Moje Dobroty

Odkud: tento recept pochází z Peru, kde je velmi oblíbený. Špízy si můžete koupit na každém rohu v "anticucherias", nebo jen tak na ulici u stánku. Pro nás trochu neobvyklé, ale určitě to stojí za vyzkoušení. Tolik o originálu.

Suroviny: hovězí srdce, 2 lžíce pasta de ají panca, 5 velkých stroužků česneku jemně posekaných, sůl, pepř, 1/2 lžičky cuminu (římský kmín), 2 lžičky oregáno, 5 lžic vinného octa, čerstvá koriandrová nať, jemně posekaná. Tolik o originálních surovinách.

Doma: nevěděl jsem, neměl jsem. Tedy ty suroviny. Ale fantazii ano. Takže ihned po ochutnání u stánku s peruánskými specialitami letos v dubnu na Náplavka Street Food, jsem měl jasno. Skvělá pasta původně určená k přípravě světoznámého salátu Kimchi.

Celý článek »

Na nový rok při přípravě oběda, to venku vypadalo asi takto. A kdo koukne pozorně, najde ptáčka schovaného v křoví. Stejně jako štědrovaření, ani tentokrát jsem nikterak nepřeháněl. Silvestr je pro mne pouze poslední den v roce a pokud neusnu už před půlnocí, prožiju tuto v lehce sentimentální náladě hlídajíc, zda mi na balkónu neskončí některá ze světlic, jimiž si lidé v širém okolí prosvětlují vstup do roku nového.

Kolínko tentokrát bylo tak nějak z nutnosti. Plánovaně jsem je připravil do vákua už 14.12! Solené, s česnekem a nic víc. Po čtyřech dnech šoupnul společně s balíčkem hovězího hrudí do trouby na průměrných 80°C / 8 hodin. No a pak nechal opět odpočívat a čekat v lednici. Až do Silvestra. Jelikož vákuum drželo a sáček zůstal pěkně pevný, trpělivě jsem čekal celých 12 dnů a teprve poté kolínko rozbalil. No paráda.

Celý článek »

Křepelka je společné pojmenování pro 5 rodů hrabavých ptáků z podčeledě koroptve, která je součástí čeledě bažantovitých.

Nejdříve bych rád upřesnil jeden fakt. Firma Caillor tvrdí, že jejich produkce jedlých ptáků (teda ale výraz), je zásadně z farmářského chovu. Žádné klece. Zkusím jim to věřit a připravím si dvakrát křepelku. Koupil jsem balíček chlazených v akci za 129 peněz. A dále?

Není nic pro mne pitomějšího, než plánování menu. Nebo i jen postupu přípravy. Nedokážu se totiž rozhodnout jak to celé nakombinovat, a tak ve výsledku často končím pocitem, že jsem to promyslel málo, a chtěl bych do jednoho pokrmu nacpat vše co jen je, ale i není možné. Takže? Není nad okamžitý pocit, potřebu, improvizaci.

Takže co? Potřeba, pocit, improvizace. A nebudu vás otravovat soupisem surovin.

Celý článek »

Dobrý den a krásné vánoce vám všem. Dnes nechci přidávat vám návody a sobě pocit sebeuspokojení z dodaných receptů, které by mohly všechny navést ke správnému cíli. Tedy přípravě něčeho tak tradičního, jako je bramborový salát vánoční, nebo smažený kapr. Nene, tentokrát jen popis mého soukromí. Jak to šlo a prošlo v sobotu 24.12. u mne doma.

A sázka na jednoduchost. Nemnoho surovin, snadno připravitelné pokrmy. Polévka, v chuti jen hrách, smažená cibulka, mrkev a slanina. Bramborový salát bez experimentů. Zelenina u mne jedině čerstvá, samostatně vařená a majonéza ochucená staronově objeveným Ume octem. Tentokrát navíc lehká pikantérie. Domácí křenová pasta a zelené feferonky. No a smažené řízky. Kapr jen symbolicky, přesněji řečeno podkovy z tolstolobika. Styl jako v dětství u rodičů. K tomu mnohokrát letos tady zmíněné, kuřecí řízky ze stehen. Narozdíl od ryby smažené co nejkratší dobu. A stejně tak kousek vepřového. Na závěr jako každý rok několik chlebíčků jako ukončení večera a pořádná hromada cukroví. To jsem si objednal u kamarádky Adélky, a rovnou tady, na začátku, musím chválit. Strašně dobré.

Celý článek »

Tady není moc co sepisovat. Na tuto parádní polévku jsem si chuť ani čas neudělal v létě. Jak by bylo záhodno. Takže až nedávno a také dík potřebě sdělit něco do programu skutečně zdravá škola. Šlo vlastně o maličkost a poznámku mého šéfa v roli otce. Postěžoval si totiž, že jeho dcera, přivedena domů ze školky, stěžovala si na „ne dobrou“ polívku k obědu. Stejně tak to prý popsaly i vychovatelky. O co šlo? O boršč! Upřímně? Jen blbec vnutí malému dítěti něco podobného s očekáváním, že snad bude spokojeno. Doma možná. Ale vařeno ve velkém? Zelenina na hadry a přesto vcelku? Ani já už to moc nedávám. A je to tak snadné. Stačí použít mixér. Krémové polévky mají totiž ti naši mazlíčci rádi. Nemyslíte?

Celý článek »

Já tomu říkám růžová cibulka. Jen velmi zřídka se mi podařilo někde to ochutnat. Vždy mne napadlo zjistit co a jak. Stejně tak vždy jsem na to rychle zapoměl. Až nedávno a dík Antonínu Bradáčovi, nebo možná Jardovi Kozdělkovi při ochutnávce jejich kuchyně na setkání foodblogerů s Electroluxem, jsem si slíbil že tedy konečně. A je to tady. Strašně snadné a strašně dobré. Nejzajímavější na tom jednoduchém postupu je fakt, že to může mít mnoho chutí a forem. Záleží jen na dvou věcech. Kombinace v marinádě a různé styly krájení či krouhání cibule.

Celý článek »

Je to spíše jarní recept. Protože žemlová nádivka se spoustou bylinek k jaru patří. Ale já měl ten jediný kousek k dispozici nyní a tak neváhám. Plním, peču, jím a mlaskám si. Každopádně zajímavé je: nejen že tuto specialitku dnes nikde nepotkáte, ale já jsem ani nesehnal recept! Nikde. Tedy..??.. Né že by jako něco na tom webu vezdejším nebylo. Ale klasiku od Viléma Vrabce například jsem v jeho kuchařce nenašel. Santnerku doma nemám a tak teda jako nevím. No nic. Poradil jsem si sám a výsledek je zde. Tady. Teď…

Mimochodem. Můj táta každý rok kupoval a doma si boural velikého krocana. Klidně 14-16 kilo vážícího. Na tom je spousta kůže. Kam až moje paměť sahá (cca 1991) byl doma a připravován na různé způsoby. Tu kůži pak otec plnil sekanou. Páni a dámy, to vám byla dobrota neskutečná. Tak skvělá, že pekl toto jako specialitku, několik kusů, sestře na její svatební hostinu.

Celý článek »