Moje Dobroty

… pokračování z minula. Sbíral jsem ty obrázky asi rok a bylo by škoda je neuvést alespoň takto. Samostatně v jednotlivých článcích se mi nějak nechce, protože na tom všem není nic zvláštního. Snad krom “kachna na pomerančích” což ale já nepovažuju za právě chutnou alternativu. Je ale oblíbená v celém světě, takže konec konců na mém názoru a chuti příliš nezáleží. Alespoň tedy ve zkratce ji tady popíšu. Ovšem jen jako komentář k obrázkům ve stručném postupu. I když, a to asi uznáte, na obrázku úvodním vypadá sakra dobře 🙂

Celý článek »

Letos první mladou kachničku jsem si nechal až na začátek května, sváteční víkend. Tu velikonoční konec konců odkládám každý rok. Tak proč ne tentokrát. Ještě než to tady spolu upečeme, rád bych se zmínil o jenom faktu za který se rozhodně nehodlám stydět. Totiž že rád ušetřím. Peníze samozřejmě.

Takže, já kachnu v celku nikdy nejdu koupit prvoplánově. Prostě si ji jen náhodně vyhlédnu. Vždy beru vodňanskou chlazenou a vždy to vyjde na nákup v Albertu. Vše souhra náhod. Takže se stačí jen dívat a v pravý čas vybrat tu nejhezčí. No a ta úspora? V Albertu každé dopoledne naslevňují vše co by druhý den mělo konec záruky. O 25-50%. Takže ji dostanete klidně do maximálně 60,-kč/kg. A jsme u merita věci. Proč to stejné zboží kupovat kdovíkde za 110-130,-kč/kg, když jinde stojí 80-100,-kč/kg? A v Albertu se slevou 40-60,-kč/kg. To prosím dosti často a pravidelně.

Ta čísla mluví za vše a já si opravdu bez uzardění vyberu náhodně když to jde.

Celý článek »

Co je na tom, zeptáte se jistě. No nic, odpovídám já. V podstatě. Jen další řízek a salát z brambor s majonézou. Jenže i tahleta česká klasika se nechá připravit trochu jinak. Svátečně řekněme. Když už máme ten první máj…

No ale vážně. Opravdu česká klasika? Vycházejme ze světoznámého vídeňského řízku. Taky klasika. Primárně z telecí kotletky nebo kýty. Smažený na přepuštěném másle, pěkně pomalu, ale jen přiměřeně dlouho. Saláty mají ti rakušané taky jiné než jak je tady u nás známe a připravujeme. A já se o nich už nejednou rozepsal. Dnes tedy taková rekombinace, snadno a levně z běžně dostupných surovin, přesto ale poněkud vejš než je běžně zvykem. No prostě změna když je chuť na klasiku spojená s nechutí k tradici a zvyku. A věřte že tohleto je jen takové domácí experimentování. Nápad při poslouchání muziky breakbeatové vytrysklý rovnou z hladového žaludku. Mozek byl dobrý už jen pro sestavení textu. Protože nic složitějšího za tím obědem vážně není.

Celý článek »

Hned následující po zelíčku sikulském je tato polévka zelná. Původně jsem měl neutuchající chuť na polévku z mléka a kyselou. Takže v rychlém sledu jsem si připravil klasickou mlíkačku, následně to samé z restované zeleniny s brambory jako základem, no a pak už tuto zelnou. Původně měla být opět veganská pro kolegyni. Jenže já měl takovou chuť připravit ji takříkajíc poctivě česky, že po jakémsi veganství bylo rázem veta. To češství pochopíte za chvíli.

Celý článek »

Sezóna čerstvé křupavé zeleniny plné vitamínů teprve začíná. Proto jsem neodmítnul nabídku Petra a přijal další kyblík s dobrými pěti kilogramy jeho parádního kysaného zelí. Ona to vlastně byla shoda nápadů. Mně se jaksi výroba nedaří a tak jsem jej oslovil s žádostí. Aby se mnou počítal ve větším na další sezónu. No a on, chlapec dobrý, vytasil se rovnou s nabídkou toho z loňska. Tož jasné že jsem neváhal. Obzvláště když si ho tolik oblíbila kolegyně petra. Té jsem totiž slíbil právě to zelí s haluškami. No a pro sebe i Petra jsem samozřejmě doplnil vrabci. A smetanou.

Celý článek »

Slíbena Petře a vyloženě pro ni připravena. Bez masa, sádla a vývaru. Přesto skvělá a hlavně do léta poslední, neboť parádní hříbky od paní Gity z loňské sezóny prostě došly. Na nedávné opečenky a tuto polévku jsem zlikvidoval poslední krabičku podušených a mražených. Ty sušené ještě mám, ovšem kvapem mizí.

Je to prostě bramboračka. Jedna z mnoha. Je univerzální, málokdy si zopakujete její podobu a ještě hůře tu parádní od babičky. To tedy já určitě. Miloval jsem ji a vím už jen jediné – byla jiná, skvělá a perfektní. Vždy ve stejný den jako bramboráky a kafe z melty s mlíkem. Jak já to miloval…

Celý článek »

Opět jsem dlouho neměl tuhletu klasiku a nechal se navést pohledem na drožďovou pomazánku v jednom lahůdkářství. Chyběla jaksi odvaha ochutnat ji, ale cestou domů nabral jsem kostky droždí v obchodě a doma si připravil klasiku. Je to snadná a chvilková záležitost od níž může odrazovat pouze to, že restované droždí příliš nevoní (tedy pro mne to neplatí) a docela rádo vystřeluje z pánve.

Takové to domácí restování, jež vám dokonale zababrá sporák a výsledkem je jen hromádka rádoby chutné kašičky jež ovšem nakonec v polévce udělá takovou parádu, že i speciality z Pohlreichvy kuchyně blednou závistí.

Celý článek »