Posts Tagged ‘Česká klasika’
Vepřová roláda z libového bůčku
Březen 13th, 2014 | 
Napsal: 
Roláda z bůčku to je klasika. A jistě žádná vysoká škola vaření. Naopak. Je až legrační s jakou vytrvalostí se objevuje v téměř jakémkoliv studeném bufetu potažmo obložené míse. Těžko pak soudit zda je tak oblíbená dík relativně snadné přípravě, či pro své chuťové vlastnosti kombinující většinou maso v celku a umleté. U mně a pro mne je to jasné. V konzumaci masových rolád tohoto typu (tedy pečených z vepřového) se nijak zvláště nevyžívám. Ale ta příprava od koupě až po krájení mozaiky na plátky je opravdu zábavná. Možná i proto, že snad rok po vyučení v oboru kuchařském jsem na jakousi soutěž připravoval galantinu. A to je v podstatě to stejné. Tak jdeme na to ne..??..
Rubrika 
Štítky: 
Gulášová polévka s restovaným lečem a hlívou
Gulášovka je jistojistě jednou z nejoblíbenějších polévak české kuchyně. Pro mne tedy každopádně a to už od dob školní docházky. Je o mně známo že příliš nemusím sladká jídla a obzvláště to platí o dobrůtkách jako je rýžový nákyp či buchtičky s krémem. Ne že bych to neměl vůbec rád. Jen jaksi nepovažuji za oběd. Proto jsem už na základní škole v jídelně pravidelně stávkoval a cpal se pouze polévkou která v den tohoto menu byla pravidelně na lístku. Vadilo mi na ní jediné – bylo doslova nutností pořádně jí zamíchat. Ta vrstva tuku na hladině byla totiž vpravdě odpuzující. To jsem ještě netušil co mne čeká o několik let později ve velkokuchyni při pohledu do kotle s dvěmasty litry vývaru nebo právě té gulášovky 🙂
Smažená cibulka
Také zvaná vídeňská. Přiznávám že už jsem zapomněl proč. A věděl jsem to kdysi. Ještě několik let po vyučení v oboru kuchařském. A žádal jsem ji poctivou a křupavou k vídeňské roštené v restauraci Rybí grill Bar v Havířově. A tam ji za dob Husákových opravdu uměli skvělou stejně jako Pstruha na másle.
Na té cibulce a její přípravě opravdu není nic světoborného. O to více mne překvapily rady na webu doporučující mouku či využívající nesmysly jako je mouka se solí a pepřem a paprikou…
Asi nejvíce mne pobavila kombinace rad kdy kdosi (nevím a vědět nechci jméno či pohlaví) si rovnou protiřečil. Nebo jen neznal základy.
Bramborové krokety – snadno a rychle v domácím provedení
A opět stejně jako knedlíky či rýže. Prostý a jednoduchý postup který bude vždy snadno k dohledání ve vyhledávači nalevo. Smažené kroketky z brambor jsou zbytečně pozapomenutou klasikou v přílohách k téměř čemukoliv. Nebo jen jako samostatná chuťovka. Navíc to zapomenutí můžeme snadno přičíst stejně jako u hranolků těm odporným rádoby kroketám z mrazáků v hypermarketech a následně restauracích. Přiznávám, já jsem doslova alergický na dva bramborové šmejdy z mrazáku: krokety a takzvané americké brambory. Ty jsou snad úplně nejhorší.
Slepička na divoko se šalvějí pomalu dušená v troubě
Když jsem nedávno opět připravoval slépku na smetaně a zmínil že její maso se snadno blíží tomu divokému ptáku jménem bažant, ani mne nepadlo že tento následujcí recept pošlu do soutěže. Jeden mail, odkaz od kamarádky a je tady. Je to až s podivem jak jsem si oblíbil tu obyčejnou českou slípku používanou v naší kuchyni už léta spíše jen na polívku. Tedy vývar. Přitom já ji mám každopádně raději v nějaké šťávě či omáčce a ten vývar spíše hovězí. To ale neznamená že jej nepřipravím i z toho ptáka. Přijde mi totiž zbytečné vrazit to do pekáče celé. Raději mám pěkně upravené porce. No a ten zbytek tedy na bujón.
Odkaz na soutěž: Vyhrajte s Multicookerem… a dále už postup přípravy…
Záhorácký závitek z krkovice a šťouchané brambory
Pouze tři chutě charakterizují tento snadno připravitelný a skvělý pokrm. Vepřové maso lehce sádelnaté, kysané zelí a restovaná cibulka. Co je ale nejlepší, všechny pěkně prolnuté v jednu příjemně českou. No a šťouchané brambory to celé jen podtrhnou.
Pravda, původně je v receptuře použit a zamýšlen bůček. Protože to ale s tím sádlem nechci přehánět považuji použití krkovičky za ideální a dík její konzistenci po upečení prostojednoduše skvělou volbu.
Slepička na smetaně pečená v základu s hovězím morkem
Dlouho jsem neměl slepičku a protože toto zralé maso považuji dík výraznější chuti zlehýnka blížící se bažantovi za chutnější a zajímavější nežli kuře, vypravil jsem se do obchodu pro svou oblíbenou francouzsku. Bohužel, neměli. Takže malá změna a kousek o váze 1300 gramů z českého chovu. A víte co? Nebyl jsem zklamán. A ano, vím, slíbil jsem už několikrát že následná slepička bude ve verzi Coq au vin, tedy kohoutek na víně. No jo, jenže když já tu českou na smetaně mnohem radši 😛
Jako vždy i tentokrát nemám potřebu ani chuť jen slípku rozporcovat a naházet do základu. Chci krásné porce a z těch ošklivějších kousků polévku. Prostě dva v jednom. Nebo z jedné. A protože vývar nikdy nepřipravuji v malém množství dokupuji hromádku kuřecích skeletů. Navíc ale jsem tentokráte přidal kost zbavenou morku. Páč s tím mám jakési oumysly.