Moje Dobroty

Občas, nemohu li spát, pustím si v televizi noční pořady o vaření a sleduju poočku jak to všichni ti kuchaři dělají. Nepokouším se zapamatovat jednotlivé recepty, ale techniku. A dík tomu dnešní text. Rajčatová polévka je jen příklad. Ovšem velmi trefný. U nás doma ji matka dělala strašnou. Voda přivedená k varu, upravená rajčatovým protlakem a jíškou. Zbytečně hustá, kyselá. Až k nepoživatelnosti. Zato jedna z babiček uměla dokonalou. Dodnes na ni se sestrou vzpomínáme. Paradoxně ta druhá ji nevařila nikdy. Mívali přijatelnou ve školní jídelně a dokonalou připravovala kamarádka v jejich rodinné restauraci. Ta mne naučila zahušťovat perníkem. Protoře ale rajčatová není jen jedna, ta česká se skořicí, a protože je krásným příkladem, ukázkou poctivosti při vaření, zkusme se nad ní zamyslet.

Celý článek »

…v rajčatové omáčce.

Jak se říká sliby chyby. Příroda za okny nahodila bílý lednový outfit a já teprve nyní nahazuji slibovaný poslední loňský recept. Balil jsem do vakua, fotil, odložil vyzrát, slíbil a je tady. Prozatím opravdu poslední kousek z první větší dávky masa uloženého do vakua. Navíc opravdu kvalita a tím pádem skvělý výsledek. Nakupoval jsem totiž velmi slušný průměr. Namísto nedávných pokusů s co nejlacinějším masem. Mimochodem, to mne ještě vrací k nedávné kotletce z Tesca. Docela jsem zíral. V tom jednom konkrétním (Extra Eden) mají toto maso s parádním tukovým krytím a kůží už nastálo. Za 120,- Kč/kg. K uložení do vakua skvělá volba.

Celý článek »

A to je konec. Tedy konec začátku vakuování. Poslední kousek na minutku a následovat už bude jen kližka na dušení vcelku. Ta si ovšem počká dalších 6 dnů. V sobotu 26.12. tedy bude odpočívat 16. Tento dnešní kousek si poležel 10.

Když si vzpomenu na své první zkušenosti s restaurací, vracím se do svých 14.-15. let. Tehdy jsem přišel na krásu jídla s obsluhou a ochutnal poprvé, v té době standardní, žebírko na roštu. Ono to nebylo nic extra, ale jak se říká, u cizích nejvíce chutná. Takže já si mlaskal. Dnes ovšem, s jistými zkušenostmi, znám takzvané sotýrování a tím pádem teprve nyní vychutnávám to nejlepší. Co se postupu týče, nechal jsem se inspirovat nejlepším z nejlepších. Gordonem Ramseyem a jeho Pork Chops with Sweet and Sour Peppers.

Celý článek »

Cože? Že prej uzený špenát? To teda koukám! No ale jo. Taková blbina při přípravě a už to bylo. Každopádně prim tady hraje ten flank. Z pupíku od Blahuty za upocených 95 kaček kilo. Chtěl jsem to zkusit. Zkusil. A byl dost spokojený. Proto také tento samostatný článek namísto jen obrázku v posledním textu o vakuování. Ještě pro začátek ale jedno klasické: prý, starého psa novým kouskům nenaučíš a ze staré krávy mladé tele neuděláš. Tak to je asi jasné. Ale…

Celý článek »

Asi bych další pokračování na toto téma načal od konce. Tedy konce začátku. Vlastně posledního kousku z prvního pokusu. Dvacet dnů odpočatého plátku krkovičky za pár peněz protože se slevou. Čtete dobře. 20 dnů! Já na něj totiž zapomněl a tak si vesele v lednici odpočíval, což se nakonec vyplatilo. Také ale, dík tomu dlouhému času přišel jsem na jednu zajímavost. Obzvláště u sušších kousků doporučuji vřele potřít předem olivovým olejem. Ale podrobně až později.

Celý článek »

A uuž je to tady. Druhý díl o vakuování a následném zpracování potravin. Tedy prozatím masa. Tentokrát žádné novinky, ale pokračování s masem od posledně. Zopakuji, že maso jsem zabalil v sobotu 23.11. kolem 12. hodiny. První kousek, kachní prsíčko jsem si dal po 54. hodinách a popisky jste viděli tady. Následovat budou další dva. 96 hodin odleželý plátek kořeněné krkovičky a stejně tak kachní prsíčko, které jsem ovšem jen předpřipravil. A to konečně toužebně očekávanou metodou sous-vide. Mohu rovnou prozradit, že toto se opravdu vyplatilo a stroj na další pokusy je ve vážném plánu. Pro vás ale není důležitý. Jde to i v domácích podmínkách se základním vybavením. Takže jdeme na to.

Celý článek »

Můj vztah k tomuto zařízení nebýval příliš kladný. Když pominu vše ostatní, týkal se primárně vyzrálého masa baleného ve vakuu. Špatná zkušenost s příliš velkým obsahem tekutiny, tedy krve, tedy výrazně železité pachuti kterou opravdu nesnáším. Ale to se dá hned po vybalení poměrně snadno ošetřit. Rychlá koupel ve studené vodě, dobře osušit a hodinu temperovat při pokojové teplotě. K dalším podrobnostem o použití se dostanu níže. Teď ale ještě co mne přesvědčilo. Byl to pan řezník František Kšána starší. Ne ten z Naše maso, ale jeho otec, který léta provozuje řeznictví na pražském Břevnově. A celé to následující začalo poměrně nedávno dík reportáži v pořadu Polopatě tady. Takže popořadě.

Celý článek »