Moje Dobroty

Je li z ovečky, pak po mléce. Voní, chutná a je doslova plné harmonie.

Kdyby mi před týdnem někdo chtěl vnutit jídlo z tři roky starého kusu skopového, nebo i jen to maso, poslal bych ho k čertu. Nevím odkud, nevím druh, nevím jak to žilo. Nechci. Nemůže být dobré. A omyl! Po zkušenosti s masíčkem z plemene Ovce vřesová mohu s klidným svědomím prohlásit, že i z takto starého kusu maso je k jídlu a skvělé v chuti. Bez tradičního zápachu a křehké jak jen může být s ohledem k věku zvířete a způsobu úpravy. Popravdě, představím li si některé kousky z rádoby mladých jalovic od řezníků v Praze (nebudu primárně jmenovat), je toto dokonalost sama!

A může za to švagr. Tedy tu novou zkušenost. V podstatě spíše pro zábavu z chovu, jako koníček si to plemeno pořídil a oba se sestrou se v maximální možné míře starají. Nejde vůbec o chov pro maso či jiné produkty. Prostě několik zvířat chovají. Tečka. Někdy ale je zapotřebí nějaký ten kus porazit. No a tak mám nyní jedinečnou možnost ochutnat poprvé, a připravím ještě dvakrát doma jídlo z koncem prosince 2015 vynuceně poraženého zvířete.

To se někdy stává. Tahleta ovečka si bohužel 30.12. zlomila nohu, a tedy nezbylo, než jí rychle takto pomoci. Podotýkám, že do obchodu by se maso z ní nikdy nemělo dostat. Domácí porážka je ale něco jiného.

Ovce vřesová

Ovis aries (Graue Gehoernte Heidschnucke)

– Toto plemeno je unikátní právě díky svým vynikajícím vlastnostem. Dík přizpůsobivosti se dobře chová v různých geografických a přírodních regionech. Její hlavní potravou byl v původní domovině především vřes obecný  a nízké mladé březové porosty, ale i stepní tráva s nižší výživnou hodnotou. Toto plemeno je pro své minimální nároky na krmivo a vysokou odolnost povětrnostním podmínkám zvláště vhodné k péči o krajinu, k čemuž je také hojně využíváno.

– Vřesové ovce jsou vidět chované jak ve stepních oblastech vřesovišť, tak třeba na horách. V Krkonoších u nás. Zde slouží k vypásání nejvyšších zón KRNAPu. Díky zdejší bylinkové a kořenité stravě má jejich maso vynikající chuťové vlastnosti podobné zvěřině. Je obzvláště jemné a aromatické. Pokud se vyvarujeme přikrmování v podobě obilí, pečiva, různých granulí a podobně, zůstává prosté tuku (loje) a o to je lahodnější.

Skopové maso nepáchne a skvěle chutná

– Je to hlavně kvalitou chovu. Myslím si, že i po kdysi dávno nepříliš dobrých zkušenostech, bych se dnes snadno dopracoval k přesvědčení, že to není jen druhem. Plemenem chcete li. Spíše kdovíjakým původem masa dodávaného ve velkém řezníkům (to hovězí už jsem výše zmínil). Pravda, tato vřesovka nejspíše dost ční nad ostatní, o čemž jsem se mohl přesvědčit sám. A musím poznamenat jednu pro mne opravdu důležitou věc. Totiž odložení po porážce. Je mně jasné že má, nepříliš v tomto oboru zdatná sestra maso parádně očistila, což je dobré, ale poté ihned uložila v mikroténových pytlících do mrazáku. A to není ideální. Takže:

– První půlkilový kousek jsem u ní doma zpracoval po dvoudenním pomalém rozmrazení v lednici.

– Druhý, opět půlkilový jsem doma rozmrazil stejně a po osušení pokrájený na kousky naložil do olivového oleje s kousky česneku a rozmarýnu. Zavakuoval a bude týden odpočívat v lednici.

– Třetí, stejný, prozatím odpočívá v mrazáku tak, jak jsem ho vyfasoval. Budiž mu ten chlad lehký.

Skopové v kari pastě se zeleninou

Použil jsem zelenou kari pastu Mae Ploy z Thajska. Slíbil jsem ji sestře a když řekla, že má k dispozici domácí skopové, byl jsem přímo uchvácen tou možností. Já tu pastu nemám příliš v oblibě. Je strašně pálivá. Ale k tomu masu se prostě ohromně hodí. Obzvláště s ohledem na fakt, že se jedná o skopové a tedy starší a tím pádem v chuti i vůni výraznější maso. Toto jsou mé názory dva dny předtím, než jsem surovinu dostal do ruky. Výsledek byl jiný než má očekávání a potěšil nás tři. Mne, sestru, švagra.

Postup

1/ Pastu pomalu rozpustíme na arašídovém oleji s kouskem ghí (přepuštěného másla). Zalijeme deckou vody a necháme zredukovat zpět. Na tuk.

2/ Přidáme kousky nakrájeného masa, orestujeme a zalijeme vývarem. Jako vždy je to lepší, ale když není k dispozici (já neměl), pak vodou. Osolíme a dusíme doměkka pomalu pod poklicí.

Nerad to přiznávám, ale dík nedostatku času jsem na návštěvě použil tlakový hrnec. Je to přeci jen tužší maso a nedalo se stíhat vše co bylo v plánu. Takže ráno hodinu a půl v tlakáči a dokončení večer. Ještě k té pastě: na půl kila masa jsem použil asi 30 gramů. Takže spíše jen pro chuť.

3/ Do hotového základu přidáme po sto gramech plátků cibule, kousků brambor a karotky. V tomto případě baby mazlíků. Provaříme asi 10 minut. Případně lehce doředíme vodou-vývarem (sestra miluje tu šťávu).

4/ Ochutíme na poslední minutku varu limetkovou, nebo citrónovou šťávou. Jen lehce, asi lžičkou. Přidáme propasírovaný česnek a zjemníme kokosovým mlékem. Tři lžíce hutného z produkce Franz Jozef (Albert supermarket).

Hotovo, necháme pod poklicí deset minut odpočívat odstavené z plamene. A servis…

Druhy a dělení skopového masa

Málo obrázků a nakonec odkaz. Proberte se tím a nahlédněte do mého profilu na FB. Tam je něco navíc.

MDMP

Sdílejte...

• 
• 

One Response to “Skopové maso nepáchne a skvěle chutná”