Moje Dobroty

Je to s podivem, jaké náhody člověka někdy provází životem. Když jsem byl nadřízeným osloven, někdy letos v březnu, nabídkou spolupráce s týmem, který pro budovu kde pracuji a zaměstnance v ní vybírá nového dodavatele stravovacích služeb, ani ve snu by mne nepadlo, kam až to povede. Hlavní na tom celém je ale fakt, že jsme, alespoň dle mého přesvědčení a názoru mnoha kolegů, vybírali opravdu dobře. Důkazem budiž i dnešní recept, který je inspirován včerejším obědem v GTH Multicatering T-Mobile.

Celý článek »

Retro je slovo dnešní doby. Všechno se snaží být retro a často jde jen o směšnou náhražku bývalé kvality. Typickou ukázkou budiž pravidelné retro týdny v Lidlu. Zkusili jste například v rádoby staré pixle dnešní luncheon meat? Pěkný hnus! Něco jsem se ho naotvíral, hlavně v devětaosmdesýtém na vojně. A věřte mi, tohle je jiná liga. Každopádně retro lečo je výraz volený nahodile. Jen tak. Přišlo mi to na mysl. A jde o recept ze stejného období. Tedy osmdesátých let minulého století.

Tohle jídlo jsme si narychlo připravovali všichni, kdo žili a pracovali v rekreačním středisku ve Zlatých horách v Jeseníkách. Když nebylo dost peněz a protože do lesa blízko. Takže denně na houby. Jen já dnes jaksi nesháněl holubinky, ze kterých jsme to dělali tehdy, ale použil velmi podobnou hlívu.

Celý článek »

Tak na tuto přípravu jsem myslel poslední nejméně tři roky. Smutná story. To je furt plánování, málo času, často i chuti pustit se do přípravy něčeho neznámého. Jenže! Ono je to taky o opravdovém přístupu. Mohl jsem několikrát vyzkoušet rychle uvařit cizrnu a pustit se do přípravy Hummusu. Nebo dokonce jen slít nálev z konzervy a připravit rychovku. Mohlo to být i docela chutné. Vždyť to tak dělá kde kdo a jsou spokojení. Ale! Já chtěl něco onačejšího. Takříkajíc originál. Takže následující řádky z přípravy můžete klidně přeskočit, pakliže jste na tom s leností stejně jako často já. A neuděláte nutně chybu. Rychlovka na konci je dost fajn a ušetříte velkou spoustu času. Protože…

Celý článek »

Neskutečná trojka a doslova bomba nabitá tím nejzdravějším, co můžete sníst pohromadě.

Kimchi – tady už máme asi jasno že? Parádní, chutná a velmi zdravá záležitost. Já ten salát miluju, ale nedokážu jíst ve velkém. On je totiž, mírně řečeno, docela trhač úst. Chcete to jasnější? Ta síla v chuti, kyselost, vám prostě roztrhne hubu.

Miso pasta – tak tu jsem tady a tady už popisoval. Ovšem jak se mění časy, tak i názory a chutě. Ty moje tedy každopádně. Takže nyní to vypadá náledovně: každé ráno, mám li čas a nejdu do práce, porce vývaru s Kimchi a mořskými řasami.

Mořské řasy – nějaké základy si pročtěte zde. Já k nim našel cestu dík náhodě. Tu miso pastu jsem totiž používal instantní a obsahovala kousky řasy. A mně to chutnalo. Dnes už nakupuji jedno i druhé v původním stavu a používám tak, jako japonci.

Celý článek »

Dhal (dál) jsem ochutnal poprvé před asi dvěma roky. V řetězci rádoby indických vegetariánských bister Dhaba Beas. Ta jsou tak trochu paradoxem. Jsem zvyklý na to, že v podobných řetězcích mají receptury nastavené tak, aby každá pobočka připravovala stejné jídlo. Tihle ale ne. Takže Dhal, který jsem si oblíbil v lokalitě Praha – Vyskočilova, jsem neměl už podle pohledu chuť jíst ve Vladislavově.

Každopádně, občas jsem si přečetl nějaký ten receptík, nedávno popřemýšlel a to co bude následovat sestavil během desíti minut z hlavy a podle stavu lednice (spíže). Jak je níže popsáno, jde o spíše jemnou českou variantu. Pikantní, ale ne ostrou a výrazně kořeněnou. Myslím, že budete spokojeni s tou fajnovou chutí.

Celý článek »

Tady není moc co sepisovat. Na tuto parádní polévku jsem si chuť ani čas neudělal v létě. Jak by bylo záhodno. Takže až nedávno a také dík potřebě sdělit něco do programu skutečně zdravá škola. Šlo vlastně o maličkost a poznámku mého šéfa v roli otce. Postěžoval si totiž, že jeho dcera, přivedena domů ze školky, stěžovala si na „ne dobrou“ polívku k obědu. Stejně tak to prý popsaly i vychovatelky. O co šlo? O boršč! Upřímně? Jen blbec vnutí malému dítěti něco podobného s očekáváním, že snad bude spokojeno. Doma možná. Ale vařeno ve velkém? Zelenina na hadry a přesto vcelku? Ani já už to moc nedávám. A je to tak snadné. Stačí použít mixér. Krémové polévky mají totiž ti naši mazlíčci rádi. Nemyslíte?

Celý článek »

Já tomu říkám růžová cibulka. Jen velmi zřídka se mi podařilo někde to ochutnat. Vždy mne napadlo zjistit co a jak. Stejně tak vždy jsem na to rychle zapoměl. Až nedávno a dík Antonínu Bradáčovi, nebo možná Jardovi Kozdělkovi při ochutnávce jejich kuchyně na setkání foodblogerů s Electroluxem, jsem si slíbil že tedy konečně. A je to tady. Strašně snadné a strašně dobré. Nejzajímavější na tom jednoduchém postupu je fakt, že to může mít mnoho chutí a forem. Záleží jen na dvou věcech. Kombinace v marinádě a různé styly krájení či krouhání cibule.

Celý článek »