Moje Dobroty

Letos, stejně jako jindy v posledních letech nebude má spotřeba sezónního květáku o nic vyšší než malinká. Prostě už jej nemám příliš v oblibě, ale ještě jsem tak úplně nezatratil. A protože nechci jen opakovat tradiční klasiku, připravil jsem veganské (vegetariánské) kari z pasty a s kokosovým mlékem.

No a protože nechci tu další bílou krásu opakovat ale jen připomenout, přidám vše ostatní do tohoto textu. Takže plus tradiční květák s vejci (jako mozeček – brr, ten výraz nesnáším). Samozřejmě smažený s vařenými brambory a tatarskou omáčkou. No a květáková polévka. S mlékem nebo smetanou, páč na těch smetanových letos dost ujíždím.

Celý článek »

Přelomová. Tedy ne že by na ní bylo něco extra zvláštního. To jen ta pitomá situace. Můj překrásný MacBook Air odešel po pouhých desíti měsících do křemíkového nebe. Oprava za téměř dvacet tisíc nepřichází v úvahu, takže zpět do středověku a notebook který ani nehodlám popisovat. Takový je to krám. No a na něm ode dneška konečně další recepty. Mimochodem asi pět jich šlo do pryč, páč fotky zůstaly uložené… 🙁 Pro nový začátek tedy dnes:

Celý článek »

Představovat tuto klasiku na českém webu mohlo by se zdát nošením dříví do lesa. Není tomu ale tak. Je to o jednoduchém faktu. Že totiž velká spousta lidí vůbec netuší, jak správně tyto sýry použít a vychutnat. Já Romadur miluju a mám doma tak jednou za 14 dnů. Pokládám si plátky na chléb či housku s máslem a různě doplním vším, na co mám právě chuť nebo je k dispozici. Pivní sýr jsem zblízka neviděl dobrých 20 let! No vážně. Běžně jej doma míval děda a já dodnes netuším jak to vlastně jedl. Správně si jej, stejně jako tvarůžky připravoval můj skoro tchán. Někdy ovšem až příliš brutálně. Nechával kousky zrát ve sklenici s pivem a občas to přehnal. Opravdu hodně. Až jsem jednou nevydržel a tu sklenici mu odnesl. Do popelnice :O

Celý článek »

Ono na tom není nic zvláštního. Ale protože toto jídlo mám opravdu hodně rád a je snadné na přípravu, nafotil a sepsal jsem další postup do sekce steaky. Není od věci něco si zopakovat a dík nedávné přípravě rádoby KFC kuřete chci upozornit na další možnost využití kořeněné obalovací směsi. Ta je ohromně univerzální a použitelná klidně na dušená masa. Výslednou omáčku totiž nejen zahustí, ale hlavně dochutí. Takže je výsledek jiný než běžné vychucení jednotlivým kořením. Tentokrát ale pouze pánev a trouba. Velmi rychlá příprava která mi maximálně vyhovuje.

Celý článek »

Je to pořád dokola a já jsem prostě zklamaný. Chléb už mám vysoký 11 centimetrů. Kůrka je nádherná a chuť výborná. Ale ta střídka. Ta mi ničí nervy. Dnes jsem konečně vyzkoušel tolik vychvalované lednicové kynutí. Nepřineslo nic nového krom jediného poznatku. Chladné a tuhé těsto zůstává krásně vysoké celou tu dobu, než jej vložíte do pece. Jenže… I v lednici překynulo a já to ráno musel znovu přeložit, utáhnout, šoupnout do ošatky a čekat. Po třech hodinách jsem ztratil trpělivost a taky už nebyl čas. Takže do trouby. Vše bylo mnohem snazší ale…

Celý článek »

Ale tak proč ne? Ovšem s rozumným přístupem k vaření prosím.

Myslel jsem že už to nedokáží. Překvapit mne. Opět vytočit a přinutit přemýšlet o důvodu jejich existence. Jídelna společnosti Aramark. Pracuji už ve třetí budově kde je k dispozici. Takže jsem dostal možnost poznat další partičku lidí a dal jí další možnost přesvědčit mne o alespoň jakési kvalitě, vstřícnosti, vztahu k dobrému jídlu. A opět nezklamali. Po několika týdnech rozsudek. Zrušit! A opět to začalo polévkou. Nebudu tentokráte popisovat cokoli z dalších zážitků. Jen tu jednu polévku. Prý že zelná. Hmm…

Do misky jsem si s použitím nemalého úsilí nandal cosi mezi gulášem a lepidlem na parkety hnědočervené barvy dík připálené paprice a cibuli. Konzistencí a chutí jsem překvapen nebyl. Stejně jako jem byl zvyklý na Žižkově, i tady vaří člověk který neumí odhadnout množství mouky potřebné k zahuštění české polévky a stejně to má se solí. Takže čím to překvapení? Ani jen minumum zelí dle mého názoru podstatného pro přípravu zelné polévky (zajímavé jak mne ta zelňačka napříč Aramarky pronásleduje). No a namísto zelí docela dost paprikového leča z flašky. Naprosto typická chuť. Zíral jsem na to a tu mne napadlo…

Celý článek »

…a na másle opečený. S pestem od Lenky Požárové. Americká klasika kterou jsem poznal velmi zblízka i v UK. Moderně tam i tam připravují téměř všichni toustovač. A něco pak položí na opečený toust. Poprvé po mnoha letech jsem tehdy ale zaznamenal přípravu takříkajíc postaru která je nejen zajímavější v chuti, ale také jednoznačně ještě nezdravější než ten nasucho opečený tukový bílý chléb. Jenže právě ta chuť je natolik skvělá, že jsem si to prostě, rychle a natrvalo oblíbil. U nás doma máma připravovala běžný český chléb ve vajíčku poměrně pravidelně. Ale já to nemusel a nemusím dodnes. Ta nakyslá příchuť tradičního kváskového chleba mi v té kombinaci prostě nesedí. Bílý toustový jen tak v našlehaných vejcích je už jiná liga. Ovšem dva plátky s náplní, to je teprve to vono. A dnes navíc s překvapením. A i proto tento původně nepříliš zajímavý text.

Celý článek »