Moje Dobroty

Taky tak ujíždíte na těch miniaturních, drahých a děsně chutných kouscích masa obecně zvaných Jerky? Jerk je v angličtině výraz pro sušené maso a já na tom ulítávám léta letoucí. Ale nenakupuji. Uř ne. Protože krom té ceny, klidně i 2700 korun za kilo, nikdy nevíte do čeho vlastně jdete. Já to tady na stránkách Moje Dobroty zmínil jen jednou. A v tom daném případě pro mne i naposled. Nechutnalo mi. Ne že by nebylo připravené kvalitně. Ojojoj. To ono bylo. Jenomže ta chuť. Na můj vkus už spíše bonbónek než maso. Spousta koření, obzvláště výrazný Worcester. No todle prostě ne. Já mám rád lehkou chuť soli a pepře.

Takže hledat jinde. Ale! Vyzkoušel jsem toho baleného z obchodů docela hodně. A buď mi nechutnalo, nebo ano, ale časem se vytratilo z prodeje. A zase zkoušet další. Asi před dvěma roky jsem čtyřikrát za sebou ochutnal už opravdu drahé kousky, ovšem fakt nechutné. Poslední dokonce bylo vlhčené a ta guma z balíčku opravdu hnusná. Takže konec!

Celý článek »

…Ume ocet či Tahini pasta jsou parádním doplňkem a v Indii je jako doma.

Mně červená čočka zachutnala napoprvé a stala se pravidelnou součástí jídel. Loni v létě například, jsem připravil oběd návštěvě. Sestře, švagrovi a jejich synovi. Hummus z červené čočky podle Kokešky. Zajímavé je, že její recept jsem na podzim nahradil pokusně mnohem snazším a jen zíral. I když pouze ze tří surovin, opravdu skvělý výsledek. No a nakonec mezi svátky jsem to dotáhnul k jednoznačnému výsledku. Bez červené čočky už nechci fungovat.

Celý článek »

Letošní sezóna zvěřiny je u mne opravdu bohatá. Vyzkoušel jsem dvě parádní úpravy divočáka a nyní srnčí gulášek podle momentálního nápadu. To vše naprosto neplánovaně. Nejdříve jsem si objednal u svého oblíbeného prodejce mražený balíček srnčího na guláš. Za dost zajímavou cenu. Než jsem se dopracoval k odnosu domů, překvapila mne kolegyně právě tím kančím. Takže mražené putovalo dál do mrazáku a použil jsem jej až nyní. A překvapilo.

Celý článek »

“Človek mieni a pánboh mení”, říkával kapitán Martíček, velitel ošetřovny útvaru kde jsem v devětaosmdesátém sloužil. Taky jsem mínil. A dost dlouho. Pak stačilo jedno ochutnání parádního rillettes ve foodtrucku Electrolux a připraveného Antonínem Bradáčem. Změna názoru, nákup a příprava vlastní, doma.

Ono vlastně to mé mínění vycházelo ze dvou předpokladů. Že francouzská kuchyně bývá až moc přechucená vším tím vínem, kořením a bylinkami. Že rozpékat maso na hadry spousty hodin není žádný přínos a česká „vepřovka“, tedy maso ve vlastní šťávě je prostě ideál. Je to blbost samozřejmě. Rillettes, obzvláště kachní je totiž veliká dobrota.

Celý článek »

Letošní letní sezóna byla u mne ve znamení žebírek. Vyzkoušel jsem péci a ve vákuu vařit i péci různě stará vepřová, velmi mladá jehněčí, opět rozdílná telecí a nakonec kančí. Je skvělá ta možnost. Tedy srovnat si kvalitu, chutě a dost podstatné rozdíly v mase jako takovém. A v cenách prosím pěkně. To bylo dost podstatné. Každý si umíme koupit drahý kus kýty, nebo například jehněčí kotletky za 300 a více korun kilogram. Ale tohleto masíčko, parádní, jemné, prorostlé a tedy šťavnaté stojí do 150,- Kč/kg. A to je dobrý začátek pro zamyšlení , vyzkoušení, no a pro mne jednoznačnou oblibu.

Celý článek »

Superměkké a pěkně vypečené. Nekecám a jdu do něj. Tedy v tuto chvíli už jím do vás. Celé to začalo více než před rokem u článku, který je stár téměř šest let. V diskuzi nad recepisem kolegy blogera jsem zapochyboval o smysluplnosti použití hovězího vývaru do dršťkové polévky. On vysvětlil a mně by se líbilo kdyby dnes zaznamnal že jsem jeho názor na vaření nejen přijal, ale i povýšil. K dokonalosti.

A znovu. Celé to začalo ve čtvrtek 1.9.2016, tedy před několika dny poznámkou kolegy a kamaráda. Toho, který mi pomáhal v dřevních začátcích tohoto webu s jeho zprovozněním. Přijel z dovolené v Maďarsku a jako jedno z prvních zajímavých jídel doporučil dokonalý perkelt z hovězích drštěk. Já jej na to téma druhý den oslovil telefonem a třetí už vařil.

Celý článek »

Jediná lžička ochutnávky od kolegyně Darinky a bylo jasno. Rovnou jsem mazal do obchodu pro nákup a ještě týž den doma pokračoval s přípravou. A to jsem původně šel jen na otočku do práce. Pro úrodu okurek ze zahrady na jižní Moravě.

Tedy ochutnáno, jako úvodní text (první odstavec) sepsáno v sobotu 6.8. Také nakoupeno, připraveno, opět ochutnáno, druhý den rozneseno po okolí aby i jiní věděli. Pak, v pondělí 8.8. přineseno do práce kolegyni Katce, ve středu prodebatováno s původcem toho všeho, Darinkou, a teprve dnes to snad dodám i vám. Takové nadšení a nakonec pomalu týden pryč. Žeby prokrastinace? No, to by ke mně pasovalo…

Celý článek »