>> Čím větší blbina, tím větší zájem
Červenec 4th, 2013 | 
Napsal: 
Tak tuhletu mašinu nám postavili na jedno dopoledne před vchod budovy kde pracuji. A přesně dle nadpisu fronta před ní nebyla celé hodiny kratší než patnáctihlavá. No a podívejte se, vlastní jmenovka na plechovce. Jééé 😛
Rubrika 
Štítky: 
Čínská kuchyně v Česku, aneb nejsme prasata vážení!
Místo činu
Čínské bistro Shun Lai – Jana Želivského 5, Praha 3 – Žižkov (Nákladové nádraží Žižkov)
Toto prosím je jedno z nejbližších míst, kde se může zaměstananec O2 v Praze na Žižkově najíst. Obejdu li vývařovnu Aramark přímo v budově jejíž nabídka se lepší a oproti těmto číňanům je téměř geniální.
Pachatel a jeho sprostota
Žasnu dnes a denně nad skutečností, že mnoho mých kolegů zcela pravidelně konzumuje jejich "výtvory". A to nejen ti takříkajíc prostí jedlíci. S nimi i několik samozvaných gurmánů, kteří rádi hlásají kvalitu a pak…škoda mluvit.
Hrstková polévka s hříbky a čerstvou majoránkou
Tak toto je krásná ukázka toho jak ignorovat lenost, podřídit se vlastní chuti a dík tomu snídat parádní selskou polévku. Polívka k snídani totiž je ta pravá šmakovina.
Vstal jsem dnes v půl šesté ráno. Ne že bych chtěl nebo musel. Jen pitomá shoda okolností. Nutnost zajít na toaletu, pak do koupelny a…příšerný zápach. Jojo vážení. Nejak šel do věčných lovišť sifon u odpadu pračky. Takže vytřít koupelnu, naplnit pračku která už zápachu byla i tak dost „plná“ savem a spustit jedno „kontrolní“ praní naprázdno. No, já tam přišoupnul mop. Cococo? Ekonomika domácnosti v praxi. V tomto rozpoložení zpět do postele? Ani náhodou. Takže snídat. Ale co?
Smažený vepřový řízek a vajíčkový bramborový salát
Včera měl můj kamarád a spolubylící Janko narozeniny. Čím tedy udělat chlapovi, který vyznává jen hutná jídla z české a slovenské klasiky, pro nějž největší delikatesou je guláš s dvanácti a stejně tak zelí radost? No jedině další klasikou. Bramborovým salátem a vepřovým řízkem. Protože ale já jsem provokatér a on neználek často přísahající na klišé která ani nezná připravil jsem opět malý podvůdek. Totiž salát s pouze krásným zelením. Nic zvláštního.
Kachna v šouletu
Hrách a kroupy to je hloupý a teď v létě nadvakrát…
No jo, jenže když přidáte to ostatní a nahoru šťavnaté kachní stehno, je to stará česká tradice. Tedy původně samozřejmě židovská. Moje babička dělávala v podstatě stejně kuře, nebo jen ten šoulet. A podle toho jak se u toho tvářila, neřekl bych že právě s nadšením. Spíše proto, že je to docela zdravé jídlo. Já sám jsem si ho taky nikdy moc neoblíbil, ovšem jednou za čas. Tradice…
Proto jsem si udělal jen nemnoho. Tedy šouletu. Kachničkami nešetřím a kvůli nim to jenže 🙂
Dršťková polévka – zas a znova ovšem s výtkou
Přestaňte nás okrádat!
Opět se k ní vracím a ne proto abych poučoval o tom jak, ale z čeho. Pro mne je příprava této české klasiky daná. Jen mne čím dál tím více nasírá podvodné jednání a jednoznačná hloupost se kterou se pravidelně setkávám. Nejde o nic jednoduššího, než rozdíl mezi hovězími dršťkami a vepřovými žaludky. Ale popořadě.
Mám dršťkovou prostě rád. Moc rád. Nevynechám v poslední době a oproti dřívějšku příležitost dát si porcičku kdykoli na ni narazím. A může to být v tom nejobyčejnějším bufáči. Co mne ale opravdu dokáže vytočit, je jednoznačný podvod na zákazníkovi – používání vepřových žaludků s dršťkami napolovic, nebo dokonce pouze jen těch. To je u mne zlodějna (a mršení původně skvělého pokrmu)!
Sterilovaná kapie
Tato každopádně lahůdka v mé kuchyni příliš nefiguruje. Jsou však pokrmy, kam prostě patří. Klasickým příkladem budiž smaženka u které je napsána v každé receptuře. Dalším takovým je holandský salát o kterém jsem se zmínil tady – link – . Už jsem ho nedělal hodně dlouho a silně pochybuji, že se mi podaří tak skvělý, ovšem jsem si naprosto jistý, že bude mnohonásobně lepší než ty odporné směsky v krabičkách od Cajthamla, Varmuži a dalších sračkátorů nabízejících své produkty v marketech napříč celým českem.