Moje Dobroty

K tomu nakonec finta na přípravu slušné máslové omáčky k rýži během pěti minut v mikrovlnce. No fuuuj 🙂

No ale vážně, já vím že to není moc originální a poctivé vaření. Ale takle večer po šichtě narychlo? Mně chutnala, takže projednou na poctivost pěkně prdím. I kdy to jde samozřejmě jinak a já popíšu také přijatelnější postup. Každopádně odleželé maso v podobě nakonec dokřupava upečeného kuřete je neumírající klasika. Jako dítě jsem se doma i u babiček na toto s máslovou šťávou a rýží nebo brambory těšil vždy a bezvýhradně. Na rozdíl o rodičů a sester klidně bez nakládaných okurek které jsem příliš v oblibě neměl.

Celý článek »

To je tak stará a mám pocit že velmi zapomenutá klasika. Tak že i já, páč si na ně příliš nepotrpím, jsem skoro zapoměl. Ale jiní právě naopak. Je trochu podivné a stejně tak směšné, jak snadno lidé vynechají, ze svého života či jídelníčku vypustí věci, které nejsou dostatečně propagovány. Ať už blízkými, rodinou, reklamou, nebo prostě jen pouhou zmínkou v médiích. Na webu primárně, páč ten je stále výraznější jako podpora téměř čehokoliv.

Před nějakým časem oslovila mne čtenářka těchto stránek. Jestli na ně nepřipravím recept. Taky už jsem skoro zapoměl. No ale nakonec proč ne? Je to tady. Trochu jiná alternativa stále známých a jednoznačně oblíbených zavináčů a z nich rybího salátu v majonéze nebo jogurtu.

Celý článek »

Posledních 14 dnů to fakt nemám snadné. Pokazí se a pokazím co jen jde. Opravdovým průserem je hlavně fakt, že už to stojí příliš mnoho peněz. A zvládnout tenhle nápor během pouhých 14. dnů je fakt drsárna. Celé to začalo notebookem. Apple MacBook Air za ty neskutečné penííze si prostě po 10. měsících mé maximální spokojenosti postavil hlavu a už nenastartoval. Šok! Ovšem ještě větší, když mi servis vyhodnotil závadu jako prolití neznámou tekutinou. No, já vím své. Co bude dál opravdu netuším. Ale ono to jde dál a žačalo vlastně už dříve…

Celý článek »

Tahle omáčka je rajsky rajská. A paprikově papriková. A trochu jiná. A děsně dobrá. A než ji dopravíte na talíř, můžete mít stejný problém jako já. Z té vůně začnete nedočkavostí bláznit. Rajská to je prostě paráda. A tahleta je českých rajských omáček královna. Když mi před několika lety prozradila kamarádka že ji zahušťuje perníkem, myslel jsem že si ze mně dělá legraci. Neznal jsem to. Dnes naopak nejen že jsem ten fakt přijal jako pravidlo, ale perník který vlastně nemám rád stal se nutností. No a následující postup bych klidně aplikoval i na hovězí maso v celku. Takže jdeme na to ne?

Celý článek »

A jak jsem psal, tak udělal. O týden později což z dat tady nepoznáte, se stejným, ne li vyšším zaujetím, zvědavostí a hlavně výsledkem jež nakonec vypovídá o jediném. Mám dobrý směr a třetí desítka je ve svém začátku opravdu vydařená. No ano. Je to jednadvacátý chléb vlastní výroby a právě uplynul rok od prvního pokusu. Ten první, tady byl dost katastrofální dík mému (ne)vztahu k těstům všeho druhu a ještě dlouho se nedařilo. Dnes už ovšem mohu jásat. Tento kousek, chléb odokáč (podle faktu že některé suroviny už takříkajíc od oka dávkuji) je skoro krásný, rozhodně v chuti výborný a…

…já jsem chleba přežraný 🙂

Celý článek »

Vinohradský pšeničný kváskový chléb podle Maškrtnice. V mém případě samozřejmě úprava podle vlastních potřeb, možností a chuti. Bude hned dvakrát popsaná, tedy i v následujícím článku. Protože tento chléb jsem připravil třikrát a je čím dál tím lepší. Poprvé fajn, ale ještě laborace s kombinací kvásku a droždí. Podruhé tutok a naprosto skvělýý, ovšem bílý chleba. Nic proti tomu, ale přeci jen chci tmavý s větším podílem žita. No a ten třetí uvidíte následně. Každopádně, primární odkaz najdete tady a Maškrtnici velký dík. Dík spoustě načetených materiálů a nakoukaného videa jsem vyzkoušel kde co. Ovšem tento její a dělají jej hlavně ty ideální poměry, je prostě skvělý.

Celý článek »

Letos, stejně jako jindy v posledních letech nebude má spotřeba sezónního květáku o nic vyšší než malinká. Prostě už jej nemám příliš v oblibě, ale ještě jsem tak úplně nezatratil. A protože nechci jen opakovat tradiční klasiku, připravil jsem veganské (vegetariánské) kari z pasty a s kokosovým mlékem.

No a protože nechci tu další bílou krásu opakovat ale jen připomenout, přidám vše ostatní do tohoto textu. Takže plus tradiční květák s vejci (jako mozeček – brr, ten výraz nesnáším). Samozřejmě smažený s vařenými brambory a tatarskou omáčkou. No a květáková polévka. S mlékem nebo smetanou, páč na těch smetanových letos dost ujíždím.

Celý článek »