Posts Tagged ‘Česká klasika’
Cukety – lahodné letní nadělení
Srpen 28th, 2012 | 
Napsal: 
Cuketám se také říká cukíny, a oba názvy mají původ v italském výrazu pro tykev: zucca. V Itálii se většinou používá ženská zdrobnělina slova v množném čísle, zucchine, kdežto v anglicky mluvících zemích používají jeho mužskou zdrobnělinu, zucchini či zucchetti.
Rubrika 
Štítky: 
Bramborák, maso a tvarůžky? Každopádně!
Má nikdy neutuchající chuť na bramboráky byla tentokrát ještě zvýšena představou vyletněné verze s cukinou a hospodské klasiky, tedy s pikantní masovou směsí. Pochybuji, že se mi kdy podaří připravit tento pokrm dvakrát stejně, vzhledem k vaření stylem „co dům dal“. Jsem si jist, že ho neuvaří dva lidé stejně. A to je dobře. Vždy je možné těšit se na něco nového.
Kližka na smetaně? Jde to!
Je fantastická a pro milovníka, jak já říkám „soplatého masa“ je to opravdu lahůdka náramná. Samozřejmě to chce kližku hezkou, správně ukrojenou. Ta pak, na rozdíl od kýty a všeobecně oblíbené falešné svíčkové nepotřebuje žádné špikování slaninou či jiné úpravy. Jen bych ji nedusil vcelku.
Na doporučení kamarádky a po ochutnání její verze svíčkové na smetaně jsem zvolil suroviny a postup mírně pozměněný od toho mého a výsledek byl…už u něj zůstanu.
Rajská navždy páč je prostě děsně dobrá
Rajskou omáčku opravdu miluju a protože jsem narazil na recept s perníkem, který jsem vždy chtěl vyzkoušet, pustil jsem se do ní v 9 večer. V 11 bylo hotovo.
Slaný koláč s tuňákem a salámem
Chtěl jsem původně jen s tuňákem. Jenomže Laděnka rybičky nepapá! Potvůrka jedna. Tak jsem udělal koláč pěkně půl napůl. Není to nic složitého a ti, kteří jsou ochotni utratit za těsto asi 3x více peněz, mohou je zakoupit hotové, chlazené v některém obchodě. Nabídka je obecně dost pestrá – listové, křehké, tukové. V těch obchodních názvech se moc nevyznám. Tak mne napadá, vymyslí si jednou někdo těsto na houskové knedlíky? To už by byla opravdu síla. Místo hotového knedlíku koupit těsto a hrát si na kuchaře (kuchařku) 🙂
Bohužel, věřím tomu, že by takových bylo nemálo.
Bramboráky
Vlastně to nikdy nikde moc nepovídám, ale je pravda, že klasický bramborák už odmala patří k mým nejoblíbenějším jídlům. Když si v jakékoliv hospodě či restauraci nedokážu vybrat, skončím jednoznačně u tří možností. A nestydím se za to. Jsou to bramboráky, smažák a dršťková. Když si nemohu vybrat. Ne že bych si většinou nedal spíše jehněčí kolínko, vídeňský řízek či cokoliv, co mne prostě překvapí. Jenomže české bramboráky a Dršťková polévka prostě nezklamou. Tedy neměly by! Bohužel, někdy… Ale o tom později.
Hovězí po Znojemsku s křupavými škvarečky uzené slaniny
Vždy mi chutnala tahle kombinace doměka dušeného hovězího masa, silné šťávy vychucené jen solí, pepřem a kyselou okurkou s přílohou, kterou je buďto kvalitní rýže, nebo houskový knedlík. S čímkoli jiným, tedy s brambory či těstovinami například, ji prostě nedokážu skousnout.
Co mne ale leta letoucí ničilo, byla takzvaná „Znojemská hovězí pečeně“ podávaná v jídelnách, hospodách i „restauracích“ napříč kraji Čech a Moravy. Asi každý zná výraz „UHO“. V tomto případě s okurkami, stejně jako v „Pražské hovězí pečeni“ s párkem a vajíčkem natvrdo (nedej bože s míchanými vejci) zamíchanými rovnou do „omáčky“. Všechno stejné…stejně hnusné. Zadejte do google výraz znojemská, fotky a hleďte na ty výtvory!