Posts Tagged ‘Česká klasika’
Jehněčí kolínko na divoko
Jehněčí maso je konečně zase všude snadno k mání a tak jsem se směle pustil do různých úprav. Z plece Vindaloo a pečeni na česneku. Z kolínka Pohlreichovo pomau dušené se špenátovými lístky a nebo tentokrát na divoko.
Musím přiznat, že až příliš dlouhé pečení a dušení (konfitování) v troubě nemusím. Maso vepřové, jehněčí nebo kachnu, mám raději při 180° akorát dopečené za dvě hodinky, než přehnaně měké po 4-6 hodinách.
A ještě poznámka k tomu “na divoko”. Je to vlastně ten notoricky známý postup na Kuře á la bažant, kde á la, tedy jako dost silně nesnáším. Každý ale ať si nazve jak jen chce. Pro mne bylo důležité, že ochutnáno a posouzeno bylo toto jídlo komentováno slovem jediným: báječné.
Vepřové maso ve vlastní šťávě
Vepřovka – název notoricky známý, stejně jako její využití. Na čerstvý chleba s cibulí, na rychlou gulášovku, na rizoto. Tak tuhle dobrotu, za „komančů“ k dostání v každém krámku za pár kaček a to ideálně čínské provenience jsem přestal kupovat už před lety. Ne proto, že si ji umím připravit sám, ale dík obsahu.
Zapečené brambory s krůtím masem a Mozarellou
Krkonošské kyselo a Žurek Poľski
Kdo by neznal Ančino kyselo z Krkonošských pohádek. To které Trautenberkovi přišlo moc kyselý. Jak ale pravidelně zjišťuji, ne tolik z nás tuto staročeskou klasiku ochutnalo. I já znám jeho chuť sotva dva roky a může za to akce jednoho, paradoxně ne práve přívětivého stravovacího zařízení. Takže sláva osvětě.
Kuře na roštu pečené s brambory sypanými pažitkou a s nakládanou zeleninou podávané
Koprovka to je tradice v české kuchyni
Kdykoliv připravuji hovězí polévku, nezapomenu si v ní uvařit kousek masa k omáčce, rajské či koprové. A nebo jen na dogrilování. Samozřejmě ke koprovce i rajské je nejlepší loupaná plec. Na to dogrilování spíše žebro. Koprová omáčka je pak jednoduchost sama.