Moje Dobroty

Paverl Maurer na konci každé své glosy říká společně s pozdravem, "nejezte, nepijte a hlavně, když to půjde, ani nežijte blbě". Tak s těmito klobáskami to ani nejde. Protože to je jídlo, s nímž život rozhodně není blbý. Já už je na efbéčku zmiňoval. A taky tady. Jsou opravdu skvělé. Takže jsem si několik kouků odnesl domů a připravil hnedle nadvakrát. Musím přiznat, že za ty svoje jsem se lehce zastyděl. Ne že by nebyly víc než jen dobré, ale na tuhle parádičku jim ještě cosi málo chybí. Každopádně další text mimo pořadí, protože jído do soutěže nemám z čeho uvařit. Nestíhám přijít do prodejny v ten správný den. Takže dnes například neměli jehněčí. Snad už příště…

Celý článek »

Dobrý den a krásné vánoce vám všem. Dnes nechci přidávat vám návody a sobě pocit sebeuspokojení z dodaných receptů, které by mohly všechny navést ke správnému cíli. Tedy přípravě něčeho tak tradičního, jako je bramborový salát vánoční, nebo smažený kapr. Nene, tentokrát jen popis mého soukromí. Jak to šlo a prošlo v sobotu 24.12. u mne doma.

A sázka na jednoduchost. Nemnoho surovin, snadno připravitelné pokrmy. Polévka, v chuti jen hrách, smažená cibulka, mrkev a slanina. Bramborový salát bez experimentů. Zelenina u mne jedině čerstvá, samostatně vařená a majonéza ochucená staronově objeveným Ume octem. Tentokrát navíc lehká pikantérie. Domácí křenová pasta a zelené feferonky. No a smažené řízky. Kapr jen symbolicky, přesněji řečeno podkovy z tolstolobika. Styl jako v dětství u rodičů. K tomu mnohokrát letos tady zmíněné, kuřecí řízky ze stehen. Narozdíl od ryby smažené co nejkratší dobu. A stejně tak kousek vepřového. Na závěr jako každý rok několik chlebíčků jako ukončení večera a pořádná hromada cukroví. To jsem si objednal u kamarádky Adélky, a rovnou tady, na začátku, musím chválit. Strašně dobré.

Celý článek »

Na svatého Martina je to prostě tradice. A protože já ji už několik let ignoroval, nemohu letos odolat. Navíc, podařilo se mi konečně vyrobit fajnové domácí kysané zelí. A ještě navíc. Náhodně jsem narazil na klasický polský recept. Jmenuje se to lemieszki (lemiešky) a dost se podobá českým šťouchancům, nebo ještě známějším škubánkům. Aby toho nakonec nebylo málo, dovolím si připravit něco dnes už neobvyklého. Nadívaný kachní krk. A to je dobrota převeliká. Proč? Protože ho mám! Ona totiž ta maďarská kachna od posledně byla dost neopracovaná. A to já kvituji s povděkem. Krom drobů totiž měla neodkrojený právě ten krk. Tedy kus masité a tučné kůže ideální na plnění žemlovou nádivkou. Prostě paráda 🙂

Ale, ten krk přeci jen dodám extra. Tedy v kratším článku příště. A taky lemieszki jsem nakonec poupravil natolik, že vlastně vzniklo něco jiného. Takže postupně.

Celý článek »

… s kapustou, brambory, mrkví a rýží. Všecko dokupy rozumí se samo sebou 🙂

Protože říjen a listopad je o dýni a kapustě. To první si rád odpustím. To druhé, kapustu, připravuji letos teprve potřetí a stále z jedné hlávky. Byla už zadělávaná, salát a nyní klasika. Dušená s masem. Jen jsem použil něco méně tradičního. Ovšem opakovaně letos. Krůtí plátek s kostí a kůží. Kdo tady čte, ví.

Celý článek »

Nechci nikoho vyloženě obviňovat z nezchopnosti. Ale chci, a klidně cíleně, tvrdit o těch tajtrlících z jídelen i restaurací kteří dodnes jako zadělávanou kapustu prezentují lepidlo z rozdušené hlávky a hromady mouky, že jsou ignoranti a do kuchyně nepatří. A víte co? Spousta z vás si za to může sama. Za to že stále fungují. Když denně vidím za co je neuvěřitelná spousta mých kolegů ochotna platit v jídelně budovy kde pracuju, dělá se mi zle. V návaznosti na to, když pak pomyslím na skvělý projekt Skutečně zdravá škola, na ty kuchařky které se dovzdělávají aby vařily moderně a zdravě, na ty děti které ve škole konečně dostanou něco pro jejich trávicí systém srozumitelného a přitom jejich rodiče do sebe cpou v zaměstnání neskutečné hnusy..??..

Tohle vše pohromadě mně moc nebaví. Ale mohu vás uklidnit. Tak blbě to vypadá takřka po celém světě. A pokud někdo sledujete Jamieho revoluci ve stravování, víte asi jaké potíže mají američani. Se stravováním i s jím samotným.

Celý článek »

Kliďánko, brnkačka, zívačka. Jedna z nejklasičtějších českých polévek je opravdu snadná záležitost. V té správné by měla být kapusta. Ale to je spíše podzimní verze. Navíc, kdo má stále po ruce hlávku. Letní verze je spíše o hříbcích, hrášku, karotce. A čerstvé majoránce. To tedy každopádně.

Letní verze? To je lehkost. Málo zahuštěná. Dejte lžíci jížky. Ne více. Nebo vloček. Rýže. Krup. Ty ovšem pět minut předem, před vším ostatním. Nebo použijte kus kus. Úplně nakonec po odstavení a jen nechat pět minut odležet. No a nebo, tam nedávejte na zahuštění nic. Nakonec můžete maličko rozmixovat.

Celý článek »

Kolegyně povídala, já poslouchal, doma pokus a tady to máte. Rychlovka děsně dobrá. Hlavně když nechcete stát u plotny a na dvou pánvích pro rodinu smažit. No, ono v tom vedru taky, že jo, a vůbec…

Já to prubnul v půl deváté večer po příchodu z práce včera a dnes už to sem peru. Páč rychlovka, ušetření práce a i když lehce odlišné fajnové tak, že jsem sežral najednou celou dávku. Což umne není zvykem.

Celý článek »