Moje Dobroty

Tak mi to pěkně vychází. Po deseti kouscích. A protože chleba, stejně jako informací o něm, není nikdy dost…

Bez emocí a jak to vyjde. Tak by se dal popsat můj přístup k pečení chleba v poslední době. Není čas, ale chleba si ho vyžaduje. V podstatě mám jasně stanovená pravidla.

Celý článek »

A rovnou zapomeňte na tu rozblemcanou klasiku, jak ji znáte odjakživa. Páč, nebudeme si nic namlouvat, sebelepší klasická svíčková je, dík mouce, dost hutná záležitost. Ale! Brinovaná kuřecí stehna pečená na kořenové zelenině s cibulí a slaninou. Z té zeleniny pak smetanová omáčka. A k tomu nočky z bramborového těsta promíchané s pažitkovým pestem. To je jiná liga. A vsaďte krk že vím, kdo tohle bude připomínkovat jako první 😀

Celý článek »

Třístupňové vedení kvasu poprvé a naposled. Nevidím v tom smysl…

Neee ..??.. 😀 ..!!..

Ty první dvě věty jsem si takhle odpoledne poznamenal, když konečně bylo to řídké a tím pádem lepivé těsto v krabici a ta v lednici. Fakt jsem netušil, co mne ještě čeká. A první podezření na cosi přinejmenším odlišného se konalo velmi brzy. Už asi za dvě hodiny.

Třístupňové vedení kvasu může vypadat jako poměrně sofistikovaná metoda pro první fázi přípravy kvalitního českého chleba. Já to ale popíšu jednoduše, aby bylo opravdu jasno. Nejdříve ale běžná domácí varianta. A poznamenám hned na začátku, ty hodnoty níže uvedené jsou vypočítané na můj kilový bochník.

Celý článek »

Klasika. A už jsem po nich doslova toužil. Nejjednodušší jídlo a veliká dobrota. Moje babička je podávala zásadně ohřívané. Naplocho rozkrojené a opečené na řezu. S mačkanými brambory a sterilovaným zelíčkem. A protože patřily k nejoblíbenějším klasikám, měla několik kousků v lednici neustále. Takže návštěva u ní, to znamenalo téměř jistotu karbanátku k obědu, nebo ke svačině s chlebem a hořčicí.

A pokus s mletým masem

Zas jednou jsem sledoval nějaké hodnocení na webu. Video. Šlo o balené mleté maso, vše v krabicích s ochrannou atmosférou. Nějak se mi nechtělo věřit těm výsledkům a konkrétně krabici z Tesco bych si nevzal ani zadarmo. Těmhle šmejdům já prostě nevěřím. Ale! Shodou okolností a protože ta moje chuť na karboše byla převeliká, vzal jsem v akci v Albertu, mleté maso mix. 75% vepřové, 20% hovězí, 5% sůl a sračky. A tohle v testu prošlo na, řekněme dvoječku, bráno podle školního známkování. Tak uvidíme.

Celý článek »

Prostě taková normální, česká, nedělní klasika. Ale! Zároveň patří do partičky textů “šetříme v kuchyni”. Kuře je relativně laciná záležitost a brambory jakbysmet. Co se týče toho listí? Za “pět prstů” z Lidlu. Ale jooo. normální čorka. Lidi to tam otrhávají a odkládají do krabice. No a já, přindu, proberu, ty menší až střední šoupnu do pytlíku a u kasy to jen poposuné pokladní směrem k mé tašce. A proč to celé? Že je to zadarmo? Neee. To je jen bonus. Berte to logicky. První jarní výpěstky, pakliže jsou opravdu eko a ne jen jako eko, to je ta úplně nejvíce síla celé rostlinky. To co vyrašilo za sluníčkem (nebo alespoň světlem ve skleníku), je na kedlubně nejlepší. A lidi to vyhazují. Navíc ta příprava. Směšně jednoduchá.

Celý článek »

Tento bramborový salát připravovaný primárně jako vánoční a v mnoha obměnách je u mne už daná záležitost. Postup v podstatě vždy stejný, suroviny v základu také. Nehodlám vůbec diskutovat o hrášku a cibuli. Obojí do něj patří a vy si klidně vynechávejte. Každému co jemu vlastní jest. Hrášek bezvýhradně sterilovaný ve slaném nálevu. Cibule syrová, ideálně šalotka, nebo červená. No a ty nesmysly o kvašení?

Ano, jedna z mých sester ji nedává. Zeptal jsem se proč? “No protože říkají…” Ale, povídám já, kolikrát se to stalo tobě? “Ani jednou”. Tak proč? “No protože říkají…”

Takže? Jedna paní povídala. Mně se nezkazil nikdy a cibuli mám rád. Tečka. Neplecha ukončena 🙂

Celý článek »

A dnes průběžně vánoční sepisování. Chcete li, čtěte dál, vracejte se. Vše to tady na sebe napráskám, jak půjde den. Začínám ještě v posteli, je 7:30 a z okna po očku pozoruji svítání už tři čtvrtě hodiny. Jo a v bedně, každý rok stejně, první pohádka. Stará černobílá popelka. Mlha přede mnou, mlha za mnou …

No tak teda vánoce

U mne nic extra oblíbeného, ale nemohu tvrdit, že se vyloženě netěším. Vyrůstal jsem v prostředí, kde panoval o vánocích stres a pamatuji situace, které bych tady nechtěl popisovat. Přesto všechno ve mně jakési to těšení zůstalo. Dodnes pamatuji, jak jsme se sestrami ráno vybíhali z pokojů a mazali do obýváku. Protože přes noc tam vyrostl vánoční strom. A ten vážení, ten jsme mívali překrásný. Každý rok se stejnou sadou svítících koulí, oblíbenými baňkami a něčím novým, co sehnala máma. Mimochodem pro Pražáky, ano, u nás se tomu neříká vánoční ozdoby, ani koule, ale baňky. A ne že bychom byli bývali chemici 😀

Celý článek »