Posts Tagged ‘Česká klasika’
Polévka z mletého masa
Leden 16th, 2012 | 
Napsal: 
Psal jsem už o kaldounu a tohle je vlastně to samé v jednodušší podobě. Když jsem tuhle polévku napsal do menu a následně uvařil v jedné restauraci v Havířově, byl šéf nadšen a já překvapen! Že tak jednoduchou věc nezná.?. Tehdy jsem poprvé vysledoval, jak poctivá polévka může vzejít z ničeho až na vrchol. Po svém příchodu jsem zaznamenal téměř nulovou nabídku polévek. Jestliže se prodalo 10 porcí denně (krom česnečky samozřejmě), tak to bylo maximum. Po šesti měsících jsem každý čtvrtek střídavě vařil jeden týden Dršťkovou a druhý Boršč v minimálně patnáctilitrovém hrnci. Stávalo se pak, že během hodiny bylo vše vydáno do přinesených nádob a na restauraci už nic nezbylo.
Rubrika 
Štítky: 
Škvaření sádla
Na stránkách gurmánky Šárky jsem narazil na opravdovou klasiku a tradici v české kuchyni.
Sádlo na další vaření, škvarkové sádlo či pomazánka na chleba s cibulí, posolené a pepřené i škvarky samotné jsou prostě delikatesa.
Jak je správně vyrobit napsala Šárka a vy se inspirujte na dolcevita.blog. Já spíše jen popíšu tři drobnosti, které mne napadly při čtení jejího textu.
Utopenci
Ten název mne vždycky drtí. Jedno z jídel, která každopádně dostanou všechny cizince (podobně jako ovarové koleno) do slušného šoku. Představa Japonce, který namísto sushi okusuje českého kyselého buřta mne opravdu rozesmívá. Každopádně utopenci jsou česká klasika.
Receptů, zaručeně „nejlepších“ je neskutečná spousta. Já tedy přidám ten svůj.
A taky jeden z mnoha.
Drožďové knedlíčky – nočky
Schválně jsem nepřidal tento opravdu typicky český recept k polévkám a vývarům, kde by zapadnul mezi to ostatní. Teď a tady má svůj prostor, který si opravdu zaslouží.
Je maximálně jednoduchý a uspokojí nejednoho gurmána. Ovšem :) jen pokud chce zatěžkat svůj jazýček opravdu výraznou chutí.
Vývar s krupicovým drobením
Pokud už mám připravený vývar, a to já mám téměř vždy, rád si dám tuhle rychlovku. Ač mám bujón rád jako takový, pokaždé ve mne převládá pocit, že v něm „něco musí plavat“. Nudle, játrové knedlíčky…klasika, to ano, ale tak nějak už ohraná deska. Ovšem krupice, ta obyčejná, hrubá pšeničná a v kuchyních českých řekl bych dost opomíjená, to je ono. Knedlíčky z droždí, vajec a krupice jsou geniální, ale dnes něco mnohem jednoduššího.
Vývar či bujón? Prostě polévka…
Ale kvalitní a maximálně chutná, silná a výrazná.
Požádala mne Lenka o postup jednoduchý a jasný. Jako pro blbý, řekla. Když jsem začal vysvětlovat a popisovat, prohlásila, že je to alchymie a odešla říkajíc: „napiš to, ale abych to prostě mohla uvařit bez složitých postupů“.
Co si bedeme povídat. Vývar, když má být opravdu kvalitní, je tak trochu alchymie. Už jen těch hodin pomalé přípravy. A ty úpravy do výsledného produktu. Připomíná mi to časy pracovně strávené ve Vítkovických železárnách. Projít celý proces výroby je neobyčejně složité a náročné. Od vysoké pece k vyválcovanému plechu odeslanému do lodějnic k výstavbě lodí je to jen a jenom o poctivé práci a pro laika téměř neskutečné dřině. Vařit polívku je pak vlastně jen relaxace při přípravě a následné konzumaci.
Holandský řízek s bramborovou kaší
Musím podotknout, že mne dost nemile překvapilo zjištění, jak si dnes hospodyňky i někteří profíci (Kluci v akci) představují tento klasický pokrm. Místo mléka voda, mouka a spousty strouhanky, někdy dokonce cibule a vepřová kýta, nebo plec. FUJ!
Pro mne je toto jídlo milou vzpomínkou na dobu, kdy jsem se zabydlel ve svém prvním bytu s vlastní kuchyní. První večeře v novém prostředí s novým vybavením byla právě tato.