Posts Tagged ‘Česky’
Pražákova Živáň
Ne abyste předpokládali, že tímto začíná další funkčnost těchto stránek. To jen na začátku grilovací sezóny mám chuť něco sem přidat. I jako poděkování. Je to k neuvěření, ale i přes to, že sem nic nedávám rok a půl, stálá návštěvnost 5-7 tisíc lidí týdně to tady udržuje při životě a platí.
Takže Živáň, neboli Živánská. Já si to pamatuju jako směs mas na jehle. A taky věčné téma v dobách temna. Tedy za komančů. Asi nikdy nezapomenu na to dohadování a pročítání kuchařek rodiči. No, svědčí to, bohužel, o nepříliš velké fantazii. Sehnat si recept tehdy jaksi nebylo úplně snadné. Oproti dnešku. Ale proč si ho nevymyslet? Proč nepřipravit rodinný?
Perkelt nebo paprikáš?
Je vždy připravován z kuřecího,vepřového, hovězího, skopového nebo jehněčího masa; čerstvé hovězí maso však má přednost. Název zní velmi vznešeně, ale představuje vlastně jednoduchou praženici s malým množstvím husté šťávy, která je vytvořena rozvařením velkého množství nadrobno nakrájené cibulky. U nás je často perkelt znám a podáván jako "vídeňský guláš", který se vyznačuje malým množstvím husté šťávy.
Paprikáš (paprikás)
Můžeme připravit z jakéhokoliv masa, hovězího, vepřového, telecího jehněčího, z kuřete, králíka z ryby. Obvykle obsahuje méně papriky než perkelt. Do paprikáše se přidáváme několik minut před podáním hustá smetana, ke zjemnění chuti.
Jatýrka s morkem a portským v sádle
Tohle tady už bylo. Tentokrát ale dík omylu zajímavý pokus. A taky dík pejskům. Když už jsem jim totiž kupoval kuřecí játra, na která padla tentokrát volba, aby u mne tři dny měly obě něco onačejšího. Ne jen granule. Takže jsem toho vzal rovnou kilo. Když je očistíte od tuku a šlach, nějakých 100 gramů ubyde, no a pak 250 pro lišky plus zbytek…
Houbové retro lečo
Retro je slovo dnešní doby. Všechno se snaží být retro a často jde jen o směšnou náhražku bývalé kvality. Typickou ukázkou budiž pravidelné retro týdny v Lidlu. Zkusili jste například v rádoby staré pixle dnešní luncheon meat? Pěkný hnus! Něco jsem se ho naotvíral, hlavně v devětaosmdesýtém na vojně. A věřte mi, tohle je jiná liga. Každopádně retro lečo je výraz volený nahodile. Jen tak. Přišlo mi to na mysl. A jde o recept ze stejného období. Tedy osmdesátých let minulého století.
Tohle jídlo jsme si narychlo připravovali všichni, kdo žili a pracovali v rekreačním středisku ve Zlatých horách v Jeseníkách. Když nebylo dost peněz a protože do lesa blízko. Takže denně na houby. Jen já dnes jaksi nesháněl holubinky, ze kterých jsme to dělali tehdy, ale použil velmi podobnou hlívu.
Kachnička s kmínem a zelíčko s medem
Tak tohle není nic extra že jo. Kachna. Ale mně jde o to zelí. Mladé. Hlávkové. Je to děsně snadné a moc dobré. Fakt je, že já si takhle připravím kastrol a pak to jím ke všemu. Klidně to narvu do sendviče, do polévky, k jitrnici, steaku, smažáku. No ale samo že nejlepší je to právě s tou kachnou, respektive výpekem z ní a fajnovými bramborovými nočky. Vůbec, nočky v omáčce poslední dobou miluju. No a k tomu křupavé zelí…
Šetříme v kuchyni – rizoto z jehněčích pupíků
Ale ne jen tak jako že dušenina a do toho zbytek rejže. Poctivě. Kvalitně. A přesto lacino. Kdo posledně poslechl moji radu a zakoupil jehněčí bok za pár peněz, mohl si z něj odříznout svalovinu z břišní části. A z tohoto pupku nakrájet nudličky. Příprava je pak jen o času. Protože je to trochu žvejkací a vyžaduje klidné pomalé dušení. V první části přípravy.
Šetříme v kuchyni – rozpečený jehněčí bok
Velikonoce, stejně jako každé jiné svátky mohou naši peněženku zatížit dost výrazně. Tedy co se kuchyně týče. Mladá jarní masa jsou klasickým příkladem. Já se ve čtvrtek jen tak zlehka porozhlédl a ceny si potvrdil. Je to podobné rok za rokem. Většinou jsou rozdíly podle kvality přípravy. Nejdražší masa, bez kosti a tuku mohou v klidu přesáhnout 400 Kč/kg. A konečně je smazán rozdíl, mezi českou a dovozovou produkcí. Tedy hlavně Novým Zélandem. Většinou.