Moje Dobroty

Letos první mladou kachničku jsem si nechal až na začátek května, sváteční víkend. Tu velikonoční konec konců odkládám každý rok. Tak proč ne tentokrát. Ještě než to tady spolu upečeme, rád bych se zmínil o jenom faktu za který se rozhodně nehodlám stydět. Totiž že rád ušetřím. Peníze samozřejmě.

Takže, já kachnu v celku nikdy nejdu koupit prvoplánově. Prostě si ji jen náhodně vyhlédnu. Vždy beru vodňanskou chlazenou a vždy to vyjde na nákup v Albertu. Vše souhra náhod. Takže se stačí jen dívat a v pravý čas vybrat tu nejhezčí. No a ta úspora? V Albertu každé dopoledne naslevňují vše co by druhý den mělo konec záruky. O 25-50%. Takže ji dostanete klidně do maximálně 60,-kč/kg. A jsme u merita věci. Proč to stejné zboží kupovat kdovíkde za 110-130,-kč/kg, když jinde stojí 80-100,-kč/kg? A v Albertu se slevou 40-60,-kč/kg. To prosím dosti často a pravidelně.

Ta čísla mluví za vše a já si opravdu bez uzardění vyberu náhodně když to jde.

Celý článek »

Co je na tom, zeptáte se jistě. No nic, odpovídám já. V podstatě. Jen další řízek a salát z brambor s majonézou. Jenže i tahleta česká klasika se nechá připravit trochu jinak. Svátečně řekněme. Když už máme ten první máj…

No ale vážně. Opravdu česká klasika? Vycházejme ze světoznámého vídeňského řízku. Taky klasika. Primárně z telecí kotletky nebo kýty. Smažený na přepuštěném másle, pěkně pomalu, ale jen přiměřeně dlouho. Saláty mají ti rakušané taky jiné než jak je tady u nás známe a připravujeme. A já se o nich už nejednou rozepsal. Dnes tedy taková rekombinace, snadno a levně z běžně dostupných surovin, přesto ale poněkud vejš než je běžně zvykem. No prostě změna když je chuť na klasiku spojená s nechutí k tradici a zvyku. A věřte že tohleto je jen takové domácí experimentování. Nápad při poslouchání muziky breakbeatové vytrysklý rovnou z hladového žaludku. Mozek byl dobrý už jen pro sestavení textu. Protože nic složitějšího za tím obědem vážně není.

Celý článek »

Letos první a určitě ne poslední. Protože snadná a rychlá, tak jen s minimálním popisem ve třech odstavcích. Páč více prostě netřeba. Doma opět letos první cuketka, skleníková a mladinká, určená a koupená k něčemu úplně jinému. Ovšem tu polévku jsem si nemohl odpustit. Tentokrát s malinko pozměněným přístupem. Tedy ne primárně, to až po ochutnání. Já totiž zeleninové polévky mám moc rád. To tedy jooo. Ale čistý vývar raději. Takže abych nemusel kousat vařenou zeleninu, rozmixoval jsem to abych ji alespoň jedl. No jo no, tak tu žijem(ju).

Celý článek »

Ať už na ukrajině Golubky, na slovensku Holúbky, nebo v polsku Gołąbki, jde o totéž v různých obměnách národních kuchyní slovanských národů. Já je tady už popisoval, ale tentokrát jen o to jídlo, nýbrž o do třetice zmíněné skvělé zelí od Petra. V kyblíku jsem totiž vyhrabal i několik celých listů z hlávky a ty se na toto hodí skvěle. Já ale popíšu dvě možnosti, protože ne každému se poštěstí vyfasovat takou parádičku jako mně. A i to byla jen náhoda. Kdysi jsem je míval od táty naprosto pravidelně a mám dojem, že jako jediný je opravdu využíval.

Celý článek »

Hned následující po zelíčku sikulském je tato polévka zelná. Původně jsem měl neutuchající chuť na polévku z mléka a kyselou. Takže v rychlém sledu jsem si připravil klasickou mlíkačku, následně to samé z restované zeleniny s brambory jako základem, no a pak už tuto zelnou. Původně měla být opět veganská pro kolegyni. Jenže já měl takovou chuť připravit ji takříkajíc poctivě česky, že po jakémsi veganství bylo rázem veta. To češství pochopíte za chvíli.

Celý článek »

Sezóna čerstvé křupavé zeleniny plné vitamínů teprve začíná. Proto jsem neodmítnul nabídku Petra a přijal další kyblík s dobrými pěti kilogramy jeho parádního kysaného zelí. Ona to vlastně byla shoda nápadů. Mně se jaksi výroba nedaří a tak jsem jej oslovil s žádostí. Aby se mnou počítal ve větším na další sezónu. No a on, chlapec dobrý, vytasil se rovnou s nabídkou toho z loňska. Tož jasné že jsem neváhal. Obzvláště když si ho tolik oblíbila kolegyně petra. Té jsem totiž slíbil právě to zelí s haluškami. No a pro sebe i Petra jsem samozřejmě doplnil vrabci. A smetanou.

Celý článek »

Slíbena Petře a vyloženě pro ni připravena. Bez masa, sádla a vývaru. Přesto skvělá a hlavně do léta poslední, neboť parádní hříbky od paní Gity z loňské sezóny prostě došly. Na nedávné opečenky a tuto polévku jsem zlikvidoval poslední krabičku podušených a mražených. Ty sušené ještě mám, ovšem kvapem mizí.

Je to prostě bramboračka. Jedna z mnoha. Je univerzální, málokdy si zopakujete její podobu a ještě hůře tu parádní od babičky. To tedy já určitě. Miloval jsem ji a vím už jen jediné – byla jiná, skvělá a perfektní. Vždy ve stejný den jako bramboráky a kafe z melty s mlíkem. Jak já to miloval…

Celý článek »