Posts Tagged ‘Bez masa’
Bramborovo batátové pyré a…
Je to s podivem, jaké náhody člověka někdy provází životem. Když jsem byl nadřízeným osloven, někdy letos v březnu, nabídkou spolupráce s týmem, který pro budovu kde pracuji a zaměstnance v ní vybírá nového dodavatele stravovacích služeb, ani ve snu by mne nepadlo, kam až to povede. Hlavní na tom celém je ale fakt, že jsme, alespoň dle mého přesvědčení a názoru mnoha kolegů, vybírali opravdu dobře. Důkazem budiž i dnešní recept, který je inspirován včerejším obědem v GTH Multicatering T-Mobile.
Houbové retro lečo
Retro je slovo dnešní doby. Všechno se snaží být retro a často jde jen o směšnou náhražku bývalé kvality. Typickou ukázkou budiž pravidelné retro týdny v Lidlu. Zkusili jste například v rádoby staré pixle dnešní luncheon meat? Pěkný hnus! Něco jsem se ho naotvíral, hlavně v devětaosmdesýtém na vojně. A věřte mi, tohle je jiná liga. Každopádně retro lečo je výraz volený nahodile. Jen tak. Přišlo mi to na mysl. A jde o recept ze stejného období. Tedy osmdesátých let minulého století.
Tohle jídlo jsme si narychlo připravovali všichni, kdo žili a pracovali v rekreačním středisku ve Zlatých horách v Jeseníkách. Když nebylo dost peněz a protože do lesa blízko. Takže denně na houby. Jen já dnes jaksi nesháněl holubinky, ze kterých jsme to dělali tehdy, ale použil velmi podobnou hlívu.
Hummus
Tak na tuto přípravu jsem myslel poslední nejméně tři roky. Smutná story. To je furt plánování, málo času, často i chuti pustit se do přípravy něčeho neznámého. Jenže! Ono je to taky o opravdovém přístupu. Mohl jsem několikrát vyzkoušet rychle uvařit cizrnu a pustit se do přípravy Hummusu. Nebo dokonce jen slít nálev z konzervy a připravit rychovku. Mohlo to být i docela chutné. Vždyť to tak dělá kde kdo a jsou spokojení. Ale! Já chtěl něco onačejšího. Takříkajíc originál. Takže následující řádky z přípravy můžete klidně přeskočit, pakliže jste na tom s leností stejně jako často já. A neuděláte nutně chybu. Rychlovka na konci je dost fajn a ušetříte velkou spoustu času. Protože…
Mořské řasy, Miso pasta, Kimchi salát…
Neskutečná trojka a doslova bomba nabitá tím nejzdravějším, co můžete sníst pohromadě.
Kimchi – tady už máme asi jasno že? Parádní, chutná a velmi zdravá záležitost. Já ten salát miluju, ale nedokážu jíst ve velkém. On je totiž, mírně řečeno, docela trhač úst. Chcete to jasnější? Ta síla v chuti, kyselost, vám prostě roztrhne hubu.
Miso pasta – tak tu jsem tady a tady už popisoval. Ovšem jak se mění časy, tak i názory a chutě. Ty moje tedy každopádně. Takže nyní to vypadá náledovně: každé ráno, mám li čas a nejdu do práce, porce vývaru s Kimchi a mořskými řasami.
Mořské řasy – nějaké základy si pročtěte zde. Já k nim našel cestu dík náhodě. Tu miso pastu jsem totiž používal instantní a obsahovala kousky řasy. A mně to chutnalo. Dnes už nakupuji jedno i druhé v původním stavu a používám tak, jako japonci.
Dhal z červené čočky a kapr dokřupava
Dhal (dál) jsem ochutnal poprvé před asi dvěma roky. V řetězci rádoby indických vegetariánských bister Dhaba Beas. Ta jsou tak trochu paradoxem. Jsem zvyklý na to, že v podobných řetězcích mají receptury nastavené tak, aby každá pobočka připravovala stejné jídlo. Tihle ale ne. Takže Dhal, který jsem si oblíbil v lokalitě Praha – Vyskočilova, jsem neměl už podle pohledu chuť jíst ve Vladislavově.
Každopádně, občas jsem si přečetl nějaký ten receptík, nedávno popřemýšlel a to co bude následovat sestavil během desíti minut z hlavy a podle stavu lednice (spíže). Jak je níže popsáno, jde o spíše jemnou českou variantu. Pikantní, ale ne ostrou a výrazně kořeněnou. Myslím, že budete spokojeni s tou fajnovou chutí.
Minestrone, podzimní, s hříbky, mixovaná
Tady není moc co sepisovat. Na tuto parádní polévku jsem si chuť ani čas neudělal v létě. Jak by bylo záhodno. Takže až nedávno a také dík potřebě sdělit něco do programu skutečně zdravá škola. Šlo vlastně o maličkost a poznámku mého šéfa v roli otce. Postěžoval si totiž, že jeho dcera, přivedena domů ze školky, stěžovala si na „ne dobrou“ polívku k obědu. Stejně tak to prý popsaly i vychovatelky. O co šlo? O boršč! Upřímně? Jen blbec vnutí malému dítěti něco podobného s očekáváním, že snad bude spokojeno. Doma možná. Ale vařeno ve velkém? Zelenina na hadry a přesto vcelku? Ani já už to moc nedávám. A je to tak snadné. Stačí použít mixér. Krémové polévky mají totiž ti naši mazlíčci rádi. Nemyslíte?
Nakládaná červená cibule
Já tomu říkám růžová cibulka. Jen velmi zřídka se mi podařilo někde to ochutnat. Vždy mne napadlo zjistit co a jak. Stejně tak vždy jsem na to rychle zapoměl. Až nedávno a dík Antonínu Bradáčovi, nebo možná Jardovi Kozdělkovi při ochutnávce jejich kuchyně na setkání foodblogerů s Electroluxem, jsem si slíbil že tedy konečně. A je to tady. Strašně snadné a strašně dobré. Nejzajímavější na tom jednoduchém postupu je fakt, že to může mít mnoho chutí a forem. Záleží jen na dvou věcech. Kombinace v marinádě a různé styly krájení či krouhání cibule.