Moje Dobroty

Z Remosky. Jo, a pokud byste měli pocit, že vidíte normální segedín, tak máte normálně pravdu. Ono to slovíčkaření je občas docela srandovní. Každopádně změna tady je podstatná. V přípravě. Takže proč to nezdůraznit názvem.

Z Remosky. Jo, tady je asi jasno. Já tuhle kombinaci dušenou na sporáku jíst nebudu, a péci v troubě je docela drahé. Tedy hlavně v elektrické, horkovzdušné. No a dále už jednoduše. Dvě nádoby a krájecí prkénko. A nůž. Jasný ne?

Celý článek »

Tohle maso, masný produkt, nebo jak to chcete nazvat, mne u řezníka nejdříve rozesmálo. Cože? Chvostíky? No viděli jste to někdy? Já teda ne. I když na první pohled bylo jasné, o co jde. Zjevně vepřové ocásky. Od prdelky po špičku. Neuvěřitelný. A za pajdu kilo. No musel jsem to zkusit a měl okamžitou představu. Stejně jako koleno, nebo předvařené nožičky upéci dočervena. A předtím brinning. Tedy opět utopit na dva dny do slaného láku. No nebudu to zbytečně okecávat. Snadné, jednoznačné a vynikající. V tom obchodě, prodejně z řetězce Múúú, tvrdili, že to mají pořád v pultu. Uvidíme. Já totiž půjdu každopádně znovu.

Celý článek »

Čtyři dny ve slaném láku s česnekem na balkónu. Poté šest hodin pod poklicí v litině, prohřívaná při devadesáti stupních. A nakonec dopékaná do barvy, dvě hodiny, při dvou stech stupních, stále pod poklicí, podlévaná pivem. Plzničkou. Dvanáctkou. Pak ještě půl hodinka odpočinku v už vypnuté troubě bez poklice. Aby povrch maličko zkřupavěl. Mňam.

Jo, a po čtrnácti měsích jsem ochutnal právě natočené pivo. Kuuurňa! Děsně dobrý je to.

Tak to je zhruba popis mého sobotně nedělního oběda, večeře, svačiny. A kompletace postupu nakládáni masa zvaného brinning. Když jsem zjistil, že po tom co to znám od babičky, používá podobný postup moje sestra a já tak nakládám vepřová kolínka, což je tady už léta profláklé, dostala mne svým přístupem restaurace, bistro Grils. Protože oni, součást mého oblíbeného řetězce Ambiente, takto nakládají a marinují veškerá u nich nad ohněm grilovaná kuřata.

Celý článek »

Já mám chřipku a vy tady máte třetí rychlovku v řadě za sebou během pěti dnů. Mít zápal plic, asi se z těch receptů nevyhrabete :O

Hrstková polévka není o talíři na pohled krásného jídla, které vzbuzuje okamžitou potřebu ochutnat. A pro někoho nemusí být přitažlivá ani svou vůní. To se mne ale netýká. Každopádně je to s ní jako s bylinkami. Hrnek příšerné tekutiny co nechcete pít ani jen omylem, ale plný zdravých a organismu prospěšných látek. To je, v podstatě hrstková polévka. A já na ni včera dostal hroznou chuť. Ta ve mně hlodala celý den, až jsem se do toho pustil. V půl sedmé večer.

Celý článek »

…málem bych zapomněl, že je v lednici už týden. Líbil se mi vystavený u farmáře na trhu. On ho velmi hezky popisoval a nakonec ještě v televizi jakýsi pán to vychválil do aleluja. Takže je zapotřebí konečně ochutnat.

Já znám tuřín odmala. Ale! Jen z knížek a primárně z pohádky. Myslím, že to byla tři malá prasátka, která mi tuto klasiku české kuchyně navždy uzamkla do hlavy. Když jsem se pokoušel to ověřit (a ověřil), zas a znova jsem zíral na dnes běžnou amerikanizaci. V animovaném filmu pro děti prasátka žerou ovesnou kaši, nájem za domeček platí panu grizzlymu a ten jezdí klasickým růžovým Cadillacem.

Tuřín neboli brukev řepka (někdy označovaný jako kolník, na Slovensku kvaka) patří mezi kořenovou zeleninu. Je to kříženec vodnice a hlávkového zelí. Často se také s vodnicí zaměňuje. Pro jeho podobný, kulatý tvar.

Celý článek »

Super rychlovka za pár peněz. Není co více k tomuto říci, pakliže máte rádi játra. Nejsem si úplně jistý, jak to s oblíbeností vnitřností dnes je. Popravdě znám v posledních letech jen jednoho člověka, který právě jatýrka miluje. Cokoli dalšího ani náhodou. Já to s nimi mám tak porůznu a čas od času. Právě teď je období, kdy mi nedělá potíže připravit si je tak jednou měsíčně a krůtí jsou primární volba. Mívám ale období, kdy bych játra nedal do huby.

Krůtí játra jsou vlastně ideální volba. Hovězí to je beton s velmi výraznou chutí. Vepřová ujdou, ale taky to není vono. Přeskočím a kuřecí. To je zase jemná chuť a už tak nějak o ničem. Králičí, husí, kachní? Parádička. A drahá. No a ta krůtí jsou krásně mezi tím vším. Nenakupujete li v supermarketu plastikové vaničky s neskutečně předraženým obsahem, je průměrná cena 70-90 korun za kilo. To je prostě skvělé. Jo! A není z nich v podstatě žádný odpad. Není co čistit.

Celý článek »

Na Silvestra jsem si naplánoval jednoduché vaření. Krom ostatních specialit bývá obvyklý ovar. Ten, jak známo, připravuje se z vepřového kolínka, hlavy, plece. Ideálně s kostí a kůží. Tomu se samozřejmě přizpůsobují obchodníci, a tak byla, všude kam se podíváte, v nabídce vepřová plec v nejzákladnější úpravě. V běžných řeznictvích s kostí a kůží. Ta na mne jaksi nezbyla. No a v supermarketech lehce začištěná, ve vákuu. A to já nerad. No ale pro jednou? A na to šetřivé vaření? Proč ne. Takže to plánování.

Celý článek »