Posts Tagged ‘Česká klasika’
Kaťák, neboli katův šleh
Listopad 27th, 2012 | 
Napsal: 
Tohle peklo komunistické restaurace za které bych nikdy nikde a nikomu neplatil, si občas rád udělám doma. S domácími hranolky a tatarkou je to prostě super oběd. Stejně tak s rýží, nebo těstovinami. Nepokouším se tvrdit, že tento recept je ten zaručeně pravý, stejně jako bych to tvrzení nikomu nevěřil. Jde totiž o postup natolik tvárný, že prostě žádný originál není. Pro mne je kaťák primárně z devíti ingrediencí.
Rubrika 
Štítky: 
Zadělávaná kapusta s brambory na česneku a plátky bůčku pečené na cibuli
Tak tohle jídlo jsem nevařil už léta. Přestože jsem ho kdysi považoval za jedno z nejoblíbenějších. Tedy hlavně tu kapustu s brambory. Jehněčí, hovězí či vepřové k tomu? To už je celkem jedno. Možná i protože jsem si zvyknul na modernější vaření, kdy zelenina zůstává čerstvá a křupavá, nevařím zadělávanou mrkev či kapustu. Ono je to vlastně spíše takové blátíčko.
Haše – zapomenutá klasika z laciného kraje
Jen málokdy jsem se s tímto pokrmem setkal a vždy to bylo jen v kuchyních "společného stravování". Ať už v provozech jídelen Nové Huti v Ostravě, kde jsem začínal po vyučení, tak v kuchyni školní jídelny v Havířově, kde jsem si užil jeden moc prima rok. Ono sice za minimální plat, ovšem s tou spoustou dětí okolo, to bylo opravdu zábavné. Tu Haši tam kolegyně zvládaly s takovou bravurou, že si její chuť pamatuji dodnes. Její přípravu však vůbec. Nicméně zpět. Původu názvu jsem se zatím nedopátral. V češtině jde o slovo haše, ženského rodu, nebo hašé, středního rodu, kdy se už nesklonuje. V pojmech se jedná o pokrm z drobných kousků potravin. Každopádně může znamenat stejně tak velmi laciný a rychle připravený oběd, jako relativně drahou lahůdku typu paštika. To v případě, že použijeme opravdu kvalitní suroviny.
Gulášovka jako řemen – slow food v tradiční české kuchyni
Myslím, že připravit si klasickou gulášovku není žádné velké umění a tak nějak čekám, že ji umí každý. Nicméně povýšit ji na opravdu luxusní kvalitu, je věcí několika málo vychytávek z maďarské kuchyně.
1/ pomalé vaření – slow food
2/ k cibuli čerstvou papriku
3/ víno
První letošní…
Začíná období zabijaček a v blízkém řeznictví mi nabídli první letošní jelítka a jitrničky. A za relativně rozumnou cenu vůbec nebyly špatné. A to je co říct. Já jsem totiž zvyklý z Moravy, že například výrobky z Farmy Stonava jsou za pouhých 60-70 Kč/Kg prostě vynikající. Tady v Praze si klidně řeknou 150-180 Kč/Kg a výrobek nestojí za nic. A o tom, že kroupové jelítko by mělo taky obsahovat kroupy (když se jmenuje kroupové) si mohu nechat jen zdát. Zato znám prodejnu, kde v jelitu je více kmínu než toho ostatního.
Vepřové nudličky s hříbky
Oběd s vůní lesa připravený za půl hodinky. Co si více přát koncem léta, když houby rostou a spíž se jimi plní?
Marinované grilované koleno
Vyzkoušel jsem si velmi jednoduchý způsob marinování stylem nakládání masa na uzení. Všechny ty složité marinády popisované na webu mi nahánějí hrůzu. Kečup, hořčice, pivo, víno, tuny koření. V jednoduchosti je síla. Takže stará vyzkoušená klasika.