Prodejny ruských specialit – další návštěva
Květen 30th, 2014 | 
Napsal: 
Víte že tam nechodím příliš často? Asi ne. Ne že bych nechtěl. Jen nemám tu potřebu. Tedy neměl jsem. V posledních dnech jsem tu paní v malé prodejně v pražských Záběhlicích navštívil hned dvakrát. Primárně pro další zásobu základů na polévky. Z dokončeného testu dobrůtek posledně vyplynulo že nejvíce jsem si oblíbil ukrajinský Boršč a Soljanku. Takže po kousku sebou a jako nová věc mne zaujal Plov. Tentokrát hotový pokrm. Jen ohřát. Produkce stejně jako u polévek firma Leis. Dále jsem opět vyzkoušel sušené ryby. Musím přiznat že kdysi a poprvé, ještě na návštěvě Volgogradu jsem nijak nadšený nebyl. Ale ani odmítavý. Byly to opravdu velké kusy kde maso hrálo prim. A bylo zapotřebí obírat. Podruhé jsem vyzkoušel koupit už spíše rybky do 20. centimetrů tady u nás a musím říct že teda nic moc. Minimální obsah masa, samá kost a kůže. Prostě o ničem. Další popis níže k obrázkům.
Krátké povídání s paní majitelkou
Nejdříve omluva: já si neuvědomil, nebo ještě přesněji uvědomil ale nepoznamenal, že tato prodejna se nejmenuje Gurman, ani Lastočka, ale Slovanský trh – ruské a ukrajinské speciality. Snad jsem to pochopil a napravil správně 🙂
Uražení ukrajinci k ní nechodí nakupovat protože ji berou jako rusku. Ona je z Kazachstánu. Typické, pokrytecké, bez rozmyslu. Takhle to začíná. Nenápadný přesun ukrajinsko-ruských potyček sem do ČR skrze vykonstruované nepřátelství k člověku který je ale opravdu hodně mimo toto dění a co bude výsledkem?
Musím dokončit novoroční čočkový článek o čočce. Tohle mne ale vážně překvapilo. Její děti totiž chtějí ať jim připraví čočku na kyselo. Oblíbili si ji snad ve školní jídelně. Ona to neumí a tak mne požádala o dokončení z ledna. Úsměvné, příjemné, jdu na to 🙂
Opět jsem získal rady k přípravě kde čeho a tentokráte navíc nabídku velmi zdravé potraviny se kterou příliš často do styku nepřijdu. A přitom patří snad mezi 10 nejzravějších potravin světa. Mořká řasa. Jenže ta je mi opravdu vzdálena. Tak snad příště, až si zjistím něco použitelného do vlastní kuchyně.
Samozřejmě, můžete mne inspirovat vy všichni…
A teď už obrázky
plov znám léta letoucí, ještě jsem tento neotevřel, ale zvědavý jsem moc
další ruská hořčice – moc chutná a dost pálivá
a nakonec sušené ryby – první jsem si přinesl tyto
Jsou to vlastně tři druhy z nichž jsem si zapamatovali už jen dík chuti a opravdu fajnovému pocitu že něco jím (narozdíl od těch bezmasých placek v dalších dvou) jen tu štičku. A proto jsem hned po několika dnech mazal pro dalšího. Nebyla! No, asi je opravdu oblíbená. Jenže…
toto je ona, jen v jiném balení, totiž ty předchozí kousky byly na váhu, tady je v moderním kabátku
Přiznávám, nadšení se konalo. Ono to totiž bylo tak: posledně jsem se zeptal jak se to jí. No a paní povídá jasně a jednoduše, “jako u vás chipsy, k pivu”. Ve mně zahlodala myšlénka, pozor, že vono to totiž může být parádní změna i podpora pro mou nově diagnostikovanou cukrovku a zároveň dokonalé “chroupadlo” v ty “temné osamělé večery u PC a videa”. No a taky že jó!
takže malinké filátko sušené solené mořské štiky
Nepopírám, je to lahůdka pro hrdiny a odvážlivce. Mně opravdu voní, páč hrdina jsem :D, tedy milovník rybího masa a hlavně toho z móře vytaženýho. Pro ty méně otrlé může tady nastat opravdu problém, neřku li průser. Takže shrnuto a podtrženo: máte rádi ančovičky? Jste milovníci kaviáru a poctivé grilované makrely? Pak je toto vaše parketa. Sušené rybičky jsou tomu všemu podobné a přitom jiné. Krásně žvejkací a dokonalé na večer u bedny když nechcete jako já chcípnout na předávkování chlorofylem. To je totiž jediné co mi ještě je povoleno v míře neomezené.
Ale já se jen tak nevzdám vážení..!!.. To mi teda věřte.
4.6.2014 – další nákup rybiček, 75 gramů za 52,- Kč, je to slušná hromádka…
a s jistým nápadem jsem zakoupil i mořskou řasu…
MDMP
PS: další nová spolupráce – bude uvedeno také na webu mého kolegy a kamaráda (smím li to tak popsat).
Tedy na www.paleorecepty.cz
PS two: tento text budiž věnován mé ojediněle převěrné ctenářce, kritičce a chvalitelce Hance. Za to že krom jiného neochvějně trvala no tom, že když píšu o štice, neměl bych ji nazývat pstruhem.
Rubrika Rady, Recepty, Víte že..? | 
Štítky: 2014, Nákupy, Polévky, Polotovary a konzervy, Ryby, Zahraniční speciality
Tuhle prodejnu ruských specialit ti normálně závidím.
Jak chlopek robi v tym korporatě aji s Ukrajincema a Polákama, tak se mi občas v kuchyni objeví nějaké ty krajové specialitky. Občas i něco z Indie a Finska. Ale mít na dosah právě tuto prodejnu, tak jsem tam denním hostem. 🙂
Soljanku jsem jedla poprvé v životě asi před dvěma lety, právě od manželova ukrajinského kolegy a dobrota veliká to byla. Sušené ryby zase dovezl manžel z Finska, ze služební cesty…sice se mi lehce zatočila hlava, když jsem k nim čuchla, ale když jsem ochutnala, tak jsem je sežrala na posezení. 🙂 Tam bych si jen hlídala obsah soli (při tvé diagnoze).
A úplně pod čarou a možná hloupě: není ščuka štika? Teda pokud mohu posoudit z ruského nápisu na pytlíku. 🙂 🙂 🙂
A tak tu sedim, z křesla u compu trčim jak péro z gauča a nechápu…
Píšu o štice a naformátuju psrtruha. V kuchyni na poledne čekají kachní stehna a já se jich najednou bojím. Co když ve výsledku napíšu o klokaní kapse?
Prdí na to anakonda! Jedu na farmářské trhy a oběd si dám od jinejch. Hovgh…
PS: taky se musíš do všeckiho montovat Hanico 😛 Aby jasno bylo, nezměním to do zítřejšího poledne :O
🙂 🙂 🙂 Klidně to nech tak, ryba jako ryba, hlavně že chutná. 🙂
A ezli budeš pisat o kachnich stehnech jako o klokani kapse…tož mi to neva, aji klokana bych zežrala, kdyby mi tudyk přiskakal. 🙂
Ale na to množství soli fakt bacha, znám z vlastní zkušenosti, bo jak je moc soli, je mi celkem blbě. A lékař to nevidí příliš rád. 🙁
Pročti si to znovu a už nic nehledej nebo ťa vyměním 😛
Taky ti tu ruskou prodejnu závidím, ale těžko říct, jestli bych tam zašla, protože bych stejně asi nevěděla, co koupit. Co já vůbec z té ruské (nebo SSSR-cké, abych někoho nevynechala – my starší víme) kuchyně znám? Boršč a vodku 😀 Že je soljanka polévka, jsem vůbec nevěděla. A pravý ruský a opravdu dobrý kaviár jsem určitě nikdy nejedla. Jen ty hrozivé náhražky tvářící se jako kaviár.
Jako dítě jsem byla na prázdninách v Bulharsku, kde jsme kupovali (asi) pražené rybičky, něco jako grundle. To mi moc chutnalo. Tak možná by mi chutnaly i tyhle rybí chipsy 😉
Hanka vidí štiku místo pstruha a já zase…nevidím čárky (interpunkční znaménka) 😀 😀
Na vše se dá vyptat. Já znám některé věci taky jen dík té paní. Soljanka je vynikající a ruský kaviár? Tak to je jedna z věcí kterou tam určitě nekoupím. Ten je doslova strašně drahý.