Moje Dobroty

Ne abyste předpokládali, že tímto začíná další funkčnost těchto stránek. To jen na začátku grilovací sezóny mám chuť něco sem přidat. I jako poděkování. Je to k neuvěření, ale i přes to, že sem nic nedávám rok a půl, stálá návštěvnost 5-7 tisíc lidí týdně to tady udržuje při životě a platí.

Takže Živáň, neboli Živánská. Já si to pamatuju jako směs mas na jehle. A taky věčné téma v dobách temna. Tedy za komančů. Asi nikdy nezapomenu na to dohadování a pročítání kuchařek rodiči. No, svědčí to, bohužel, o nepříliš velké fantazii. Sehnat si recept tehdy jaksi nebylo úplně snadné. Oproti dnešku. Ale proč si ho nevymyslet? Proč nepřipravit rodinný?

Pro mne je Živánská o dvou věcech. Kombinace mas, kdy musí být zastoupeno hovězí, nebo vepřové, kuřecí, játra a něco uzeného. K tomu kusy cibule. Maso musí být takové, aby se propékalo stejnoměrně, i když pohromadě. No a za mne, kašlu na jehlu.

Vše v misce. Tentokrát jsem vzal co přišlo pod ruku. Vepřová plec, vykostěná kuřecí stehna, vepřová játra a uzená slanina. Samo že to hovězí by byla vyšší liga a jehněčí parádička. Není ale všem dnům konec. Tedy maso jsem pouze solil, pepřil, přidal sušený česnek a promíchal. Pak kusy cibule, kousky česneku, promíchat a v misce na povrch pokrájená slaninka. Aby tuk z ní postupně protékal až ke dnu.

Slaninka. No, to jako jo. Ale máslo, to je teprve dílo. Vyberte si. Každopádně, vše hodinku odpočaté jsem položil na žhavou mřížku grilu. Ne v troubě. Na grilu s uhlím. Pod poklopem. No a každých 10 minut lehce promíchat. V polovině jsem to přelil deckou Portského. Po šedesáti minutách přidal, světe div se, lečo ze sklenice. Jo, tu starou klasiku. A ještě půl hodiny jen tak v tom teple, ale skoro bez žáru.

A to je celé. Mohly by v tom být brambory. Čerstvá paprika a rajčata. Kde co. Ale to už je jen o chuti něco měnit. Dělat věci jinak. Samozřejmě to klidně připravte v remosce. Nebo v troubě. Římský hrnec bude pecka. S poklicí nebo bez. Jak je libo.

No a vzhůru do grilování. A krásné žhavé léto. MDMP

Sdílejte...

• 
• 

One Response to “Pražákova Živáň”