Moje Dobroty

Jeden z nejznámějších receptů italské kuchyně a každopádně dobrota nesmírná. Dodnes s pobavením vzpomínám, na své první setkání s italskou kuchyní v „profesionální“ podobě. V pizzerii ve městě Havířově jsem se setkal s kolegyní Zuzankou, která odmítala přijmout fakt, že žloutky se do těstovin vmíchají úplně syrové a na toto téma jsme vedli poměrně vášnivou diskuzi. Popravdě musím přiznat, že tehdy jsem se svým názorem neuspěl.

Nicméně o faktu dalším, že toto jídlo patří ke kulturnímu a kuchařskému dědictví kuchyně Italské a jako takové přežije pravděpodobně další století se pochybovat nedá. Já sám, když jsem si ho uvařil poprvé, byl natolik unešen, že jsem si ho dal v ten památný den třikrát.

Suroviny

– Špagety si každý vybere podle svého „vědomí a svědomí“. Každopádně ty čerstvé, jaké prodává například pan Blažek na farmářských trzích v Praze jsou prostě úplně nejvíc nejlepší! A proč si je neudělám sám? No prostě a jednoduše proto, že jsem děsně líný, čehož důkazem je i to, že už léta nevařím ani tradiční český houskový knedlík. Ale stydím se za to, věřte mi.

– Sýr Parmazán je klasika s neoddiskutovatelnou kvalitou. Nicméně český Gran Moravia vyráběný u nás italem a tradičním postupem, je nejen kvalitní alternativou, ale pro některé z nás i vítanou změnou. Z pohledu mého – chuťí jemně jší a smetanovější, cenově přijatelnější. A nenechte se zmýlit „českou“ produkcí. Pokud vím, většina výroby se vyváží právě do Itálie! Proč by ho asi chtěli, když ne pro jeho kvalitu?

– Pancetta je opět tradiční italský produkt. Ovšem po celém světě se vyrábí podobné dobrůtky a vybrat si, zaexperimentovat s chutí…kdo by proti tomu mohl mít výhrady?

– Vejce – žloutek: já použiju vždy domácí a proto mi na níže uvedený recept stačí jeden. Ovšem kupovaná vejce jsou většinou maličká a proto uvádím 1-2ks.

2 porce – pro mne jedna

– 125g špagety /čtvrtina balíčku z obchodu/

– 50g Pancetta

– 1-2ks žloutek

– 1ks stroužek česneku menší

– 30g Parmigiano reggiano, nebo Gran moravia

– 1čl olivový olej

– Voda, sůl a pepř

>> Špagety vložím do vroucí ne málo osolené vody. Ideálně mořskou solí, kterou nešetřím. Říká se, že slanost by měla být stejná, jako u vody mořské. Já každopádně souhlasím. Uvařím tak akorát, tedy jak známo „al dente“. Každopádně doporučuji: neřiďte se návodem na sáčku, ale svým citem a chutí.

>> Žloutky, sýr a pepř – já to sice nedělám, ale správně se mají našlehat žlouky s pepřem a promíchat se sýrem. Ten já používám v české provenienci. Za prvé mi originální Parmazán přijde moc výrazný. Za druhé Gran moravia je stejně Parmazán, jen v česku vyrobený.

>> Na pánvi s olejem do křupava vyrestuji slaninu pokrájenou na nudličky. Odstavím z plamene a přidám najemno usekaný česnek (Ne utřený! Jen plochou nože rozpláclý a posekaný). Několik málo vteřin prohřeju a rychle přidám zcezené špagety, které jsem právě vytáhl z vody. Žádné proplachování. Klidně z nich ještě může odkapávat voda. Lehce promíchám a dodám žloutky se sýrem a pepřem, nebo klidně každé zvlášť v pořadí sýr, žloutky, pepř. Dobře promíchám a šup s tím do talíře.

Práce je to rychlá. Výsledek nadpozemsky chutný. A o dobře provedené práci tentokráte nevypovídá Laděnka, ale její opravdu spokojený táta – nevědíc, že mne kuchařina živila, přišel se zeptat, kde jsem se naučil vařit

>> Co se týče slaniny – málokdy použiju Pancettu. Není právě levná a svůj účel splní každý slušný, lehce zauzený bůček. Jen nesmí být uzený „po česku“. Ta výrazná uzená chuž není žádoucí. Co ale nikdy nepoužívám je tzv. anglická slanina. Za prvé nemá nic společného s tou opravdu Anglickou. Za druhé má dost nevýraznou chuť.

>> No a ještě k česneku: Nepatří tam. Jenže já ho miluju.

Doplnění: tento recept je ohromně variabilní. Přidat to či ono podle momentální chuti je věcí volby a naše lednice často skrývají „tajemství“ jež nevyužít byl by hřích…

Inspirace

Strojek na těstoviny

[fb_like]

Sdílejte...

• 
•