Posts Tagged ‘2011’
Pirohy s masovo tvarohovou náplní
Kdysi dávno, v osmdesátých letech minulého století (hrůza času) pirohy připravovali v malém bufetu poblíž námestí Míru v Ostravě-Vítkovicích. Nepamatuju, že by tam na ně nestála fronta. A to fungovali už v šest ráno. No a nejlepší jsem jedl samozřejmě v Rusku, ve Volgogradu. Na ulici je tam Mongol balil umaštěnýma prackama do novin! Neskutečná dobrota. Tady v Praze jsem na ně ještě nikde nenarazil, pouze na Bubenském nábřeží, na okraji Pražské Holešovické tržnice je okénko, kde nabízejí docela chutné smažené bramborové taštičky s různými náplněmi. Chutné leč takříkajíc komečně upravené. Ty směsi uvnitř jsou spíše přesolené bláto. Něco jako ten prefabrikovaný humus jménem Fornetti (no, ne až tak hrozné).
Holandský řízek s bramborovou kaší
Musím podotknout, že mne dost nemile překvapilo zjištění, jak si dnes hospodyňky i někteří profíci (Kluci v akci) představují tento klasický pokrm. Místo mléka voda, mouka a spousty strouhanky, někdy dokonce cibule a vepřová kýta, nebo plec. FUJ!
Pro mne je toto jídlo milou vzpomínkou na dobu, kdy jsem se zabydlel ve svém prvním bytu s vlastní kuchyní. První večeře v novém prostředí s novým vybavením byla právě tato.
Králík na divoko
Je lehce stravitelné, zdravé, libové, jemné, má nízký obsah cholesterolu a v neposlední radě je velmi chutné. Vyznačuje se velmi krátkou dobou nutnou k přípravě – také proto by mělo mít nenahraditelné místo v každé moderní, lehké kuchyni.
Hodí se hlavně k vaření pod pokličkou nebo v tlakovém hrnci, k pečení v troubě, smažení (například při přípravě číny), ale i ke grilování. Dá se konzumovat jak teplé, tak studené v různých lehkých salátech, vynikající je například i králičí paštika.
Nejznámějšími kreacemi na přípravu králičího masa jsou králičí filet, kotletky, prsa, plněné kousky. Králík připlavený vcelku patří spíše do babiččiny kuchyně, ale když jednou za čas v kuchyni zavoní na smetaně či na česneku, sbíhají se všem členům domácnosti sliny už dlouho před obědem.
Kulajda – snadná a děsně rychle uvařená
Kulajda je typická a tradiční česká polévka. Nebudu tady tvrdit, že typicky jihočeská, že ta má je nefalšovaná a zaručeně pravá a všechny ty řečičky okolo každého dostupného receptu. Prostě jedna z variant, kterou jsem si nejen já, ale už také spousta mých známých oblíbila. kamarádka prohlásila, že je to vyloženě “dámská” varianta, protože není nakyslá, ale sladkokyselá a taky dík většímu množství sladké smetany.
„České rizoto“, všude jinde Pilaf
To je opravdu pojem, postrach našich jídelen a bohužel i restaurací. A navíc nejde o nic originálního. Jen o špatnou napodobeninu Pilafu (Plovu).
Pilaf nebo také Pilav či Plov je jídlo, kde tvoří základ rýže nebo pšenice (bulgur).
Většinou se osmaží na oleji a potom vaří v kořeněném bujónu. Je spousta druhů pilafů. Záleží na tom, ve které zemi se vaří. Může obsahovat různé příměsi – zeleninu, ovoce, různé druhy masa a nesmí chybět koření.
Pilaf a podobná jídla jsou obvyklá ve Východní Evropě, na Středním východě, nebo v jihoasijské kuchyni. V Ázerbájdžánu je pilaf národním jídlem. Velmi často se vaří např. v Turecku, zemích bývalého SSSR, na Balkáně nebo v Íránu.
Je to opravdu brnkačka. Rychlé a moc chutné. Na rozdíl od té suché české směsky zbytků rýže a masa z polívky. Brr…
Hoj, ty štědrý večere, ty tajemný svátku…
Napsal Karel Jaromír Erben ve své sbírce Kytice…co by asi psal dnes?
Moje současné vánoce každopádně bez komerce prosím. To bláznění v supermarketech obcházím velmi širokými oblouky a vše co na to poměrně jednoduché vaření potřebuji, nakoupím předem. Domácí vajíčka mám v lednici už 14 dnů (díky Jirko). Zeleninu z farmářkých trhů necelý týden. Nějaká ta šunčička na chlebíčky je věcí náhodné koupě, no a kapřík u prodejců na každém rohu. To už je rituál odmala, kdy mne pro něj vyslali rodičové a já mazal do fronty se síťovkou. Vzpomínám, jak jsem jednou místo této klasiky vzal na živého kapra igelitku a ta cestou rupla. Chudák, válel se na náměstí po chodníku a dobře mu jistě nebylo.
Buřtguláš
Rychlovka za 30 minut a pár kaček
To by mne vážně zajímalo, koho tohle napadlo jako prvního. Buřtguláš se pravděpodobně nikdy nestane vyslancem české kuchyně ve světě parádní gastronomie. Přesto asi neznám čecha, který by ho neměl rád. Naopak, sposta lidí ho prostě miluje. Já tedy každopádně. Taková jednoduchá blbost. Ale za kaviár či olivy bych neměnil.