Posts Tagged ‘Česká klasika’
Pečené kuřecí paličky s dušenou mrkví a brambory
Bulharská pomazánka domácí
Nemám tušení kde se v české kuchyni vzala a jakou má historii. Pravděpodobně bude patřit někam do spousty komunistických parádiček pod hlavičkou receptur teplých a studených pokrmů pro věřejné stravování. Ale co. Je oblíbená a dobře připravená každopádně moc chutná.
Zbylé maso z hovězí polévky, stačí semlít na masovém strojku, ochutit a nechat chvíli odležet v lednici. I tady platí, že kvalita surovin určuje výslednou chuť. Z rozvařeného hovězího žebra bude průměrná, zatímco z obrané oháňky vynikající.
Konfitované plátky krkovičky, špenátové lístky se smetanou a šťouchané brambory s máslem
…pro Laďku, aby jí na světě bylo i lépe, než jen dobře /a protože ona lístkový špenát miluje/…
Opravdu typicky české jídlo. Konfitování je tak trochu zapomenutý a tím pádem opomíjený technologický postup. Nicméně neumřel a lidé, kuchaři jako pan Pohlreich či Vaněk (Prakul) toto nemálo propagují. Přiznám se bez mučení, že konfitovaná kachní stehna nemusím. Ovšem vepřovou krkovici, či pomalu dušené hovězí odpadající od kosti po pouhém dotyku je pro mne delikatesou. Připravil jsem dnes českou klasiku o které mně velmi milá servíka Laďka prohlásila: "je to ukrutnej mazanec a konečně jsem začala přibírat na váze". Po několika vzorcích mého vaření je toto opravdu úspěch, uvědomím li si, že váží pouze 45kg i s postelí.
Zapečené brambory s květákem a uzeným
Tohle je prostě klasika, jednoduchá, chutná…osloví snad každého, kdo má rád zapékané brambory s čímkoli dalším.
Uzené koleno uvařím v tlakovém hrnci asi 35 minut a po lehkém zchladnutí oberu z kosti. Rozkrájím na kostky a orestuji s cibulí na drobno a stroužkem usekaného česneku.
Brambory ve slupce uvařím v osolené vodě asi 30 minut. Sleju a nechám vychladnout. Oloupané nakrájím na půlkolečka asi 1cm silná.
Husa nebo kachnička, jak to pekla babička
Pečená kachna
Tradiční český pokrm bez příkras a nesmyslů typu med a sojovka. A protože je doba Svatomartinského vína a hus…ale já raději kachničku…
Kachnu, koupím li v obchodě, vybírám vždy jen jedinou. Vodňanská chlazená. Obsahuje ideální poměr masa i sádla a chuťově je opravdu výborná s křehoučkým masem. Samozřejmě dnes, v době farmářských trhů si rád vyberu i domácí kus.
Vždy ji porcuji, protože nemám rád prsíčka vysušená pečením.Ta si odložím. Ze zbytků a kostry udělám vývar a peču vlastně jen kousek hřbetu s křídly a stehenní čtvtky. Dobře a ne málo je osolím a pokmínuji, vložím do pekáče a pokud nemám kachní sádlo z minula přidám kousek vepřového, nebo i kus bůčku. Peču přikryté při 180°C, v sádle s občasným podlitím horkou vodou. Pak si sádlo sleju a na 200°C dopeču do zlatava bez poklice.
Svíčková na smetaně
Ach ta svíčková. Česká klasika a prestižní záležitost. Nikdy asi neřeknu, že ji opravdu umím. Nikdy není dvakrát stejná a nikdy nejsem spokojen. Zato se pokaždé najde nějaká výtka, či doporučení a tady opravdu platí dvojnásob, že „sto lidí = sto chutí“. Snad jediná věta kterou fakt nerad slyším: „moje babička ji dělala jinak, lepší“. JÁ VÍM, ŽE ANO! Ale nejsem babička. Ostatně o té mé to neplatí. Ta uměla na světě nejlepší rajskou. Svíčkovou dělala máma a já ji neměl rád. Bylo to příliš zahuštěné lepidlo.