Posts Tagged ‘Česká klasika’
Vepřová se zelím
Březen 17th, 2012 | 
Napsal: 
Tady nemá cenu něco moc popisovat.
Jedno z nejtradičnějších jídel české kuchyně. A tak jako je dlouhá jeho historie, je obsáhlá i řada regionálních a rodinných receptů a tajemství na přípravu pečeného vepřového masa i kysaného zelí.
Já každopádně zastávám názor, že v jednoduchosti je síla.
Zelňačka – tedy polévka zelná
V pondělí 19.3.2012 mám schůzku s oblastním ředitelem firmy Aramark poskytující služby stravovací mimo jiné ve dvou budovách mého zaměstnavatele. Jak k tomu došlo? Na stránce Recenze jsem už před několika dny uvedl text mailu odeslaného jako reakci na dlouhodobě přetrvávající situaci, kdy je zákazníkům předkládáno jídlo, které nejen že nevychází z jakýchkoliv srozumitelných zásad veřejného stravování, ale ani z logiky a selského rozumu. Konkrétně šlo o jedno z nejklasičtějších jídel české kuchyně, zelnou polévku. Ta měla hned tři význačné vlastnosti:
Domácí máslo
Věřte nebo ne, to na obrázku dole je hrouda doma vyrobeného másla z litru 30% smetany, tyčovým mixerem s metličkou, v lahvi od okurek o obsahu 1,75 litru.
Křupavá kachní prsíčka s domácími hranolky a majonézou
Jak už jsem dříve psal v článku o pečení kachny, odložená prsíčka občas vyndám z mrazáku a dám si rychlovku na pánvi s vhodnou přílohou podle momentální chuti. Je to vaření snadné, jen je zapotřebí v podstatě bezpodmínečně dodržet několik pravidel. Není vůbec nutné použít marinádu. Stačí osolit a opepřit stekovým pepřen. Nebo použít směs bylinek a citronového pepře.
Rubrika Rady, Recepty | 
Štítky: 2012, Česká klasika, Kachna, Zahraniční speciality | 
Žádné komentáře »
Záhorácký závitek s lepenicí
Nevím, kdy a kde se recept na „záhoráky“ objevil v zemi české poprvé. Jeho historii se mi nedaří dohledat a myslím si, že je jedním z mnoha klasických pokrmů vymyšlených panem Runštukem a spol. pro „Receptury teplých pokrmů“ ve veřejném a restauračním stravování v ČSSR. Nechci tvrdit, že tato „bible socialistické jídelny“ byla vymyšlena úplně špatně. To spíše ji špatně používali zaměstnanci tehdejších „stravovacích provozů“.
Stejně tak to ale může být a asi je „dílem lidové tvořivosti“. Nicméně Záhorácký závitek se stal jedním z hitů a mne vždy překvapovalo, že ho spousta lidí nezná. Konkrétním příkladem budiž máti mé dávné přítelkyně, která jednou (1993) prohlásila, že „toto výborné jídlo se ode mne musí naučit, páč je úžasné“. U nich, v jídelně dopravního podniku Ostrava ho nenabízeli. V jídelnách tehdejší Nové Hutě Ostrava, kde jsem začínal já, se připravovalo pravidelně a s úspěchem.
Jatýrka v sádle
Začetl jsem se tady dolcevita.blog, tady kuchařská pohotovost i tady mlsná kočka a jala mne taková chuť veliká, že jsem bez okolků vrazil do mrazáku a přes dávnou zkušenost i doporučení v článcích vyrobil tuto lahůdku z jatýrek kuřecích, sádla vepřového a bůčku uzeného. Nakonec, po naplnění misek, jsem samozřejmě nezapoměl vytřít to játrovo cibulkové sádýlko z pánve kouskem čerstvého chleba. A protože to bylo v době oběda a já ještě ani nesnídal, usoudil jsem, že toto je ta dobrota na světě nejlepší.
Nakládaný hermelín
Tuhle hospodskou klasiku jsem neměl nikdy moc rád (před pěti lety). Pak mne ale jeden známý přesvědčil, abych alespoň ochutnal jeho verzi. A byl jsem ztracen. Najednou mi zachutnal a já si při každé návštěvě jím vedeného penzionu odnášel domů krabičku s porcí voňavého ? sýra a druhou s utopencem pro spestření. Tento človíček je mi svou pílí a neutuchajícím elánem opravdu vzorem. Pan Vandělík, profesor, RNDr, vyučující fyziku, chemii a biologii na základní škole a gymnáziu. To vše v důchodu a při vedení penzionu. Je prostě neuvěřitelný.