Posts Tagged ‘Česká klasika’
Vepřové srdíčko na smetaně
Duben 7th, 2013 | 
Napsal: 
Tento recept vlastně vychází z návodu šéfkuchaře, mistra české kuchyně a Michelinskými hvězdami oceněného Romana Pauluse na přípravu plíček. Já se nechal inspirovat a postup si upravil po svém. Snad mi to promine. Hlavně ale jsem zaměnil hlavní surovinu. Plíčky totiž snesu, ale nemusím. Stejně jako mnoho z vás. Nepletu se, viďte 🙂
Každopádně lze takto připravit drůbeží srdíčka a žaludky, stejně jako vepřové žaludky, jazyk nebo hovězí dršťky.
Rubrika 
Štítky: 
Játrová omáčka v moderním kabátku
Pryč jsou doby, kdy omáčka bylo jen hustá kejda s kouskem masa smutně se krčícího na dně talíře. Připravil jsem klasiku české kuchyně v modernějším provedení, játrovou omáčku. A aby toho nebylo málo, bude následovat srdíčko na smetaně v podobném provedení. Játrová je na rozdíl od srdíčka minutová záležitost. Přesněji 30.minutová. Na chlup.
Bigos Polski
Už několikrát jsem se o něm zmínil a dokonce i slíbil. Přišel čas jej také popsat.
Pokrm známý po celém Polsku a obzvláště tom slezském, teda ślonskim.
Patří k lidovým pokrmům typu eintopf, vše v jednom hrnci a popravdě to z mého pohledu není vyložená delikatesa. Svým složením, samozřejmě dle kraje a dostupných surovin a primárně dík kysanému zelí, je ale pro mne a mnoho jiných právě tou dobrůtkou, kterou si rádi usnadnímě život v kuchyni. Ono totiž nasypat do jedné nádoby všechny suroviny a jen počkat „až se to samo uvaří“ je někdy prostě praktické. Samozřejmě nemohu toto tvrdit univerzálně. Některé recepty počítají s tím, že se budou jednotlivé složky vařit, péct či dusit odděleně a pak spojovat. Ne však u mne. Taky podotýkám, toto není má jedinečná úprava. Vycházím primárně z toho, „co dům dá“.
Jitrnicový prejt
Ani se nepokusím, tvrdit, že umění zabijačky zvládám kdovíjak dobře, nebo že snad dokonce dělám domácí jelita a jitrnice. To už je totiž natolik pracné, že si raděj dojdu někam pro hotové. Nicméně prejt s křupavou kůrčičkou, kyselým zelíčkem a chlebem, nebo dokonce s lepenicí, to už je poměrně snadno zvládnutelné i v malé panelákové kuchyni. Takže tady je jeden jednoduchý pokus.
Hovězí žebro po cikánsku a jasmínová rýže s cibulkou a řapíkatým celerem
V souvislosti s dokonalým hovězím z TRMS mne napadlo, že to obecně "obyčejné žebro na polívku", tady ovšem jiná dimenze kvality masa, by se dokonale hodilo k přípravě pikantní české klasiky obývající každý jídelníček české komunistické jídelny osmdesátých let minulého století. Cikánské hovězí pečeně. Pomalým dušením v troubě při 150C a přidáním jen lehce restované zeleniny na másle z toho bude prostě nádherná dobrota – výrazná a přitom lehounká šťáva téměř bez mouky a zeleninka s kousky chilli papriček, s jasmínovou rýží, nebo třeba bramborovými gnocchi, či slovenskými haluškami…
Chvála křenu
Popravdě jsem si nikdy domácí křen, respektive Křenex nepřipravoval. Přiměl mne k tomu kolega, který před časem velmi důrazně přešel na pouze zdravé stravování s přihlédnutím hlavně k tradičním českým produktům a surovinám. Křen mezi ně každopádně patří.
Dal mi ochutnat svůj výtvor a pak se zcela nepokrytě bavil i s několika dalšími, jak kašlu, slzím a třeštím oči. Ono to totiž bylo velmi čerstvé a tudíž, jak křenu vlastní, řádně pikantní.
Ovarová polévka – Slezská prdelačka
Z vývaru, který zbude od přípravy tlačenky či huspeniny je možné uvařit výbornou ovarovou polévku. Do té světlé stačí jen odložit trochu směsi na tlačenku. Tmavá potřebuje navíc krev, stejně jako jelítka. Ta se pak na moravě a ve slezsku lidově nazývá prdelačka.
Sehnat dneska krev není právě snadné. Já osobně znal jen jediné řeznictví, kde ji měli pravidelně a to mraženou. Je tady možnost navštívit farmářské trhy. Tam někteří prodejci mívají v době zabijaček vepřovou, husí, nebo kachní krev namíchanou s kroupama. No a nakonec můžeme v obchodě koupit konzervu. V prvním a posledním případě je dobré uvařit si nějaké kroupy navíc. Do 1,5 litru polévky tak 4-5 vrchovatých lžic.