Kuřecí škvarky a sádlo
Září 8th, 2013 | 
Napsal: 
Už jsem to tady psal. Dost nepříjemnou shodou okolností jsem před lety přišel na zajímavý recept.
“Neznám osobně jediného človíčka, který by tohle dělal.
Ale od začátku. Chodíval jsem nakupovat do jednoho řeznictví v Ostravě, které nabízelo výhradně drůbež. A nepříjemnou shodou okolností nakupoval to nejlevnější co v nabídce měli. A že toho bylo! Místo aby zpracovali tzv. kuřecí separát do nepoživatelných rádoby kuřecích párků a salámů a sekané, prodávali každý kousek jako „surovinu“. Kůžičky, kosti na vývar a špičky křídel…
Dost dlouho jsem nechápal, k čemu použít kůže za pětikorunu kilo. Povídali něco o guláši a držkovce. Zkusil jsem a nee. To fakt nemusím. Pak ale mne napadlo… shodou okolností jsem v té době měl na ubytovně k dispozici jen mikrovlnku. A v té to začalo.”
Dále čtěte tady…
Rubrika 
Štítky: 
Treska z Norska od Michala II
Nejen smažené je chutné a proto si samozřejmě připravuji ryby také tradičně. Jen na másle s trochou olivového oleje. Pokud si chcete vychutnat čistou chuť kvalitní rybky, je to stejně jediná rozumná příprava. Tedy krom rybí várky. Ovšem vařenou ji moc lidí nemusí.
Treska z Norska od Michala
To je dobrý kšeft a jednou ročně zábava s dokonale čerstvou rybou. Přestože je mražená. Takto vypadá vychutnávání skvělé tresky lovené v Norských fjordech mým kamarádem Michalem.
Jednou ročně se mi ozve s tradiční potřebou. Opravit, upravit, nebo nově nastavit některý z počítačů jeho rodiny. Odměna je vždy báječná. Co oprava, to balíček parádně upravené tresky z jeho lovů. Jsou to filátka připravená profesionály přímo na místě a zamrazená do kostky po vrstvách proložených fólií vždy o váze cca 700 gramů.
>> Fazole z konzervy
Už několikrát jsem tady zmínil, že velice rád používám některé výrazně levné konzervy z marketů jako je Kaufland, Tesco a Albert. Přestože první dva opravdu silně nesnáším, obzvláště Tesco, pro tyto produkty si tam vždy zajdu. Proč? Je to jednoduché a jasně srozumitelné. Tyto konzervy se totiž pravděpodobně nikomu z výrobců nevyplatí ojebávat! Konkrétně fazole v Tescu – baked beans, tedy pečené fazole většinou ve sladké nebo pálivé rajčatové omáčce jsou ideální na ohřátí, lehké dochucení a servis rovnou na talíř jako tradiční ostrovní snídaně.
Salám v těstíčku s bramborovou kaší a okurkou
Nic se nedivte a připravte si ho. Tato klasika komunistické jídelny a naprosto běžný pokrm z kuchyně mé babičky (vsadil bych krk, že nejen té mojí) je totiž moc chutná. Co na tom, že se nejedná o bůhvíjakou parádičku pro fajnšmekry (i když myslím, že i ti občas neodolají). Taky jednoznačně nevede v dietě a zdravé výživě vůbec. Jenže! Právě ta nezdravost, vysoký obsah tuku a ještě k tomu smažení z ní dělají chuťovku oblíbenou v podstatě každým. Navíc minimální náklady spojené s maximálně snadnou přípravou jsou faktorem, který ovlivní kdekoho.
Vepřová plec natřikrát a za dvě hodiny
Vepřová plec stejně jako ta hovězí je maso velmi univerzální. Použitelné téměř na cokoliv. Když tentokráte spolubydlící přinesl domů krásný kousek s požadavkem na pečeni moc se mi do toho nechtělo. Myslím péci vrabce z tak libového masa. Takže jsem z asi kila a čtvrt připravil karbanátky na dva způsoby a k tomu několik řízků. Práce na dvě hodinky. Jídlo na dva dny. Nic převratného. Pouze klasika odolávající statečně času i módním vlnám hamburgerů a steaků.
Mimochodem zadejte si prosím do google vyhledávače výraz pork shoulder. Z těch obrázků okamžitě pochopíte jací jsou čeští řezníci vlastně chudáčci. On je totiž ještě nikdo nenaučil jak maso ideálně zpracovávat a hlavně prezentovat.
Pizza domácí podruhé, poctivě a dopodrobna
Prvně jsem o domácí pizze psal tady. Musím trpce konstatovat, že ne právě obsáhle a bez chyb. Proč? Začínal jsem a dělal nesmysly. Ovšem úplná pravda je taková: PIZZU UŽ SKORO NEJÍM! Ano, je to tak – tak nějak mi přestala chutnat a trvalo to téměř dva roky. Není proč se divit. Když to vemu chronologicky: někdy v roce 2002 jsem pracoval v nočním klubu, kde se připravovala dost slušná pizza. Já ji pekl něco přes rok a velice si oblíbil. Dokázal jsem ji konzomovat téměř denně malou ze 100 gramů těsta a časem si vymýšlel různé fígle, obměny, nové oblohy… A to byl problém. Když jsem změnil působiště, měl jsem na nějaký čas vystaráno. Potřeba jíst tuto dobrotu tak nějak nebyla. Později ale začalo peklo. Ať jsem si ji dal kdekoliv, nebylo to ono. A nejvíce mne zklamala Praha! Nabídka je tady opravdu ohromná. No aby ne. Stánek s pizzou je relativně levná záležitost a tím pádem jej provozuje kdejaký moula. Naštěstí nejsem ten moula já a proto jsem ochutnával pouze ty předražené osminky za 20 až 30 Kč. Byla to přehlídka hrůz! Většinou chuť o ničem, levné suroviny a i těch jen minimální množství.