Moje Dobroty

Silný hovězí vývar

Začal a neskončil jsem ještě s popisem tradičních českých polévek. Jako "vyznavač polívek" si prostě nemohu odpustit a dovolit nepopsat tady vše co mám rád a mohlo by chutnat i vám. Shodou okolností začala právě teď TV Prima vysílat další pořad kde pan Pohlreich ukazuje prakticky jak na to v naší kuchyni. Jeho consommé, ač vymazlené k dokonalosti bych asi často jíst nechtěl. Pro tu přechucenost ingrediencemi typu protlak a víno. Mně už to moc jako hovězí polévka nechutná. Proto popisuji svůj navyklý přístup k vaření a jsem si jist, že ne špatný. Vždyť každému ode mne zatím chutnalo 🙂
Pravda i tady musím slovo každému doplnit slovíčkem skoro. "Frfňa" se vždy najde. Jednu mám téměř denně ve své blízkkosti a raději nebudu dále popisovat. Snad jen – je to občas na facku 😛

Celý článek »

Smažení, smažení, smažení…

Nebudeme si nic namlouvat. Tato nezdravá úprava (a chvalte si friťák jak chcete, stále nezdravá bude) je jednou z nejoblíbenějších v celém, obzvláště "západním" světě. Smaží se suroviny obalované do těstíčka – ve Španělsku, Portugalsku, Japonsku je to například Tempura. Obaluje se v kokosu i kukuřičných lupíncích. V drcené, nebo hrubě mleté kukuřici. V rýžové mouce…

U nás samozřejmě v trojobalu z mouky, vajíčka a strouhanky, do které možno přidat cokoliv dle chuti. Například právě ten strouhaný kokos v poměru 1:1. Nebo v těstíčcích, z nichž já upřednostňuji Tempuru, pro její maximální jednoduchost a tolik žádanou křupavost.

Smaží se maso, ryby i zelenina pouze poprášené moukou, která vytvoří krustičku. Tady často používám směs polohrubé mouky s kořením – solí, pepřem, paprikou, česnekovým práškem. Nebo přímo, bez obalu – hranolky a lupínky.

Smaží se těsta bramborová – krokety, moučná – koblížky…smaží se prostě kde co.

Celý článek »

Občas se mne někdo zeptá, jak dělám zelí (nedávno kamarádka Ivuška). To už jsem tady popisoval několikrát. Hlavně ale jak připravit to "suché, ne omáčkové".
Postupů je spousta a já, ač většinou právě tu "omáčku" mám nejraděj volím pro sušší variantu právě slezské zelí. Je to vlastně úprava nejsnazší a bez zbytečných příkras typu jablka a med, rozinky či víno jako v německu. Nebo nedej bože dokonce snad se skořicí a piniovými oříčky či pistáciemi, jako v orientu. To mi prostě nechutná. Opět platí, že nejraději mám jednoduchost a přirozenou chuť primární suroviny.

Celý článek »

Mezi tradiční české přílohy patří bezesporu bramborový knedlík. Tím nejsnazším je prostá šiška z bramborového těsta, uvařená a pokrájená na plátky. Uvaříme li si brambory ve slupce den předem, přesněji večer před spánkem a necháme do rána zchladnout, je další den příprava otázkou třiceti minut.

Celý článek »

Když jsem nedávno vyjel z Prahy na Moravu k rodince, byl jsem mimo jiné hodně překvapen velkou konzervou tuňáka. Sestra tu pixlu přede mne postavila a prohlásila "že s tím mám něco dělat". No koukal jsem na na ty dvě jako pako. Kilo? Tuňák má tu pitomou vlastnost, že jakmile ho otevřete, začne okamžitě měnit svou barvu a chuť…prostě oxiduje. Jeden den v otevřené plechvce z něj udělá hnusnou směs připomínající rybí tuk. Nezbylo než rozdělit jej na tři díly. Jeden na okamžité využití a další dva do sklenic s olejem na povrchu vrátit do lednice. No a z první části jsem si bez velké fantazie dovolil…

Celý článek »

Po krátké diskuzi s čtenářkou mého blogu Hannah, jsem si opakovaně připravil jednu z mých zamilovaných polévek. Je už dávno popsaná tady na webu, ale protože ji mám opravdu rád a protože jsem se dověděl, že její babička a nejspíše celá rodina ji nazývá farářskou polévkou, dal jsem si tu práci s opakovačkou.

Celý článek »

Další z klasických českých polévek. Patři k těm chuťově i vůní velmi výrazným a ne každý ji snese. Nicméně je to spíše o zvyku. Co může být opravdu problém, je dost výrazná vůně při restování droždí. To je opravdu síla. Ale vyzkoušejte si to. Pro milovníka netradiční a silné chuti je to každopádně výzva.

Celý článek »