Moje Dobroty

Eska Karlín. Dnes restaurace s pekárnou. V síti Ambiente. Ta síť by mohla mnohým býti odpornou. Páč představa že něco, někdo, já, jsme v síti, není tak úplně příjemná. Typickým příkladem budiž sítě (řetězce) hapermarketů. Jenže! Ambiente je síť ve které chcete uvíznout. Jsou moderní. Jsou zajímaví. Jsou cool. A každopádně, tohle bylo neplánované. Já totiž přišel do Fóra Karlín na vánoční akci zaměstnavatele. Prostě T-Mobile ve velkém a pro nás. Dělníky. A jako vždy mne to nebavilo. Jídlo stálo za prd (jsem už holt rozežranej), alkohol tam nemusím a nealko se jako vždy na velké akci jaksi nevyskytuje. Teda né že by nebylo. Jenže dík frontám na chlast se jaksi nedostává sil produkujících vodu a juice. No a dále…

Celý článek »

Tak se mi s koncem roku ten kruh pěkně uzavřel. Nyní už mohu s klidem vycházet několika směry a vybírat témata. To, co před několika lety pro mne započala náhodná účast v soutěži Electrolux hledá tajnou ingredienci, jsem letos završil (a doufám, že stále jen začátkem) setkáním s lidmi, kteří umí inspirovat opravdu hodně. Takže popořadě.

V červnu letošního roku Electrolux představil svůj Foodtruck, který jsem měl tu možnost vidět při zahájení provozu, a ještě dvakrát na akcích v Praze. Vždy u toho byli krom ostatních dva pro mne důležití lidé. Lucie Krejbichová, PR managerka, která může za to, že se těchto akcí zúčastňuji, a Antonín Bradáč. Skvělý kuchař, technolog společnosti Electrolux, člen kuchařského týmu Czech Chefs.

Celý článek »

Ten základ je snadný. Vemte mozzarellu která vám chutná a krájenou na plátky ne silnější než centimetr proložte na talíři stejně silnými kolečky chutného rajčátka. Pocákejte dobrým oliváčem, poprašte pepřem a v rozumném množství třepněte fajnovou solí. Hrubou. Mořskou. Ideálně Maldonskou. A je to. Ještě několik lístků bazalky a na talíři máte Caprese. Italskou vlajku, vlajkovou loď mezi nejjednoduššími saláty.

Nebo!

Zajděte do toho obchůdku v Praze u náměstí Bratří Synků a prozřete! To, co jste léta považovali za mozzarellu zavrhnete a ochutnáte takřka božskou manu. Ovšem ještě předtím a pokud se vám poštěstí, zříte jak tato lahůdka vzniká pod rukama specialisty a neskutečně pohodového tvora. Pana sýraře Miguela (omlouvám se za nesprávně napsané jméno páč nevím).

Celý článek »

Sporák je jedním z center domácnosti. V té mojí opravdu důležitý, nepostradatelný. Takže když se ten původní, plynový s elektrickou horkovzdušnou troubou odporoučel, bylo, respektive mělo být věcí 24. hodin, než bude v kuchyni nový. Bohužel ale shoda všech okolností s koupí a instalací spojených mi zabrala dny čtyři a já se dost vyvztekal. Je asi jasné, že jsem vybíral opravdovou kvalitu a co možná nejmodernější technologie. Takže bezvýhradně: opět horkovzdušná trouba, tentokrát už programovatelná, a jednoznačně indukční varná deska. Ta minulá byla ještě na plyn, který doma už nikdy nechci!

Nový sporák

>> Den nultý – Bydlím v pronajatém bytě, jehož součástí, stejně jako mých plateb za něj je i sporák. Takže po domluvě s mými domácími jsem ráno, asi v půl osmé objednal v Datartu nový kousek. S tímto prodejcem jsem v minulosti měl dobré zkušenosti, takže se nekonaly žádné pochybnosti. Co se výběru týče, strávil jsem jím už dva předchzí dny. Ono totiž to s tou indukcí není právě snadné a jednoznačné. Kdo z vás ví, že dík vysokému výkonu je zapotřebí mít doma přípojku 400 voltů (tu nemám)? A že na 230 to také funguje, ovšem chcete li plný výkon, použijete pohromadě jen dvě plotýnky, nebo troubu a jednu plotýnku?

Celý článek »

Letošní sezóna zvěřiny je u mne opravdu bohatá. Vyzkoušel jsem dvě parádní úpravy divočáka a nyní srnčí gulášek podle momentálního nápadu. To vše naprosto neplánovaně. Nejdříve jsem si objednal u svého oblíbeného prodejce mražený balíček srnčího na guláš. Za dost zajímavou cenu. Než jsem se dopracoval k odnosu domů, překvapila mne kolegyně právě tím kančím. Takže mražené putovalo dál do mrazáku a použil jsem jej až nyní. A překvapilo.

Celý článek »

Pravidlo první a jediné? Nebabrejte se s tím! Máte li k dispozici litinový hrnec, je to brnkačka náročná jedině na čas. Ale i ten je zde relativní. Protože je to málo pracné. Tolik k přípravě škvarků z vepřového sádla. Pomazánka je pak ještě snažší. Protože já, a i vy po přečtení následujícího textu budete mistry v přípravě jednoduché, chuťově skvělé a klasické české dobrůtky. Opět platí, nedělejte si to složité.

Celý článek »

Na svatého Martina je to prostě tradice. A protože já ji už několik let ignoroval, nemohu letos odolat. Navíc, podařilo se mi konečně vyrobit fajnové domácí kysané zelí. A ještě navíc. Náhodně jsem narazil na klasický polský recept. Jmenuje se to lemieszki (lemiešky) a dost se podobá českým šťouchancům, nebo ještě známějším škubánkům. Aby toho nakonec nebylo málo, dovolím si připravit něco dnes už neobvyklého. Nadívaný kachní krk. A to je dobrota převeliká. Proč? Protože ho mám! Ona totiž ta maďarská kachna od posledně byla dost neopracovaná. A to já kvituji s povděkem. Krom drobů totiž měla neodkrojený právě ten krk. Tedy kus masité a tučné kůže ideální na plnění žemlovou nádivkou. Prostě paráda 🙂

Ale, ten krk přeci jen dodám extra. Tedy v kratším článku příště. A taky lemieszki jsem nakonec poupravil natolik, že vlastně vzniklo něco jiného. Takže postupně.

Celý článek »