Podkrkonošské kyselo – polévka tradiční i moderní
Září 22nd, 2013 | 
Napsal: 
Inspirovala mne fotkou na facebooku má věrná čtenářka Petra. Včera. Dnes už jsem voňavé a krásně kváskem navinulé kyselo jedl k brzkému obědu (asi v deset). A každopádně se povedlo. Ale…
Vždy se nějaké ale najde. Když si chcete tuto tradiční polévku připravit hned druhý den, máte jen dvě možnosti: buďto jste vášnivý pekař a ve vaší kuchyni je neustále k dispozici kvalitní kvásek, nebo si tento připravíte narychlo a tudíž ne až tak kvalitní.
O přípravě kvásku a kyselu se dočtete základní informace tady. Je jich tak akorát. Pokud ale budete chtít přejít na opravdovou kvalitu a klasiku je nejlepší projít si web. O kvásku a pečení chleba je informací stále více, jenomže je to docela věda. Tady je o ní celá stránka.
Rubrika 
Štítky: 
Bramboračka s hříbky
Je to konec konců snadné vaření, ne ovšem vymýšlení. Co vlastně do té bramboračky opravdu patří? Podle mne je právě tato správně, jen namísto hub má být kapusta. No ale teď v sezóně? 🙂 Každopádně jsem si prošel internet a našel mnoho verzí. Nejčastěji s vajíčkem, kroupami a právě těmi hříbky. Jen vždy sušenými. To má logiku. Jsou jaksi intenzivnější v chuti. Jenže teď v sezóně hloupé nemyslíte?
Kulajda z čerstvých hříbků
Tak a je to tady! Po letech odpočinku od české tradice, houbaření jsem se vydal do lesa. A protože to nebyl výlet neúspěšný začínám sérii receptů s čerstvými hříbky. Jak jinak než právě Kulajdou. Nekorunovanou královnou Českých houbových polévek. Neskromně musím poznamenat že ta moje se nikdy neshledala s neporozuměním či odmítnutím. Kolegyně Pája si na ni vyloženě potrpí a spolubydlící Janko ač nerad mléko (pracuje v mlékárně) ji ohodnotil velmi souhlasným mlaskáním.
Ostrovní snídaně jak má být
Dlouho, moc dlouho jsem si stýskal. Že tady v ČR v Praze nekoupím některé oblíbené dobrůtky na které jsem si navykl v zahraničí. Postupem času se možnosti zvětšují stejně jako nabídka a já si zvykám na kvalitní potraviny z dovozu a konečně také alternativy z České produkce. Jednou z těch prozatím jen importních je, světe div se anglická slanina. Ne Anglická slanina, tedy běžný český výrobek z vepřového bůčku, ale opravdová anglická slanina. Správně například streaky bacon – prorostlá slanina. Nic víc a nic méně než tradičně zpracovaný bůček v tenkých plátcích určený primárně k rychlému opékání na pánvi. Ten hlavní rozdíl je prostý – je to syrové maso!
>> Houbaření v Brdských lesích
Tak jsem se konečně po dlouhých dvou letech vydal do lesa na houby. S kolegou a kamarádem Zdendou jsme zajeli kousek za Mníšek pod Brdy a dychtivě vběhli do lesa. No, po čtyřech hodinách byla dychtivost ta tam a já měl v košíčku přesně 1550 gramů babek. A ještě plus pět praváků. Musím přiznat že toto jsem nikdy nezažil. V tom lese byly opravdu jen ty babky a na to si tam stěžovali všichni. Nic proti tomu. Je to hříbek a já, jelikož je nesuším si jej každopádně vychutnám. Nepříjmné ovšem bylo, že byly malinké. To kilo a půl znamenalo dobře 100 kusů!
Líčka na paprice s hříbky a smetanou
Náhoda a průpovídka že vše zlé je pro něco dobré. To předcházelo klasickému receptu z ještě stále ne tak úplně klasické suroviny. Z hovězích líček. Po noční směně jsem to vzal domů oklikou. Nakoupit nějaké maso v oblíbené prodejně na Edenu. Moc se to nepodařilo. Špikovky do vývaru neměli, stejně jako fajnový pupík. Hovězí hrudí spíše průměrné. Z lahůdkářství naproti přes ulici kam jsem zaskočil na chlebíček k snídani mne vyhodili. Že prej otvírají až v deset !?! Byla sobota ráno! Hned nato mi před nosem ujela tramvaj páč jela o dvě minuty dříve. No a právě díky tomu jsem se tou další svezl jen jednu zastávku na Kubánské náměstí a tam zaskočil do řeznictví, které vídám jen z okénka tramvaje když projíždím okolo. Měli nádherná líčka za 150,- Kč kilo. Tady z jednoho máte recept.
Kvašená zelenina
pickles, neboli mixle v pixle
Takto kdysi kdosi přeformátoval tradiční anglické Pickled mix. Znám ten výraz odmala jen jsem tehdy netušil co vlastně znamená. Takže tedy pickles. Začalo to letos na jaře u sestry na severní moravě. Tedy vlastně ještě mnohem dříve. Bylo mi 17 a kolega mi dal ochutnat svou specialitku. Říkal tomu řecký salát a nešlo o nic jiného než zkvašené kusy zeleniny, hlavné bílé hlávkové zelí a zelená rajčata. Nechával takto celé čtvrtky hlávek. Já byl tehdy nadšen a časem zapoměl. Až to letošní jaro. Sestřička hlásá a má jistě pravdu, že nejlepší zelenina je ta, která má červenou barvu a je přírodně zkvašená. No a na samotném vrcholu je každopádně červená řepa. Pokud si o ní přečtete cokoli na webu, zjistíte že je to zelenina přímo zázračná. Žen-Šen hadra. Sestra ji začala pravidelně kvasit a denně trochu užívá spíše jako lék. Ne jen chutný doplněk stravy jako já.