Pečené vepřové koleno a glazírované hranolky z červené řepy
Duben 21st, 2013 | 
Napsal: 
To je to dobré s tím ještě lepším a zdravým. Náhodný nápad!
Když jsem si nedávno připravil karamelizovaný bůček, napadlo mne, že takto naložit a upéci mé zamilované vepřové kolínko bude každopádně rozumná volba. Nebude sice tak nádherně prosolené, jako z marinády po týdnu v lednici, ovšem změna je život a tak hurá do nové úpravy. No a aby toho nebylo málo, rozhodl jsem se přidat přílohu, která je nejen vhodná a zdravá, ale hlavně skvěle vypadá. Ona totiž červená řepa opravdu vypadá nádherně na talíři a samozřejmě chutná náramně. Posuďte sami…
Mimochodem, když jsem nedávno při grilování s rodinou nadhodil své marinované koleno, upozornil mne švagr, že si takto upravené maso kdosi z jeho příbuzenstva připravuje a krájí na klasický smažený řízek v trojobalu. Z krkovičky! Zajímavé a určitě vyzkouším.
Z čeho to
1ks vepřové koleno šunkové
1PL sůl
1PL cukr
5ks stroužek česneku
pepř a mletá paprika
1ks červená řepa /10-15cm v průměru/
2PL olivový olej
1čl med
oříšek másla
ocet balsamico
sůl a pepř
Jak na to
>> Den předem si naložíme kolínko. Naříznuté kolem kosti dobře prosypeme směsí soli, cukru, pepře a papriky. Promneme utřeným, nebo jemně posekaným česnekem. Pepř i papriku v množství dle vlastní chuti. U mne asi po kávové lžičce 1:2.
>> Troubu rozpálíme na 200°C a vložíme pekáč s kolínkem kůží dolů. Kousek sádla, nebo másla není od věci. Na něj, tedy na poklici položíme misku s řepou potřenou lžicí oleje a solenou, zabalenou v alobalu. Neloupanou! Po 30. minutách ztlumíme na 120°C a pečeme. Koleno lehce podlejeme vodou. Řepa bude přibližně za další hodinu. Odložíme stranou zchladnout nerozbalenou. Maso ideálně za 4,5 – 5,5 hodiny od začátku. No, já ho popravě nechal 7 hodin a pak se úplně rozpadalo. Celou dobu jej necháme přikryté poklicí za občasného podlévání dle pořeby. při těch 120 stupních to bude potřeba tak dvakrát.
>> Tady začíná volební období. Můžeme nechat v troubě do druhého dne chladnout, anebo ihned maso odkrýt a při 250°C otočené kůží nahoru dopéci do křupava. Já ho jen 10 minut podržel pod grilem.
>> Chladnou, ne ovšem barvou, řepu oloupeme a nakrájíme hranolky ne méně, než centimetr silné. Vhodíme do pánve na máslo s olejem, lehce prohodíme s balsamicem, medem, solí a pepřem. Kapka citronu neuškodí! Ovšem všeho s mírou a dle vlastní chuti.
Musím poznamenat, že dnešní špičková kuchyně nejlepších kuchařů česka a světa není příliš vlastní mně. Jsem si jist, že balsamika a citronu by nandali tolik, že by mi trhali hubu. Mám raději jen náznak chuti a proto tady neuvádím množství. Prostě každému, co jeho jest.
No a podáváme. Lehce pocákané výpekem z kolínka naředěným vývarem či jen vodou, s hromádkou "listí" je li právě k dispozici, s bagetkou a hlavně s chutí 🙂 kterou přeji vám všem, věrným i náhodným čtenářům.
Jsem si jist, že američan, věren tradici by toto vše klidně vmáčknul mezi dvě poloviny žemle a to i se šťávou z masa. viz. Man vs Food Memphis a New York. Nic proti tomu. Sendviče v jejich stylu nejsou vůbec od věci. Konec konců, to od nich jsem se naučil ten karamelizovaný bůček a krkovici a hovězí a co to vlastně všechno podobným způsobem upravují.
Tip pana Pohlreicha na macerované plátky řepy mne opravdu zaujal
Tip ‚šéfa‘ Pohlreicha: Carpaccio z červené řepy
Každopádně ale vyzkuším tip své sestry na kvašenou řepu. To je téma, které hodlám nemálo testovat.
Rubrika 
Štítky:
Chlape, ty mi teda dáváš zabrat!
Nejdřív ta grilovačka, kterou ti ukrutně závidím. A teď to koleno. Slintám jako Pavlovovi psi. Bůček karamelizovaný dle tvého receptu už jsem prubla a byl výýýýtečný. Koleno marinované podle tebe dělám pravidelně a teď ho oprubuju stejně jako ten bůček (jen musím skočit pro koleno „do masařa“). 🙂
Každopádně červenou řepu budu jíst jen já, ale to vůbec nevadí. A na ten recepis na řepu kvašenou si ráda počkám a pak určitě taky udělám. Ty otestuješ a já už půjdu na jistotu.
Hezký jarní den
Hana
Brýden Hani 🙂
Tu grilovačku závidím i já sám sobě. Ne často se mi podaří takto si užít tento svátek ohně a jídla. Už jen proto, že jsem pecivál a z praglu nevyjedu, jak je rok dlouhej. Ale snad při troše štěstí v květnu opakování. Opět v Orlové a tentokráte s klasickými hamburgery a domácími brioškami a protože jsem od posledně těžce zamilován do steaku na lávovém kameni, vezmu pro sebe a sestru pořádný půlkiláč hovězího z TRMS.
No a koleno. Tož nápad milionovej. Jen doporučím, nedávej cukr:sůl 1:1, ale 1:2, nebo to jen nasolené potři medem s chilli omáčkou, nebo sekanou feferonkou. Nevnucuji, ale mně ta sladkost přišla až trochu otravná. Ideálně zkus obojí postupně jedno za druhým.
Repa…hmm…mně to Laděnka taky odmítla. Potfurka jedna. Skoda. Je zatraceně dobrá a hlavně předem pečená…Salát už jinak než z ní dělat nebudu!
No a kvašená. To až někdy. Mě se totiž ty kvašený věci typu zelí či kvašáky nějak nedaří. Jestli to moc odfláknu či co? Prostě mi dycky shnijou.
Tak se měj krásně a koukni za mne na štěrkovnu v Hlučíně. Už jsem ji leta neviděl.
Pavle a Hanko, já tu řepu kvasím v pohodě a pravidelně. Je po ní mezi mými kamarády a rodinou docela poptávka. Řípu rozsekám v takovým tom sekáčku, mám ho docela silný, takže pokud ji nakrájím na čtvrtky, rozšmelcuje to hned. Pak vrstvím do pětilitrové sklenice, prosýpám solí a dávám tam kousky česneku. Naplním sklenici a čekám, jak to pustí šťávu. To se ale zpravidla nestane, 🙂 takže tu směs zalívám slanou převařenou a vychlazenou vodou. Pak se to nastartuje a i když do toho furt strkám čumák a lžíci, začne to kysat. Když už se mi zdá, že to má tu správně zvrhlou chuť slanočesnekovokyselou, promačkám vše přes cedník a utěrku, takže získám tak dva litry šťávy. Tu si potom nalévám do panáčku, případně ji ředím vodou na „střik“. Výtečná je do okurkového salátu s kysanou smetanou a pokud bych jedla boršč, byla by to jistě cenná surovina. Tak asi tak. 🙂 R.
Roomanko,
jak to tak čtu, tak si říkám, že Tvůj návod na kvašení řepy musí fungovat!
A když se nad tím zamyslím…více méně stejně nakládám kvašáky…okurky + česnek + vinný list nebo list černého rybízu a zaliju to solným roztokem. Pak to nechám stát tak týden v kuchyni a ve chvíli, kdy se kvašení rozjede, přendám flašku do chladna.
Takže proč by to nemohlo fungovat i na řepu, že. Nabízí se tedy dvě možnosti:
1/ rozsekat, prosolit, přidat česnek, upěchovat, zavřít a čekat a ostatní tak, jak to popisuješ ty
2/ nakrájet na tenké plátky, proložit česnekem, možná bych se tam nebála vrazit i kolečka cibule, pár kuliček nového koření a bobek a zalít převařeným slaným nálevem a ostatní stejně jako u kvašáků.
Tak tohle rozhodně vyzkouším, jen se tak trochu trápím tím, kdo tu hromadu řepy sní…no, asi já. 🙂
Přátelé, kamarádi…
hledala jsem nějaké stránky o kvašení čehokoli a našla totok:
http://zkvaseno.blogspot.cz/
A zjišťuji, že zkvasit se dá vážně všechno a je tam spousta dobrých námětů.
Jinak, Roomanko, řepu tam kvasí přesně tak, jak to děláš Ty.
Dobrá práce milá pani…
Na ten web jsem narazil před asi třemi týdny a hned se začetl. Něco jistě vyzkouším, ovšem jak už jsem psal, dycky mi to chytne na povrchu plísen a pak hnilobu. A přitom jsem kdysi domácí zelí a kvašáky jen tak ve sklenici dělával. No uvidíme.
Ted ale jsou na řadě domácí tortelini a včerejší první první pokus nechtějte vidět 😛
Těsto lítalo kuchyní jak němci do krytu…ale já na ty potfory těstový vyzraju! A když ne, počkám až budu velkej a naučím se vařit.
Pavle, bílý povlak na láku v močácích je v pořádku. U té řepy, jak jsem psala, je horší, že fakt není šťavnatá. Alespoň tedy ne ta, kterou kupuji a prostě se to nepotopí. I když Miloš v Labu tvrdí opak a dělá ji běžně nakrájenou na plátky, jak Hanko plánuješ. S močáky mám trošku problém, užírám je ve stavu slaném a nikdy vlastně nezkysnou – leda bych z chaloupky u lesa odjela někam k móři. 🙂
Tady je odkaz na ten Milošův parádní řípový utrejch, ale chutná podobně jako můj. Jo, a stejně jsem ho musela dolívat slanou vodou, aby mi to nezplesnivělo jako mé dceři nebo Pavlovi. 🙂
http://www.labuznik.cz/recept/barszcz-koncentrat/
Mrkněte se i na jeho další recepty – je tam hodně pochoutek právě z řepy. Jo, a to vepřové v čajové omáčce je u nás hit. Ahoj, R.
Tuž ja, jdu to vyzkůšat. Kurňa ale doufám, že to nedopadne jako ty tortelini posledně.
Za chvilku mažu do obchodu pro řípu…
PS: U vás se kvašákům říká močáky??? Tož bysem v Praze neuživil 😛
Ano, močáky jsou zcela běžný výraz u nás. V srpnu máme v Chrudimi velkou pouť a cedule „močáky“ jsou na každém rohu. Jsem ráda, že tě to pobavilo, já už to pokládám za běžný výraz. 🙂
Trochu zmatený předchozí příspěvek – pracuji a zároveň se s tebou bavím, z čehož je potom blábol. Tak do třetice přidávám „běžný výraz“, abychom si ho užili. 🙂
Tož trochu zmatený jsem. Vysvětlením něčeho, co mi přišlo srozumitelné na poprvé.
Ale když už to srandovní výrazivo, tak musím vzpomenout na větu od nás, kdy „šlonzak“ chce vyjádřit pochvalu kráse slečny: „si po pysku fajna svina“. Tomu říkám hra o život 😀
Ty další bych sem ani snad nepsal…
Tak výraz „močák“ mi teda docvakl až na podruhé. 🙂 Já totiž občas opravdu mívám problém s močákem a na to piju urologický čaj. Slengová čeština je prostě skvělá.
A když už jsme u toho…víte jaká je nejkratší věta po prajzsky? „Un i.“ A ta nejdelší? „Le un i.“
A kdo uhodne, co to znamená, vyhrává dvoudenní pobytový zájezd do Kravař. 🙂
Tak to tedy neznám. Nicméně za nejkratší větu šlonzaka jsem vždy považoval: česky – podívej letadlo, pražsky – hele éro, šlonzak – pičo o.
A do Kravař nechcu. Tam je nuda. Leda na ryby na Opavicu.
Máš recht, v Kravařu je nuda a veselo enym raz do roka při odpustu, bo to se hamižni prajzi odvažu a idu to roztočit na verglach. 🙂
A na ty ryby na Opavicu tě zvu, dokonce se tu pořádají nějaké závody v muškaření.
Jinak „Un i“ znamená „On jí“ a „Le un i“ je v podstatě tak jak si předznamenal, tedy „Hele koukej on jí“ a pičo o je jasná zpráva. 🙂
Tak tedy, já jsem východočesky úúúúplně mimo. Ale nechť. 🙂
Vypadá to naprosto delikátně 🙂 Červenou řepu miluju a s vepřovým kolenem to musí být moc dobrá kombinace. A pak, že česká kuchyně je jen vepřo-knedlo-zelo :))
Jojo, ono jak čím dál častěji zjišťuju, je z pečené a odpočaté řepy spousta velkých dobrot. Teď nově u mne polévka…