proč zas a opět přidádávám tento fotorománek? Je to jasné a logické. Co je dobré může býti ještě lepší. A co je lepší může býti dokonalým. Já za dokonalost považuji klasickou Pražskou šunku z celé kýty. To ale doma jen tak nepřipravíte. Já tedy jistojistě ne! Takže co?
Primárně říkám: já nikdy ani jen náznakem nezkusil vyhledat na webu či osobním dotazem profesionála s otázkou jak se to dělá.
Tedy dále přiznávám: snažím se od první vzpomínky na babičku která takto pekla marinované kuřecí díly s vysvětlením že „je to chutnější a stravitelnější“ přes dávné pokusy udit sám vlastoručně naložené moso, což se mi opravdu dařilo s výsledkem více než přijatelným až po dnešek kdy k udírně se nedostanu blíže než při nákupu hotového produktu a nápadu…
Mléčné toustové žemličky
Máte li ten dojem že česká máma vynalezla buchtu, dala ji Honzovi do uzlíku a tím to zhaslo nenechte mýlit. Já nemám nejmenší tušení zda ji ten Honza odnesl do světa a tam si ji přispůsobili či snad to bylo úplně naopak. Fakt ale je, že zatímco u nás tou tradiční buchtou v různých podobách tak nějak končíme, v USA například je jen začátkem pro přípravu parádních sendvičů doplněných v podstatě čímkoliv. A opět musím připomenout pořad Man vs Food z New Yorku jež je Mekkou parádních sendvičů typu Pastrami. Ty bych si jednou také rád vyzkoušel. Jenomže to uzení masa doma v kuchyni mi nějak nesedí. Prozatím.
Rubrika Rady, Recepty | 
Štítky: 2014, Česká klasika, Krůta, Pečivo, Zahraniční speciality | 
3 komentáře »
Konfit z krůtího křídla a krku vs skvělá litina
Když jsem nedávno pročítal povídání na pažitce a zahlédnul zmínku o pečeném krůtím krku, musel jsem si připomenout ze toto vlastně neznám. A to i přesto že mám hrozně rád pečená krůtí křídla o kterých jsem se tady už několikrát zmínil. Pan Pohlreich tam prozradil že si rád doma upeče a s manželkou obírá krůtí krky. Nu což. Protože jsem to nikdy nejedl je zapotřebí vyzkoušet a ochutnat. No a protože mám jak z posledního povídání vyplývá nový litinový kastrol, proč si jej rovnou nevyzkoušet při konfitování. To je totiž přesně to, co umí skvěle.