>> Ztracen ve světě – ČOKOLÁDY
Listopad 28th, 2013 | 
Napsal: 
Já ji vlastně nejím. Moje masožravě naladěná dušička si jaksi nedokáže připustit další obžerství. Hromady masa, uzenin, všeho slaného. Je toho více než dost. Jenže! Rád ji mám. To zas jóó. Ale tak jaksi jen občas, na chuť. Včera jsem však poprvé v životě fakt ujel. Krásně…
Začalo to vlastně knihou Food blogeři. Několik dnů po jejím vydání jsem dostal mailem pozvánku na degustaci čokolády. Termín 27. listopadu a když pominu fakt že nakonec jsem tam šel sám a tudíž nerad, byl výsledek parádní.
Rubrika 
Štítky: 
>> Ačokča (Cyclanthera pedanta) – Mexická paprikookurka
Tak tahleta dobrůtka mne dostala po jediném zakousnutí. Skvělá paní Gita ji přinesla k ochutnání naloženou v klasickém okurkovém nálevu s feferonkou. No prostě paráda! Takže jsem okamžitě začal zjišťovat o co se vlastně jedná.
Když to do hospody přinesla, prohlásila že je to paprikookurka. Okamžitě jsem reagoval: „a sakra, zase nějaký hybrid typu americká kukuřice“. Ochutnal jsem a bylo mi vše ukradený. Naprosto vynikající okurková chuť plodu vypadajícím jako paprika. Navíc velice pikantní. Po chvíli jsem se ale dozvěděl že ta chuť je dosažena jen dík přidané feferonce. Vyfasoval jsem celou lahev a začal zjišťovat o co vlastně jde.
Hovězí líčko na kmínu a česneku, křupavá kapusta se slaninkou a bramborový knedlík
Vařil a fotil jsem už v sobotu 23.11. Až dnes jsem se ale dostal ke zpracování fotek a hlavně textu k nim. Shodou okolností se právě před chvílí zničeho nic u mne zastavila má rozkošná kamarádka a degustátorka Laděnka. Pro knížku, ukázat bříško ukrývající malého klučinu a připomenout mi (nechtěně), že líčka ona považuje za něco natolik zajímavého že jiná než chuťově velmi výrazná úprava jim nebude svěčit. Tím myslí například známá Pohlreichova s bramborovou kaší. Jenomže já s tím už dlouho nesouhlasím. Takže…
Květák – tři nejčeštějščí úpravy…
…a dvě navíc ode mne.
Přiznávám, já na květák vysazený nejsem. Ovšem ne z přesvědčení. Nějak se to časem vyvinulo a já se vybarvil. Kdysi naopak nebylo léto kdy jsem si něco z květáku nedal alespoň jednou týdně. A ten smažený jsem absolutně miloval. Byl to paradox. Přítelkyně jej nesnášela, takže když jsem vařil a smažil prchala páč jí to smrdělo. Pro ni jsem v tu chvíli připravoval smažené žampióny, které jsem zase nemusel já. Dokud ale byl květák syrový, okusovala jej jako zjednaná a to já zase nerad tehdy i dnes. Tak jsme se hezky doplňovali 🙂
Jelítko a jitrnička se šťouchanými petrželkovými bramborami a zelným salátem
A je to tady. Přiblížilo se období zabiječek a domácího kysaného zelí. Včera jsem koupil pět kilo a dnes čtyři založil do veliké lahve. Doufám, že letos to konečně zase vyjde. O tom ale později. V tuto chvíli jen lehký začátek. Jak už jsem tady poznamenal, chci li opravdu parádní jelito a jitrnici koupit tady v Praze, zajdu si jedině k Novákovi do jedné z jeho prodejen. Jelita jsou opravdu kroupová a skvělá. Jitrnice přiměřeně žemlové a dochucené na jedničku. Tak se do nich pustíme.
Rybí polévka s tomaty a máslovými krutonky
A další recept z mého zápisníku. Snadno připravitelná rychlovka velmi výrazné chuti. Já rybí polévku rád, moc rád. Ale připravuji spíše neplánovaně. Vlastně většinou jen proto, že zbyly nějaké kousky po očištění a hlavně filetování ryby. No a protože opravdu nerad plýtvám surovinami, často drahými (mořský úhoř s hlavou za 300,- Kč/Kg). Tak co s tím…
Klopsy z mletého masa na paprice
Tak tohle jídlo jsem nějak pozpoměl ve svých zápiscích. Nic extra. Takové lehké české vaření. Musím ale přiznat že to mám moc rád. A v domácnosti se spolubydlícím který nevaří, rád jí a není mu protivné když je to tři dny v kuse stejné jídlo prostě výhra. Za hodinku mu připravím parádní jídlo, on je velmi spokojen a já rád že mu chutná.
Jak to u nás chodí? Jano by si nikdy neřekl „uvař mi to či ono“. Jen se občas zmíní že by si dal něco pořádného. Já ho trochu vyzpovídám a jen sepíšu nákupní seznam. Pak jen s nadšením sleduji jak tento bufeťák přežívající na teplém pultu z Albertu zlikviduje dvojitou porci s dvanácti na posezení a za hodinu jde pro nášup v už relativně normálním množství. Tak trochu pračlověk – sním co je dokud to je 🙂