Bílá zelná polévka se smetanou a Taliánem
Prosinec 18th, 2013 | 
Napsal: 
Tak tu jsem nevařil opravdu strašně dlouho. Já ji totiž nerad! A to hned ze dvou důvodů.
Ten první jsem si zafixoval už ve druhém ročníku kuchařské školy. To jsem ji měl vařit při praktické zkoušce a jako primární surovinu vyfasoval tak odporný hovězí vývar, že se jeho pachuť absolutně nedala přebít čímkoli dalším. Nebylo čemu se divit. V té velkovývařovně se totiž připravoval tak že 50kg hovězích kostí nasypali do 200. litrového kotle, zalili studenou vodou a přivedli k varu. Celkem normální přístup řeknete si. Jenomže to bylo vše a ty kosti se často ani neopláchly. Prostě hnus.
A ten druhý tradičně z jídelen dodnes fungujících na podobném principu zjednodušování si práce. Totiž že do vody se nasype hromada zelí a sůl. Povaří se to, zahustí další hromadou, jíšky a dochutí nějakou umělou sračkou. Nakonec ještě vylepší bramborami většinou zbylými ze včerejšího oběda a posekanými na kousky. Jak sami vidíte a často i znáte není o co stát.
Já na ni, tedy tu bílou zelňačku nějak nekontrolovaně dostal chuť a zvolil přístup vlastní. Posuďte sami…
Rubrika 
Štítky: 
>> Bistro Altai – Mongolská kuchyně ve Vršovicích
Opět krásná náhoda. Včera jsem vyjel do Vršovic nakoupit nějaké maso k Blahutovi o kterém jsem už tady a tady psal. A hlavně pak pro parádní kysané zelíčko do farmářské prodejny, kterou jsem zmínil tady. Celé to ale začalo cestou v tramvaji. Mezi zastávkami Kubánské náměstí a Slavia jsem si těsně před tou druhou všimnul velkého nápisu nad jakousi prodejnou: Bistro – Mongolská domácí kuchyně. No to mne nemohlo nechat klidným jak jistě uznáte. Takže nákup masa a jedné novinky u řezníka a pak pěšky směrem na Kubáň. Je to asi 150 metrů od té prodejny masa na stejné straně ulice.
Sytá polévka, maso, zelenina – dva chody a vše v jednom hrnci
Nejen Boršč, Bigos či Eintopf. Jsou i další pokrmy z jednoho hrnce. Je to v první řadě o vás. O fantazii. Ne vše se nechá spojit do smysluplné chuti a naopak kde co se dá rozumně kombinovat. Mně se tentokráte nějak nechtělo dodržet původní poněkud obsáhlý a hutný recept. Takže jsem si prostě dal dohromady několik surovin na které jsem měl chuť, nebo je chtěl v podobné úpravě vyzkoušet. Sami se pokuste uhodnout co mi bylo předlohou. Rovnou upozorňuji, že správnou odpověď nečekám. To jídlo je pro čecha natolik neznámé a starodávné, že o něm většina národa ani neslyšela. Ale, možná… Já například o tom slyšel poprvé před rokem v České televizi.
Restovaná rýže s kuřecím masem a kapustovými nudličkami
V lednici mám obrané kuřecí maso z polévky a v mailu dotaz na asijský pokrm od Hanky. Jasná volba co s tím. A bude to opravdu rychlovka. Žádné mazlení.
Smetanové krůtí ragů s kapustou, slaninový chips a domácí bramborové krokety
Když jsem nedávno připravoval Hovězí líčko s kapustou napadlo mne a zmínil jsem kapustu s krůtím masem a smetanou. I stalo se a já s nápadem lehce zapracoval. Navíc jsem se cítil poněkud povinován Petře jíž se nápad zdál už tehdy inspirativní. Jak jsem posledně poznamenal, byla v posledních letech kapusta hodně mimo mé představy o vaření a chuť na ni téměř na úrovni blízké nule. Dnes je to přesně naopak. Kapustové období vrcholí a já ji narvu kam se dá 🙂
Tentokráte jsem měl jistý problém s materiálem. Primárně jsem si totiž představoval krůtí horní stehno. Ovšem ne tak jako většina z vás – jako kus čistého masa. Já chtěl celé. S kostí a kůží. Na další použití. Nesehnal jsem 🙁
Uzený hovězí jazyk – s bramborovou kaší, se zelím a bramboráčky i na studeno jako svačinka
Jak už jsem psal dříve, mám k uzenýmu vlastní přístup. A co se zelí týče, je tentokráte volba trochu rozšířená. Já si to nandal s dušeným kysaným červeným. Vřele ale doporučuji sterilované jako salát. Vážně skvělá kombinace. A jeden vzkaz bývalým kolegům do Havířova: Lidi, bramborák se sterilovaným zelím a tatarkou na jedné hromadě u mne není jídlo. Fuj!
Ale teď už pěkně od začátku.
Jak právě překvapeně zjišťuji, zdá se že o této staročeské delikatese jsem se tady ještě nezmínil. Možná i proto, že jej nějak hodně moc nemusím. Tak dvakrát do roka kousek je až až. Nebylo tomu tak vždy. Kdysi jsem uzený hovězí jazyk s bramborovou kaší měl děsně rád. Vzpomínám jak jsem jej připravil poprvé nejen pro sebe ale i přítelkyni. No jak ta na to zírala… Časem si jej ovšem taky oblíbila.
Vývar s krupkami, brambory, mrkví a kapustou
Tahle polívka by měla být primárně z jehněčího. Nebylo ale k dispozici, takže tentokrát hovězí. Krupky. Já se do nich letos opravdu zamiloval. Šoulet tak jednou do roka. Ale jsou li v polévce můžu kdykoliv. Stále platí: pozor na ně, potvůrky. Tři lžíce po uvaření nabydou tak mocně, že jimi vystačíte do dvou litrů polévky. No hlavně ta kapusta v tomto období. Skvělá, krásně barevná, křupavá. Prostě paráda.