Vaječné toustíky s Uherákem a sýrem Gran Moravia
Červenec 29th, 2013 | 
Napsal: 
Kalorická bomba k snídani kterou nepohrdne ani rodilý angličan. Zároveň další příležitost k použití chytrých vajec. Na toto se báječně hodí. Je to běžně používaný postup přípravy toastů u nás i v Anglii, nebo USA. Takže krom několika svých poznámek nemám moc co popisovat.
Mimochodem krásná ukázka mého vztahu k jídlu. Ráno v 6:15 jsem se probudil a ihned pomyslel na snídani. Na tuto konkrétní snídani. Bez přípravy. Bez plánu. Jen tak od boku. Nebo z kanafasu 🙂
Rubrika 
Štítky: 
Francouzská slípka v české kuchyni, aneb hromada jídla z jednoho opeřence
Náhodná koupě – Albert, slepice mražená, 2200 gramů, dovoz Francie, cena 100,- Kč/ks. Stejnou v jiné váze prodává řeznictví Maso Jakub.
Každopádně mne v tom mrazáku zaujala. Nevěřil jsem moc kvalitě, ale za tu cenu vyzkoušel i s rizikem, že bude jen vývar. Francouzi jsou známí kvalitou své produkce drůbeže. Typickým příkladem jsou kukuřičná baby kuřátka pouhých 500 gramů vážící a samozřejmě kuřecí Supreme – prsíčko s kouskem křídla. My, tedy Česká republika a obchodní řetězce tady podnikající naopak vynikáme velikou chutí dovážet sem to, co jinde zákazníci nechtějí a výrobci k nám lifrují za cenu, která je minimální a pro ně výhodnější, než likvidace bio odpadu. Typickým příkladem budiž ovoce a zelenina v naprosto odporné kvalitě. Jako popisují tady. Ale co. Už je doma, tak to vyzkouším…
Okurky kvašáky – tradiční letní osvěžení
aneb, jak jsem nakoupil tak prodávám. No jo no. Léta jsem je nedělal a když jsem se o přípravu pokusil loni a předloni, tak mi stejně jako na podzim zelí všecko shnilo. Rezignovaně jsem tedy letos místo do vlastní paměti nahlédnul do té elektronické webové a našel si tradiční postup. Pro začátek jen poloviční (co kdyby) a bohužel bez listí. Kde ho v Praze narychlo sehnat? A víte co? Podařilo se. Konečně. Do prvního jsem se zakousnul po devíti dnech s takovou vehemencí, že mi šťáva vystříkla rovnou do nosu a já frkal jako kůň. Nicméně dobrota to je 🙂
Plátky kachních prsíček dušené s hříbky a rajčaty
Náhodný nápad a chvíle kdy jsem poněkud trpěl. Tak vypadala příprava této dobroty. Dusit tohle skvělé maso jsem ještě nikdy nezkoušel. Bylo mi ho prostě líto. Z kachních prsíček se prostě dělá steak. Jenže! Pokud jako já patřítě k ne právě velkým vyznavačům polosyrového masa, které navíc v tomto případě je často docela žvejkací, zjistíte ve výsledku, že za půl hodiny máte v pánvi dokonale šťavnaté a měkké kousky, jaké v troubě při pečení či konfitování a na pánvi jako steak prostě neuděláte. Tak to zkuste…
Spaghetti, Linguini, Chitarini – čerstvá pasta po Česku II
Pokračování…
s jednoduchou sladkokyselou omáčkou a něčím trochu mimo… Už mne nebaví vymýšlet stále nové kombinace odlišné pouze jinou úpravou masa které k těstovinám chci zakousnout. Tedy nebaví mne vycházet vždy z pouze syrového masa. A protože jsem už tady na stránkách popsal jak moc mám rád vařené a dušené hovězí, napadlo mne připravit si zajímavou v chuti silnou omáčku s přidáním právě jen toho hotového. Předem uvařeného. Také původně čerstvého. Jen už uvařeného. A víte co? Na tom není nic špatného a proti Italské kuchyni postaveného. Naopak. Já tady vidím stejně legrační (alespoň pro mne) přípravu jako je velmi známé Vitello tonnato. Nikdy před ním by mne totiž nenapadlo utopit uvařené telecí v majonézové omáčce jen proto, aby jí nasáklo a bylo tak dokonalé jako právě tato lahůdka.
Spaghetti, Linguini, Chitarini – čerstvá pasta po Česku I
A zase mám chuť na dobrůtky s čerstvou pastou od pana Blažka z Karlových Varů. Nově jsem u prodejce na Farmářských trzích objevil Chitarini. Jsou to vlastně Linguini, ale chlupaté, jak je popsala paní prodavačka. Obecně mám Linguini raději než Spaghetti a tyto jsou navíc na povrchu při výrobě dost zdrsněné, což jde krásně vidět na obrázku. Tím pádem mají mnohem lepší schopnost držet na sobě omáčku. Moc pěkné a moc chutné. Ale..!!..tentokrát vynecháme klasické Italské recepty a suroviny. Všechno pěkne po Česku, s fantaziíí ale taky rozumem.
Česká roštěnka, aneb není maso jako maso
Navštívil jsem cestou pro nový počítač řeznictví které jsem si velice oblíbil před několika lety. Je to pro mne už tradice. V této části Prahy se ocitám jen velmi zřídka a to právě ve chvíli kdy jedu pro něco do prodejny počítačů.
Shodou okolností jsem několik dnů před touto návštěvou četl článek na webu o českých šéfkuchařích a jejich vztahu k masu. Kde a jak ho nakupovat. Popravdě jsem si nevybral. Pro běžného konzumenta totiž vyplývá z jejich rad jediná rozumná možnost. Nakupovat od místních chovatelů a to formou takzvaných bedýnek. Tedy objednáním určitého množství jednotlivých druhů masa, které vám pak přivezou na konkrétní místo a vy si jej přijdete v přesně stanovené datum a čas vyzvednout. To nemusí být nutně špatné, jenže já například nemám ani dostatečnou spotřebu, ani dost velký mrazák. Prostě se mi to nevyplatí.