Grissini – domácí italské tyčinky
Září 30th, 2013 | 
Napsal: 
Dlouho, předlouho jsem o nich jen přemítal. Kdyby někdy bylo trochu času i chuti…
No a našel se. Rychlovka za chvíli hotová a dost chutná. Jen upozorňuji: toto není kdovíjak upravené těsto zabalené v ochranné atmosvéře. Připravit, upéci a do dvou hodin sníst. To je jejich primární určení. Ano je tady ještě možnost uskladnění. Totiž zabalení do fólie a odpočinek v lednici. Je zvláštní jak slušné a hlavně chutné pak zůstanou. Já si jimi z mističky nabírám jogurt, paštiku, nebo natavený sýr z grilu.
Rubrika 
Štítky: 
Čevapčiči – zbytečně pozapomenuté
Když jsem vám nedávno připoměl salám v těstíčku nebyla to věc pouze náhodná. Je totiž mnoho receptů více či méně v řekněme osmdesátých letech minulého století (na ten výraz začím býti alergickým) natolik oblíbených či naopak, že stojí za připomenutí. Svého času mne vyprovokovala má tehdy tchýně. V naprostém úžasu popisovala jídlo které si dala kdesi v jídelně. Záhorácký závitek. Stejně tak jsem žasnul i já. Nad neznalostí této, myslel jsem si, klasiky. Trapně snadné a vynikající právě dík té jednoduchosti. No a čevapčiči? Tady snad není třeba poznamenávat nic jiného než že to byla jedna z absolutních „hvězd komunistické restaurace i jídelny“. To jakým způsobem se mleté tyčinky připravovaly je už spíše na krátkou a důraznou rozpravu o hnusu, neodbornosti a nezodpovědnosti lidí, doby a daných možností či pravidel. Fakt je stále jen jeden: čevapčiči je opravdu chutné a dobré jídlo. A víte co? Já jej připravoval jako zkoušku z praxe ve druhém ročníku střední školy. Dostal jsem dvojku 🙁 Za to že jsem ve výpočtu surovin, tedy na tzv dodáku napsal na 50 porcí místo 0,05Kg mleté papriky hodnotu 0,5. Trochu legrační v době kdy mletá paprika byla nedostatkovou surovinou a s přihlédnutím k faktu, že mi to množství opravdu vydali.
>> Deník Dity P.
O Ditě a pro Petru které jsem tento text slíbil
Proč, proč, proč? Proč je slušná kniha převedena do konceptu naprosto jednoznačně kopírujícího Nigellu Lawson. Proč? Já Ditě, unylé blondýně vystylované do Brigit Jones věřím téměř každé slovo. Je příjemná, něco z kuchařiny zná, má kultivovaný projev a umí vařit! Ale tím to končí. Je nudná na kameru a opakuje se. Ne vinou vlastní. To pan David Ondříček se shlídnul v Nigelle. Opět se ptám proč?
>> Polopatě
Nový formát až trapně známého typu pořadu na ČT1. Mně se zalíbil hned první díl s popisem bazénu a zahradního jezírka v jednom. To bych teda chtěl. Nicméně toho podstatného pro moje stránky jsem si všimnul v tomto dílu. Paní Hanka Michopulu, velká propagátorka farmářských trhů tady popisuje co, jak a proč na nich nakupovat. Nejenže se mi trefila do vkusu a zvyklostí, ale lze jí to vše snadno uvěřit. Tak se podívejte.
Cibulový koláč s hříbky
Slané koláče typu Quiche (čti kiš) mám rád. Někdy si nejsem jist, zda raději pizzu nebo právě tyto. A protože je stále ještě houbová sezóna, hříbků dostatek a suroviny ostatní snadno k dosažení připravil jsem pro vás jeden krásný voňavý kousek. Popravdě když jsem jej pak ochutnal, zjistil jsem že už mi ty houby lezou krkem 🙂 Mimochodem, myslíc na Petru Culkovou, nebylo by od věci vymyslet něco s dýní Hokkaidó. Hmmm…
Uvařit chutné jídlo je primárně podmíněno slušností, vstřícností a úctou k sobě samému
K surovinám které používám. Hned potom samozřejmě ke svému okolí. Že mi něco chutná neznamená že to stejně tak přijmou ostatní. Naopak. Nechutná li jim, zvažuji kde je chyba. Samozřejmě ve mně. Má chuť není nic určujícího. Je to jen nabídka do fóra ve kterém si kdokoliv může určit požadavky, představy a případný výsledek.
Rýžová polévka
Nene lidičkové milí, já si nedělám legraci. Opravdu rýžová. Připravená primárně ze dvou surovin. A věřte tomu, že dík výběru těch kvalitních je opravdu naprosto skvělá. Ostatně číšník v místní hospůdce mi právě opět básnil o tom jak si ji vychutnal, aniž by přidal byť jen jediné zrnko soli či pepře. Docela mne pobavilo, když nepřišel na to co je vlastně zač ten bílý kal. Je to tak. Rozvařená rýže není na škodu, měla jen dodat chuť. Ty bílé suché a tuhé pecky ať si do polévky sypou rádobykuchaři v jídelnách.
Já už jsem o ní vlastně psal tady. Jenomže ta Vietnamská je v chuti dost brutální. Já dnes měl potřebu připravit si něco více „po našimu“. A podařilo se. Ještě několikrát to tady zopakuji: suroviny musí být kvalitní!