Posts Tagged ‘Česká klasika’
Bramboráky z trouby
Kolegyně povídala, já poslouchal, doma pokus a tady to máte. Rychlovka děsně dobrá. Hlavně když nechcete stát u plotny a na dvou pánvích pro rodinu smažit. No, ono v tom vedru taky, že jo, a vůbec…
Já to prubnul v půl deváté večer po příchodu z práce včera a dnes už to sem peru. Páč rychlovka, ušetření práce a i když lehce odlišné fajnové tak, že jsem sežral najednou celou dávku. Což umne není zvykem.
Vývar s krupicovým drobením
Do série snadných a rychlých polévek pasuje skvěle. Pokud totiž máte vývar k dispozici, je příprava o třech krocích. Na pánvi připravit krupici – 5 minut. Přivést vývar k varu – 5 minut. Zavařit drobení – 10-15 minut. Hotovo. Jestli si chcete přidat nějakou tu zeleninu, je ta doba přípravy akurátní. Snad jen doporučím, nějaké ty nudličky kořenové zeleniny či co, nesypejte rouvnou do polévky. Na tuku sebraném ze studeného vývaru je prvních 5 minut varu drobení orestujte a přidejte až poté.
Ledvinky – konfit v sádle s cibulí
Tak a je to tady zase. Stará a dávno z našich pamětí vymazaná klasika. Mně ji kdysi dávno a tak nějak mezi řečí připoměla máma. A že prý to doma připravoval její táta. No, já vám na ni poprvé zíral, nevěřil a zapoměl. Jenomže jakousi shodou okolností jsme se po čase dokecali opět k tomuto tématu a mně začalo vrtat hlavou. Primárně to byla jednoduchá otázka. Proč? Když to máma tak vychvaluje jsme mívali doma vždy jen ty dušené s rýží? Že snad, prý, by to otec nejedl. Taková blbina. Ty dušené nejedl taky, když věděl co to je. Jenže máma ho ukecala na játra. A on na to skočil 😀
Rolovaná plec na smetaně
Tedy plec vepřová, připravená podobně jako Hamburská vepřová kýta. Nějak mne to prostě popadlo a rozhodnul jsem se připravit tuhletu klasiku. Z kýty, která má být primární surovinou to jídlo moc nemusím. Je totiž takto připravená dosti suchá. Ještě horší je podobně připravená vepřová pečeně. Tam co se průběžně stravuji, tedy v Eurestu, ji občas s bramborem a něčím připravují. Z toho co já nedokážu nazvat jinak, než amaroun. Tedy z té růžové flaksy prodávaná brutálně hodně napříč všemi obchody v této zemi. Upečou to doměkka, na nějaké růžové středy můžete zapomenout a já si to dal jen jednou. Neumím to popsat jinak. Jako bych žvejkal froté ručník. Já vím že sto lidí, sto chutí, ale toto chutná takové spoustě, že mi to hlava nebere. No nic, tolik jen na úvod.
Třiatřicátý chléb – jak se peče s vrtulníkem?
Máte pocit že si z vás dělám legraci? Jo? No tak čtěte a koukněte na fotky. Původně to měly být jen poznámky. To abych si zapamatoval jak jsem připravil konkrétně tento. Protože totiž nedělám stále stejný chléb jako někteří (a znám takové konečně už osobně), ale neustále experimentuji. Nepopíši vám zde sice vše dopodrobna (myslím, že už netřeba), ale ty poznámky si prostě dělám. Tentokrát jsem si prostě dovolil tu pitomost a bylo jasno. Třiatřicátý chléb je ve znamení létání s vrtulníkem, nebo přesněji, kvadrokoptérou. Aby bylo úplně jasno, jedná se samo sebou o model. Vydařený a zábavný. Moc a moc a ještě více…
Gulášovka z papiňáku
Plný hrnec ze čtvrt kila hovězího a v kombinaci co dům dal. Nemusí to být vždy jen o tom klasickém provedení. Mně například na gulášovce vyhovuje primárně chuť. Ne hromada masa poctivě krájeného na kostičky. Což je mimochodem pro mnohé pořádná otrava. Špatné a tupé nože, krájecí deska klouzající po kuchyňské lince. No a ten papiňák? Nepoužívám jej příliš často, ovšem pro urychlení a v tomto případě i dosažení ideální konzistence masa poměrně špatné kvality je prostě ideální. Samozřejmě jen v základní přípravě. Brambory na hadry nepotřebujeme. I když..??..
Kamarád má velké problémy se zuby. Snadno si umím představit polévku ze všeho pohromadě za hodinu připravenou v tom tlakovém hrnci. Chutnou a výraznou, přesto jemnou a nekousavou. Takže proč ne…