>> Litinová zapékací pánev IKEA
Tuto věcičku mám ve své kuchyni už asi tři roky. Naprosto bez konkurence pro zapékání, dopékání, prohřívání a jakkoliv jinak to nazvete. Litinová zapékací pánev IKEA – je malinká (asi 25x25cm), festovní, těžká a takřka nezničitelná. Je to prostě litina. Když potřebuji gratinovat toust pod grilem, nebo nechat v troubě odpočinout steak či hamburger je to právě ona která to zvládne s přehledem. Stejně tak si na ní upeču narychlo kuřecí stehna, křídla, rybu, plátky brambor…
Tohleto není reklama nebo odkaz na nákup v IKEA. Jen příklad parádního kuchyňského vybavení pro absolutně univerzální využití. A hlavně odkaz do budoucna. Často píši o něčem pod grilem zapečeném či dokončeném. No a právě v tu chvíli používám tuto malou těžkou věcičku…
ICELAND – mražené potraviny z UK a primárně hamburgery
Když jsem nedávno sepsal tento v podstatě seznam prvního nákupu, byl jsem si jist že první co chci vyzkoušet jsou hamburgery. Jak ty velmi průměrné housky tak, a to hlavně, hotové maso které v UK je také jen průměr. U nás bohužel z něj dost vybočuje směrem nahoru. Bohužel? Já myslím že to dojde každému kdo alespoň jednou ochutnal opravdu poctivě připravený hamburger z čerstvého masa v pravé americké briošce a může tudíž srovnat se spodinou z macgumy, či hambáčem z kdejakého stánku. Tu fajnovou briošku najdete tady a maso například tady. A věřte že propříště už vynechám i tu pitomou strouhanku. Dík výrobě klobásek jsem si uvědomil že to jde jinak!
No a proč jsem po těch mražených tak toužil? Já si je tam totiž kdysi dost oblíbil a tady je marně hledal. Dnes jsem jinde v chuti i kvalitě. Ale jak za chvíli poznáte netřeba se mrazáku v Icelandu vyhýbat. Vždyť už první obrázek vypráví pohádku o fajnovém hamburgeru.
>> Jak se stravuje český zaměstnanec…
…o polední pauze. Ano, myslím tím oběd. Měl jsem tu úžasnou možnost dík shodě okolností jíst a tím pádem sledovat cvrkot okolo obědů v jídelně budovy kde pracuji. Tři dny po sobě. A ne, nedám si pokoj už jen dík jejich přístupu. A opět ano, jedná se o známý Aramark. Už jen ta jejich nabubřelá webová stránka mne rozpaluje doběla. I kdyby v celém světě vyhrávali jednu soutěž a cenu za druhou, dokud nabízí to co já vyzkoušel nezaslouží nic jiného než pohrdání a výsměch! Dva dny tradiční česká průměrnost a ten třetí výsměch lidem i jejich peněženkám. Tak to vypadalo. První dva dny se mi ani moc nechtělo fotit. Ten třetí jsem už opravdu musel. Nicméně úvodní obrázek je z jejich webu.
Prodejny ruských specialit – Boršč, Soljanka, Rassolnik…
…a jim podobné, aneb i ruská konzerva může být delikatesa. No vážně. Je to až s podivem a hlavně smutné. V každé civilizované zemi najdete nějaké ty místní speciality nejen v čerstvém provedení, ale také nějakým způsobem konzervované. Já shodou okolností ochutnal hned po vyzkoušení mražených potravin z Icelandu a japonských Miso polévek několik borščů ve sklenici zakoupených právě ve zmíněné ruské prodejně. Je jich po Praze nemálo a já se jim docela dost vyhýbal. Už jen dík těm spoustám konzervovaných potravin.
No přece nebudu já jíst něco z pixly..??.. Ó jaká bláhovost! Boršč, Soljanka, Rassolnik a opět Boršč a ještě další, jiný…
Proč odmítám konzervy? No protože znám českou (ne)kvalitu. Guláš, tradiční česká specialita je dík Babišovi a jemu podobným přiveden k dokonalosti ve způsobu jak otrávit zákazníka. Tradiční vepřovku nám už dávno sebrali číňani aby ji následně vrátili ve své superodporné verzi a teď tohle z ruska. Jenže…
Nová prodejna na ulici V Korytech přímo u autobusové zastávky Jesenická v Praze 10 mne prostě shodou okolností zaujala. Nejmenuje se Gurman ale nějak jako Slovanské speciality a dík čekání na té zastávce mne nejen nalákala, ale nadchla natolik, že jsem se za dva dny vrátil pro pořádný nákup.
Připravte si mrazáky, je tady Iceland
Britský řetězec Iceland, jehož specializací je mražené zboží, zahajuje v Česku expanzi. Plánuje otevřít desítky prodejen a do pěti let chce zaměstnat přes 2000 lidí. Celková investice přesáhne miliardu korun.
Takto a v několika dalších podobách se od prosince loňského roku vyjadřují titulky různých českých deníků. A já nemohu než poznamenat: konečně!
Ne že bych si nějak zvlášť potrpěl na mražené polotovary. Tím hlavním důvodem je prostá nostalgie. Když jsem totiž v Anglii žil a v tomto řetězci i běžných marketech nakupoval, navyknul jsem na slušnou kvalitu která je snadno k mání. A tím snadno myslím i ceny. První prodejna v Praze a jedna ze tří v ČR je tedy v provozu a já se tam vypravil na nákup. Posuďte z následujících řádků zda to stojí za to…
Chobotničky na víně s Chitarini a Pecorino Romano
Když jsem si posledně očistil osm kalamár zůstala samozřejmě k použití chapadýlka. Protože ale tyhle věci moc nemusím, nepokoušel jsem se zjišťovat kdovíjaké záludnosti jejich přípravy a využil postup osvědčený pro například krevetky. A protože to bylo zamilované jídlo Laděnky i její dcery, myslím že v tomto dalším provedení zachutná i vám. Těm kteří mají mořské potvory rádi. Já to tedy nejsem a podle toho dopadlo i toto jídlo. Snědl jsem polovinu a i tu s velkým sebezapřením.
Čočka – na nový rok tradiční a pro mne nepříliš oblíbená
Přestože jsem takto neplánoval a popravdě neměl vybráno co bude mým prvním příspěvkem tomuto blogu v roce 2014 začínám právě čočkou. Shodou okolností a velmi shodně s doporučením kolegy Pepata na Facebooku z 29.12.2013. Proč? Byl jsem osloven a obviněn paní Petrou že: "Dnes jsem se šla k tobě na web inspirovat, jak udělat čočku a ty tam žádnou nemáš!" Tuž ja, budu mít, ale…
Pro mne nepříliš oblíbená luštěnina stejně jako hrách. Proto si ji připravím sotva třikrát do roka. Většinou dvakrát jako polévku a jednou na kyselo. U obojího mám v přípravě trochu zvláštnost. Zatímco kde kdo při ochucení na kyselo použije pouze ocet, já také malinko cukru. Ta sladkokyselá chuť je má oblíbená a už poměrně dost lidí v mém podání překvapila.
No a tím u mne použití čočky tak nějak končí. Občas do šouletu troška a stejně tak do hrstkové polévky. Určitě ji nejím studenou v podobě salátu. To já tedy opravdu nerad.
Každopádně tento článek je na pokračování…