Moje Dobroty

Vepřová pečeně, kotleta, karé, žebírko. To vše jedno jest. Původně a správně karé, později v dělení vepřového známé jako pečeně. Kotleta a žebírko jsou už spíše kuchařské názvosloví. Každopádně dnes je to všem jedno. A já po nemilé zkušenosti kdysi kdesi v jednom několikráte zmíněném tady řeznictví poučen o rozdílu mezi roštěnou a roštěncem (pouhé slovíčkaření) se do těch slov raději moc nemotám. Vepřové žebírko bylo pod tím názvem známé zejména v osmdesátých letech minulého století (nesnáším ten výraz, páč si připadám jako kmet) kdy v unifikovaném stravování od rádoby restaurací až po obyčejnou jídelnu figurovalo v jídelníčcích s naprosto neoddiskutovatelnou vytrvalostí. Já jej v recepturách teplých pokrmů z té doby našel jednadvacetkrát. A pamatuji, že tehdy nejoblíbenější v jídelnách bylo vepřové žebírko sikulské, zatímco v restauracích srbské vepřové žebírko. Samozřejmě tam i tam a každopádně v domácnostech jednoznačnou perlou bylo žebírko přírodní, se šunkou a sázeným vejcem.

Celý článek »

Tak tohleto si nemohu odpustit a přeskočím několik připravených textů. Domácí hořčice! Ani by mne nenapadlo mlít, nebo v moždíři drtit semíka a pokoušet se o její přípravu. Jenže člověk míní a gurmánka Šárka mění. To se tak jednou, zcela nedávno zmínila na facebooku a já dva dny nato ve svém oblíbeném ruském obchůdku. Paní která už mne dobře zná okamžitě sundala z police krabičku o váze 200 gramů a jala se mne důrazně varovati: "tohleto není ta vaše plnotučná, ochutnávejte opatrně protože je opravdu ostrá, tak že vám budou stát vlasy na hlavě, neřiďte se receptem na obalu, jde to snáz…" Měla pravdu ve všem, ale to už předbíhám.

Celý článek »

S vysokým podílem polohrubé pšeničné mouky. A spokojenost převeliká! Tedy ne že bych jej považoval za dokonalý. Každopádně 75 minut po vytažení z trouby a odpočinku na mřížce jsem se zakousnul do patky namazané nově objevenou zabíjačkovou paštikou z řeznictví Jakub Kubín a mladou cibulkou. Moje nadšení z chuti, křupavosti a celé té kombinace neznalo mezí a já si vzpomněl na tátu. Ten čerstvou chlebovou patku miloval. Já jako dítě ani ne a sestry se do ní taky nijak nehrnuly. Takže jsem dodnes rád, že na něj vždy zbyla. Protože podrobný byl minulý popis a také ten před ním, tentokrát jen v bodech.

Celý článek »

Tak a je to tady. Podruhé. Tento kváskový chleba se docela vydařil a byl chuťově opravdu příjemný. Horší to bylo s jeho konzistencí – tuhý. A to tak, že než jsem sežvýkal jediný krajíc, měl jsem pocit že mi upadne čelist. Stejně tak spolubydla a kolega v práci který pravděpodobně ze slušnosti nic neříkal. Každopádně podle mne málo nakynul v poslední fázi. Ovšem díky jemu a následným rohlíkům mám, alespoň myslím, základ vychytaný. Takže následný postup podle paní Pavly a návodu na webu: založení kvásku a první chleba s vlastními dojmy a časy už lehce poupravenými. Následovat pak bude třetí pokus. To si dám opravdu na čas a pak… Už jste někdy slyšeli o létajícím těstu?

Celý článek »

Nebo také gratinované, francouzské, zapečené, vrstvené, smetanové…

To vše vychází z jednoho základu. Totiž kousků brambor různých tvarů doplněných dalšími dobrůtkami. To vše zapečené v horké troubě nebo pod grilem dozlatova a dokřupava. A proč dnes opět a zase? To proto, že já je opravdu rád. Moc rád. Patří u mne mezi, abych tak řekl záviděná jídla. Jak je někde nebo u někoho zahlédnu, hned bych si dal.

Zapékané brambory – možných variant je ovšem tolik co chutí mezi lidmi a tak to bude opět článek občasně doplňovaný. Dnes ale začnu variantou naprosto nejjednodušší. A to dík náhodě a kolegovi, který takříkajíc zdědil můj oběd. To když jsem nemocen odešel z práce a nechtěl jej nechat v lednici ani tahat zpět domů. Dvojitá porce pak zmizela jako pára nad hrncem. A co víc, tento člověk, takzvaný ohřívač, se mne zeptal jak to dělám že…

Celý článek »

Já vím, nedávno jsem psal že ji až tolik nemusím. No jo, když ale člověk míní a mrazák mění, není moc co oddiskutovat. Prostě musím. Zpracovat co dal a vymýšlet jak. Prostě jsem si vyndal z mrazáku kus něčeho co jsem považoval za hovězí na polévku a posléze zjistil že je to vepřová játra. Hrozné je, že je tam ještě jeden podobný i se štítkem z obchodu a já vůbec netuším proč. Asi nějaký taj, jak by řekla Helenka Součková v Hrdém Budžesovi v podání úžasné Báry Hrzánové. Každopádně já to taj netaj rozeberu na hadry a primárně mlýnkem na maso! Takže…

Celý článek »

…dušená mrkvička a ještě poté kedlubna nakyselo. Páč já to prostě děsně rád. Tak proto opět marinované kolínko dozlatova vypečené. Rané brambory jsou jasné a k nim pasuje domácí tatarka. Ale aby to nebylo tak jednostranné, připravil jsem každou porci s něčím jiným. Navíce tedy karotka a kedlubna přímo ze zahrady. Tedy samozřejmě z farmářských trhů. Tyto úpravy letních zelenin do české kuchyně patří ode dávna, ale moderně nerozdušené na hadry jsou ještě lepší. Takže brzy ještě letní zelíčko a mangold a vůbec, co zahrady dají.

Celý článek »