Posts Tagged ‘Česká klasika’
Domácí majonéza – nakolik složitě?
Je opravdu s podivem, co mne občas přesvědčí o sepsání dalšího článku. Majonézu jsem tady popisoval už nesčetněkrát. Přesto ale včera jedna zmínka na facebooku, jeden můj postřeh k ní a po odpovědi pisatele během ranního sprchování sestavený koncept. Předem chci upozornit: toto není žádné vyjádření nesouhlasu či snad dokonce odporu k popsanému postupu. Naopak, musím přiznat, že propracovanost mne dost zaujala i překvapila. Abych přesně vyjádřil svůj přístup a názor: co si vyžaduje čas, tomu jej bez diskuzí věnuji. Hovězí maso budu s radostí pomalu péct a opečovávat klidně osm hodin. Majonézu však ne. A proto opakování s mým postupem a popis několika, podle mne, nepřesností, které jsou až zavádějící.
Srbské rizoto z vařených kachních krků
Smažená rýže, risotto, rizoto..??..
V asii to opravdu netřeba nazývat jinak než univerzálně. Smažená rýže. Pravděpodobně jsou regionální verze s konkrétními názvy. Pro přípravu u nás bych se po nich ale nepídil.
Italské risotto je velmi specifický recept. Musím přiznat, a ne poprvé, že k němu jaksi netíhnu. Bude to asi tím, že už odmala nesnáším rýži na sladko, rýžový nákyp, a všechny podobné blemcaniny.
Tradiční české rizoto? Když si s jeho přípravou maličko pohrajete, proč ne. U mne je to často kombinace té běžné míchanice a právě smažené rýže. Protože ale dnes vycházím z oblíbeného pokrmu školních jídelen, bude to v základu srbské rizoto s kyselou okurkou. Jen, takříkajíc ze zbytků. Ovšem čerstvě připravených.
Bramborový salát s karamelizovanou zeleninou a křenem
Letos s lehkým předstihem. Pokud máte někdo zájem připravit si bramborový salát podle receptu s použitím trošky fantazie, malé obměny a s důvěrou v cizí postupy, pak doporučuji toto následující. O tom jaký salát na vánoce připravím jsem nikdy neměl ve zvyku příliš přemýšlet. Pak ale, po té náhodě s TV NOVA právě před dvěma lety změnil jsem přístup. Takže loni salát vylepšený jablíčkem a křenem, no a letos k tomu navíc s jinak upravenou zeleninou.
Když jídlo souvisí s náladou, aneb jsem asociál?
Nemám rád batohy. Nee. Nemám rád lidi s batohy. Hmm, taky ne. Nemám rád lidi s batohy v prostředcích hromadné dopravy. Tak to je. Věřte mi, více než blbec s batohem na zádech v plné tramvaji mne dokáže zbořit už jen jedna věc. Ale popořadě. Nemám rád lidi s batohy v nacpaných prostředcích hromadné přepravy. Nemám v této situaci rád ani svou sestru, která dorazivší na výlet do Prahy se svým, tehdy snad pětiletým synem, je poctivě vybavena…
Pečená kachnička na svatého Martina
Já na tu husu moc nejsem. Takže peču kachnu. Je li k mání. Pokud možno jednoduše a rovnou k fajnové chuti. Ale někdy s obměnou. Dnes…
…už nejsem takový nadšenec pro pečenou kachnu nebo husu (to první jsem vždy preferoval) jako dříve. Letos jsem statečně odolával až do dnešních dnů a jak už to bývá, člověk míní a osud mění. Ten odklon od časového plánu nastal částečně vinou bolesti zubu a následným trháním, z větší části pak dík roganci spojené se sprostotou jednoho prodavače. Takže ještě před receptem krátký příběh.
Hovězí polpetky v rajské a další domácí houskový
Hodně vydařený. Tento recept není nic extra. Ale protože dobré rajské není nikdy dost, protože knedlík se opravdu podařil a protože jsem ještě jednou chtěl připomenout ten dobrý nákup u Jakuba, je to tady. Krásné mleté hovězí jsem tehdy koupil spíše ze zvědavosti. Co s ním ale věděl předem. Sice byla v plánu smetanová omáčka, pak ale…
Každopádně dík ceně v poměru s kvalitou to nebylo naposled a já navíc dostal další nápad. Nevím jak to děláte s vývarem vy. Mne ale v poslední době přestává bavit příprava desíti litrů jednou za čas. Spíše se mi líbí koupit například čerstvé kuřecí čtvrtky k obědu a očistit. Co zbyde, na vývar. Rovnou při vaření oběda. Stejně tak s krkovicí. Vykostit a. Jasné ne? Jenže! To vše je na kvalitu trochu málo. Ten vývar bude mdlý a dobrý právě jen k podlití masa při pečení například.
Čtyřiadvacátý chléb – šlehaná niva a další dobroty
A je tady další kousek. Pečení chleba, stejně jako jiných těst, není pro mne taková zábava, jako práce s masem a v podstatě čímkoli ostatním. Přesto ale občas ten domácí zázrak připravím. Je to hlavně o potřebě. Zlepšovat se v té klasické disciplíně české kuchařiny. Nebo ještě přesněji, české tradici. Když už konečně většina národa ví o tom faktu, že doma lze, dokonale a v podstatě snadno, nemohu přeci zaostávat. A nebudu vám nic namlouvat. Samozřejmě že výsledný zázrak, kváskový chléb upečený doma a podávaný s těmi nejjednoduššímu doplňky je pro mne opravdu skvělým výsledkem toho neoblíbeného pečení. Tentokrát hlavně s něčím co, zdá se, upadá v zapomnění.