Moje Dobroty

Výroční zpráva o stavu pekárny chleba v mé kuchyni. Páč ano, je to tak. 7.7.2017 to byly 3 roky od prvního pokusu. Jak si tady v mnoha textech můžete povšimnout, spousta mých pokusů jsou, a často zůstanou jen pokusy. Jsem tedy nesmírně pyšný na to, že pečení chleba jsem dotáhnul do skvělého konce. Tedy konce ve smyslu kvality toho úžasného produktu. Co se ukončení přípravy kváskového chleba týče, nemůže o něm být ani jen lehké zamyšlení. Prostě jedu dál.

Celý článek »

Další klasika kupovaná léta v obchodech. A opět platí, že nerad pracuju s těsty. Přesto za ty tři roky (ano, 9.7. to budou), jsem si tak navykl na domácí chléb, že už jiný naprosto odmítám. Takže domácí houstičky byly logickým krokrm. A vyplatil se. Je to dost snadné a kdyby trochu více nakynuly, považoval bych je za dokonalé. Navíc dík opět nedomyšlení vtipná situace nakonec. Ani mne nenapadlo přemýšlet o množství. Takže výsledných 16 kousků? No musel jsem ihned po vyndání z pece začít shánět jedlíky. Nakonec logika a hospoda. Odnesl jsem to známým a bylo po nich za dvě minuty. Takže jak na ně…

Celý článek »

Ale tak tohle bych vám nemohl udělat. Či spíše neudělat. Bylo nebylo, dávno tomu, já tuhletu delikatesu komunistické restaurace prostě zbožňoval. Chodili jsme na to ve skupinkách do klasiky té doby. Typické restaurace označené jako druhá cenová skupina v Ostravě Hrabůvce. Byla součástí "koldomu" (kolektivního domu), tedy ubytovny pro dělníky a později pro kdekoho a ještě později, snad až dodnes sociálního bydlení. To už ale z hospody je banka. Tak už to bývá.

Podávali tehdy čtyři až pět plátků s vařenými brambory a ďábelskou omáčkou. Pamatujete ji? Víte co to je? K tomu dvě piva a oběd za 14 kaček plus ty tekutiny byl naprosto dokonalý. Potom léta nic (1992-2002) a najednou se to objevilo v Havířově. Už ani nevím jak se jmenovala ta restaurace. Budova stojí a jako hospoda/restaurace funguje dodnes. No a tam připravovali nejen tu klasiku, ale také pikantní směs ve stylu "kaťák". Nebylo to to vono, ale pobavilo.

Celý článek »

Paverl Maurer na konci každé své glosy říká společně s pozdravem, "nejezte, nepijte a hlavně, když to půjde, ani nežijte blbě". Tak s těmito klobáskami to ani nejde. Protože to je jídlo, s nímž život rozhodně není blbý. Já už je na efbéčku zmiňoval. A taky tady. Jsou opravdu skvělé. Takže jsem si několik kouků odnesl domů a připravil hnedle nadvakrát. Musím přiznat, že za ty svoje jsem se lehce zastyděl. Ne že by nebyly víc než jen dobré, ale na tuhle parádičku jim ještě cosi málo chybí. Každopádně další text mimo pořadí, protože jído do soutěže nemám z čeho uvařit. Nestíhám přijít do prodejny v ten správný den. Takže dnes například neměli jehněčí. Snad už příště…

Celý článek »

Nenapadlo mne nedávno, když jsem přidával článek o dvaačtyřicátém kousku, že bude další tak brzy. Bylo totiž jaksi jasno. Žádné nové možnosti v plánu a tudíž v podstatě jen nastávající období opakování, stagnace. No to teda ale neee. To byh nebyl já.

Šestačtyřicítka stala se přelomovou, když jsem omylem pozapoměl ztlumit teplotu po standartních dvaceti minutách z 250° C na 200. A parádní překvapení. Karamelový, velmi tmavý, mírně nahořklý, ovšem chuťově dokonalý chlebíček. Takový jak jej pečou v Esce. Byl na světě. Napříště malá úprava času a pak ještě jednou. No a nyní parádička finálová. Takto si představuji ideál chléb.

Celý článek »

Jedno slovo, jeden význam, obrovské možnosti využití. To je Remoska. Legenda z dob socialismu. Perla domácí kuchyně 60.-80. let minulého století a věc kterou, ač už vůbec nepoužívám, nikdy nezavrhnu. Jeden klasický kousek z právě těch osmdesátých let mám stále uschovaný a dík magazínu České televize Gejzír, jsem si nadšeně připoměl ten fakt i možnost vám ji představit. Jsem si celkem jist, že tyto stránky čtou převážně lidé kteří ji znají. Pro ty budiž připomenutím. A ti ostatní, neznalí, nechť se poučí. O opravdové legendě české domácnosti, doceněné paradoxně spíše v zahraničí.

Celý článek »

Zatímco Tartine Bread s obrovskými bublinami se mi ne a nedaří, klasiku typu Šumava jsem si dotáhl k ideálu. Fajnový chleba, který už ode mne ochutnal kde kdo. Ten jednačtyřicátý dokonce putoval poštou až do Opavy. Tam dojel a byl předán asi 45 hodin od podání na poště v Praze. A na tu jsem s ním přišel dvě hodiny po vyjmutí z pece.

Následující popis je souhrn všeho, co jsem za dva a půl roku vyzkoušel. Není to velká sláva, ale ten klasický chléb si připravit umím. A je opravdu výborný.

Celý článek »