Moje Dobroty

Dršťková polévka je bezpochyby skvělá. Alespoň pro některé z nás a obzvláště pokud nebyla možnost ochutnant ji skoro rok. Co pak ale nepotěší, je vychutnat si do slova a do písměne klasické pořekadlo o nošení dříví do lesa. No jen si to představte. Včera rychlý výjezd několik zastávek autobusem do obchodu pro objednaný věšák. Vedle něj klasické řeznictví s poměrně slušnou nabídkou a tam, v pultu…

Uáááu, dršťky! Klasické, nepředvařené a hlavně nebělené. Tak ty jsem nesehnal už trapně dlouho. Takže asi jasno ne? Kilo do tašky a fofrem domů. Bolavá bederní páteř ovšem nedovolila, takže snad až ráno.

Celý článek »

Jak vidíte, za poslední rok se můj přístup k čočce změnil opravdu zásadně. Zatímco loni jsem po novém roce, vyzván a docela nerad psal o jejím využití v mé kuchyni postupně, na několikrát a zdlouhavě, je letos situace přesně opačná. Od začátku roku jsem si asi třikrát dal tradiční čočku nakyselo, dnes je to čočková polévka a jistojistě konečně vyzkouším tu červenou, která se skoro nevaří. A ještě jedna kombinace mne zajímá. Povídala kolegyně, že ji ráda kombinuje s kroupama! No toto?

Celý článek »

Tentokráte s poměrně dlouhou odmlkou a první letošní. Poslední příprava 29.12.2014. Kvásek jsem odložil do lednice a ponechal osudu. Opět vytažen a oživen 27.1.2015. Tvářil se poněkud chladně a kdyby mohl mluvit, asi by to nebylo hezké. Pozor, nebyl cítit kysele a octově, či snad dokonce alkoholem! Každopádně do večera rozkvašen v poměru 1:1:1 – kvásek:voda:mouka. Druhý večer už tradičně jak popsáno níže a výsledkem je chleba skvělé chuti, nepříliš vysoký což vždy obrečím, ale naprosto skvělý. Takže asi takto – při minimální pozornosti kvásku věnované…

Chléb tak jak se mi daří jej nepravidelně připravit a teď už pravidelně po čtyřech krajících v sáčku šouplý do mrazáku je natolik parádní a odlišný od hrůz z obchodu, že nemám ani jen malinko důvod stěžovat si na nějakou tu výšku. Pro mne už takříkajíc nafurt.

Celý článek »

Tohleto byl logický následek. Když domácí šunka, tak jeden z nejklasičtějších českých majonézových salátů. Když já tak děsně rád chlebíčky, tak právě s tím salátem. No a když vlašský salát, pak podle kvalitního receptu. Nebudu zapírat. Připoměl mi jej každý rok před silvestrem kolega pepato. Nikdy jsem si jej příliš neoblíbil, tedy ten vlašák samozžejmě, ale když už je ta šunka v lednici.

Vlašský salát s domácí šunkou

Jeho složení je známé. Tedy, jeho složení je známé? Taky jsem se divil. Není! Vzal jsem si k ruce staré dobré receptuty studených pokrmů. Verzi z roku 1997. A koukal. Mrkev, hrášek, výrobní salám. Fuj! Tak opět po vzoru pana pepata moderní studená kuchyně od Viléma Vrabce. A tam to bylo. Nebyl bych to ale já, kdybych si recept trochu neupravil. Takže…

Celý článek »

Kysané zelí od Petra, sušené hříbky od paní Gity a můj domácí houskový knedlík plus celá příprava – kombinace ideální na…

Segedínský guláš jsem tady už popisoval. Jak tak koukám, poslední verze z října 2011 a opět října 2013. Tentokráte malinká změna a velký důvod. Hlavně ale prostá shoda okolností. Známý Petr přislíbil sklenici domácího kysaného zelí, které má opravdu skvělé. Skoro jako kdysi táta. Přinesl kýbl! Paní Gita opět dodala své dokonlé sušené hříbky, takže mám na další rok vystaráno. No a já tak jako tak plánoval něco s vlastnoručně připraveným houskovým knedlíkem. Navíc jsem zkoušel poprvé domácí dušenou šunku, což znamenalo dost zbývajících horších kousků masa ideálních na pečení. Ta kombinace byla jasná.

Celý článek »

… i pro nemehla. Ona ta příprava je totiž natolik snadná, že ji v podstatě nelze nezvládnout. No a zábava? Jak by ne? Vždyť s vynaložením minimálního úsilí je výsledkem produkt, který o velký skok předčí ty podivné amarouny z nabídky super, hyper či kdoví jakých dalších marketů. A bohužel i řeznictví různě rozesetých po sídlištích v našem okolí.

Domácí šunka má v mé kuchyni relativně bohatou historii. I přesto, že jsem ji nikdy nepřipravil. No vážně. Začalo to nálezem pokladu. To když umřel děda a já takříkajíc přebíral jeho domácnost. Děda byl kutil a babička hospodyňka. Jenže v jejich věku už toho moc nezvládali. Takže objevený šunkovar smutně odpočíval ve špajzu mezi spoustou dalšího kuchyňského náčiní naprosto nový, nepoužitý, v původním balení. A vydržel to ještě dost dlouho. Přesně tak, jak dlouho trvalo mně odstěhovat se odtamtud. A jestli nezrezivěl, někde odpočívá dodnes…

Celý článek »

Jak jsem před rokem byl k dodání receptu na novoroční čočku musel být vyzván, tak už letos činím se sám, rád a dobrovolně. Nejen proto, že čočka k novoročnímu obědu je prostě tradiční, ale hlavně jsem na ni měl chuť. Nemalou a to dík kamarádce Páje, která mne mezi svátky inspirovala. Že prý ji budou doma mít s vinnou klobásou. Já myslel že ta patří spíše na vánoční stůl, ale proč ne. Zaujala mne. Takže do toho.

Celý článek »