Moje Dobroty

Sedlačina jako řemen dík skvělému masu z přeštických vepříků a obchodu Naše maso. Ten nápad jsem si hýčkal už od posledního nákupu toho parádního (parádně drahého) steaku. Tehdy jsem tam zahlédl krásné plátky bůčku který by bylo vyloženě škoda dlouho péct. Takže sobotní výlet do prodejny v Dlouhé ulici, tentokrát rychlý a nepříliš velký nákup a jde se vařit. Příprava bůčku je směšně jednoduchá, halušky už malinko složitější. Zelí vyloženě zdlouhavé. Ve výsledku kombinace na hodinu a půl a opravdu snadné, pohodové vaření.

Celý článek »

Ve čvrtek 15.10. mělo proběhnout další kolo soutěže Electrolux hledá tajnou ingredienci. Něco nevyšlo a termín zrušili. S poznámkou, že snad proběhne jiná verze namísto vaření přímo v kuchyňském studiu. Podle textu v mailu který mi to oznámil tipuju tu změnu a její důvod na typicky českou vlastnost případných soutěžících. Totiž, jemně řečeno, nechuť vyjet někam mimo domov. Ale je to jen doměnka, takže mne berte s rezervou. Každopádně mně je to líto. Mohlo to být mnohem zajímavější, než pravděpodobná změna na on line verzi. Ať je to jak chce, já byl připraven, volno v práci zařízeno a příprava doma neodfláknuta. Tak co s tím?

Celý článek »

Když už jsem ty Moje Dobroty. Jinak tvarůžková pomazánka. Velmi pikantní, podobná poměrně nedávno popisovanému pivnímu sýru. Stačilo jen rozkrájet tvarůžky na drobné kousky a společně s ostatními surovinami vyšlehat. Dík jejich gumovité konzistenci si pomazánka zachovala příjemnou strukturu jemné pěny s kousky tvarůžků a po několikahodinovém odpočinku kdy tvarůžky takříkajíc prostoupily vším ostatním byla na světě fajnová syrečková dobrota.

Dovolil bych si jednu výtku k tvarůžkům.

Nikdy nekupuju náhražky a tedy jednoznačně volím ty pravé, Olomoucké. Opravdu se mi líbí, že na rozdíl od časů dávno minulých je koupím vždy zralé a rovnou konzumovatelné. Opravdu se mi nelíbí, že buď začínám být doslova alergický na sůl, nebo jsou prostě čím dál, tím slanější. Každopádně to je můj osobní poznatek a vy si zkoukněte video na Jídlo s.r.o. O jejich výrobě a historii.

Celý článek »

V řezníkově podání je vepřový ocásek konec páteře s odřezky masa. Záleží na něm, kolik masa při porcování nechá. Protože ocásek s křížovou kostí navazuje na kýtu, dá se z něj někdy připravit pěkný řízek. Pro okamžitou spotřebu jej upravujeme buď bez křížové kosti, nebo s ní, a to pečený, vařený, nebo uzený. Můžeme využít i na přípravu huspeniny, nebo do ovaru. Připomínám jednoduchý fakt. V našich řeznictvích se pod stejným pojmenováním prodávají dva produkty. Tomu prvnímu já říkám „křížovky“. Od křížové kosti prosím. To jsou ty s odřezky. No a pak právě celý takzvaný ocásek. Překrásný kus masa s minimem kostí. Protože je kousek od kýty, je naprosto libový. A protože také blízko k bůčku, je neuvěřitelně šťavnatý. Někteří řezníci jej zasyrova ještě porcují. Na silnější plátky i s kostí. To je pak opravdová parádička pro oko, upravitelná klidně jako steak. Podobně jako mnou už mnohokrát krkovička.

Celý článek »

Tentokrát to nebude o návodu jak, ale o nákupu který se prostě vyplatí, jak uvidíte na jednom z několika výsledků. Že rád nakupuji maso v řeznictví Maso Jakub už jsem zmínil několikrát. Že tady dokáží pravidelně překvapit jsem už taky zmínil. Ale že mne rozbombardují obyčejným mletým hovězím, to jsem tedy vážně nečekal. A začalo to tak nevinně.

V malém řeznictví ve stanici metra Roztyly, kde si denně kupuji snídani do práce, jsem zahlédl balíčky s chlazenou zvěřinou. No ale kostky na guláš za cca 350,- Kg, to teda fakt neberu. Jenomže mne navnadili. Takže průzkum internetu a jako první v řadě nabídka Maso Jakub. Samozhřejmě mne nezklamali. O tom ale jindy. Při probírání nabídky jsem si náhodou všimnul mletého hovězího masa. Prý 70% libového. Asi už víte že já mleté z obchodu odmítám. Jenže! Když uvidíte tu cenu, zapochybujete. Když si navíc uvědomíte, že důvěřovat svému oblíbenému řezníkovi není od věci, vyjde vám z té kombinace jednoduchý závěr. Zkusím to alespoň jednou.

Celý článek »

Negativa hned v prvních větách? No to jsem celý (s)prostý já…

To jídlo nemá v sobě nic objevného. Není to super specialita a přesto je chci prezentovat v soutěži Electrolux – tajná ingredience. Důvod je jednoduchý a jasný. Takto si představuji krásné, české, jednoduché a moderní jídlo kde prim hraje dle podmínek soutěže maso a sezónní surovina – kapusta. Nemám problém ani s jedním. Ba právě naopak. Kapusta je dobrých dvacet let mým favoritem v přílohách k masu, a maso jako takové základem jídelníčku. Skoro bych řekl bohužel! Každopádně ke kapustě téměř celoživotně preferuji jehněčí pečeni. Tentokrát ale vybírám kachní prsíčka upravená pěkně naprudko, moderně a bez zbytečného zdržování. Ona ta kombinace, kachna – kapusta – kroupy, právě běžná není. Tak snad se vám i porotě v říjnu bude líbit.

Celý článek »

Bigoli. Pasta z Lidlu. Už nějakou dobu jsem tam ty těstoviny vyhlížel a jeden z několika průběžně naskladněných druhů konečně koupil. Bigoli jsou silnější špagety kratší než ty běžné. Asi o třetinu. V podání Lidlu se jedná o čerstvou pastu balenou do vakua. Mají tedy poměrně slušnou trvanlivost v lednici, ovšem dík tomu se s každým dnem jejich kvalita snižuje. Myslím oproti opravdu čerstvým ve stylu čerstvá pasta. Které jsou podle mne jedny z nejlěpších v této zemi. Hmm, asi by to chtělo složitější popis a méně gramatických chyb…

28.9.2005 / 10:10 >> Tolik úvod a snad už jen zmínka: vlastně jsem dnes nevařil jen tak, ale pro kamarádku, která, myslím si, nepřála abych tady o ní psal. Takže jen takto okrajově a jdu to dokončit ke sporáku.

28.9.2015 / 13:10 >> Já po obědě. Pavel v hospodě za rohem taky a zítra snad spokojenost tam kam to nesu. Ale včil už ten postup. V obrázcích samozřejmě. Páč recept je trapně snadný.

Celý článek »