Moje Dobroty

Inspirace jídelnou a následně pohledem do chladícího pultu u řezníka. To první probíhá už jedenáct měsíců průběžně. Jak v jídelnách nemusím většinu hrůz, toto jídlo jaksi snáším. Je připravováno v různých kombinacích masa a zeleniny téměř denně tam kde nyní pracuji a stravuji se. A není vyloženě špatné. Říkají tomu kuřecí, krůtí, drůbeží, vepřová pánev. Takový "rozdušený kaťáček".

To druhé byl okamžitý nápad při nákupu kousek od pracoviště a bude v dalším článku. Dlouho, předlouho jsem to jídlo nepřipravil. Krůtí srdíčka jako gulášek. Prozatím jen nápad v základní realizaci. Ale asi tak. Mimochodem prodejny masa Jiko, většinou v blízkosti stanic metra po Praze. Označil bych je jako ideální průměr pro každou hospodyňku i kuchaře bez přehnaných ambicí. Prostě, odtud chcete odnést domů nákup za rozumnou cenu. A ano, jsou lepší i horší jednotlivě. Jak kde a samozřejmě dle kvality personálu.

Celý článek »

Takto jsem si ten soubor fotek nazval už někdy začátkem listopadu loňského roku. V rámci takříkajíc úklidu v souborech pro tyto stránky (porůznu se mi toho v PC a na cloudu volně poflakuje dobrých 25 giga!), jsem se právě dopracoval k tomuto neuvedenému. Nejde o nic světoborného. Jen takové fintičky, které jsem jako kluk odkoukal od mámy a pro sebe vylepšil. Nebudu to moc rozmazávat. Podívejte se na obrázky…

Celý článek »

Doba se mění, věci se mění, lidé se mění, já se měním. To poslední dík věku a životnímu stylu spíše k horšímu. Ale co se týče vztahu k určitým produktům, je to tak nějak…

Nevím. Divné se mnou? Nebo o vývoji a dospění? Jistojistě ale, kdyby se mne někdo zeptal před čtyřmi až osmi lety na kuřecí řízek, a myslím vyloženě tu českou klasiku, amaroun z kuřete, bez kostí a kůže, v krabičce z hypermarketu, byl bych dost hnusný a nekompromisní. Jenomže, ta doba se opravdu mění a já též.

Celý článek »

A pro začátek odkaz na mne fascinující Koko. Páč Veronika to prostě rozjela. A nezávidím jí. A uměl bych poradit a mohl srovnávat a…

A není to žádná sranda. Primárně musím s nevelkou radostí poznamenat, že na toto video by se měl kouknout každý, kdo se mne v posledních řekněme šesti letech zeptal, proč nejdu do podnikání v oboru kuchařském. Proč si například nepořídím ten zajímavý Foodtruck. Ta odpověď je nyní snazší: "bo kokeška". Ta mladá podnikavá dáma se pokusila o mnohem více než bych očekával a je mi líto že prozatím jí to moc nevychází. Má můj obdiv za odvahu zkoušet a pokračovat. Protože peníze které do toho narve mohou velmi brzy přijít vniveč. No a co já? Já jsem poseroutka a tak vám jen zas a znovu ukážu, jak se dělá vývar ve velkém, ale doma. Páč pod desetilitrový základ prostě nejdu. Jojo a taktak…

Celý článek »

Základ už máte tady. Jednoduchá játra na cibulce. Ta omáčka je jen takový pokus. Vydařený ovšem. No a protože jsem vyzkoušel a zbylo a já nějak nevěděl co s tím, stačilo zalít ta játra. Skvělá kombinace a knedlík, těstoviny i rýže jako doplněk ideální. No a rychlý oběd za pár peněz.

Celý článek »

Nikdy jsem to doma ani jinde nevařil. Nikdy jsem to nejedl a nikde v nabídce neviděl. Pamatuji si ten recept jen proto, že je tak podivně nakombinovaný. A z mého pohledu vyloženě divný. Taky ten název? K tomu všemu ale poznámka na konci. V recepturách teplých pokrmů, komunistické to bibli každého kuchaře a základní učebnici všech odborných škol vaření figuruje tento recept na pozici číslo 18006. Strana 325. A víte co? I když žádná gurmánská parádička, ta kombinace vlastně musí nadchnout každého, kdo rád těstoviny a pečené kuře. No a co, že nemáte k těstovinám omáčku.

Tak to pojďme vyzkoušet.

Celý článek »

Zahuštěno celerem namísto mouky a podávané s netradiční přílohou. No, přílohou…

Ovečka vřesová z chovu mé sestry a jejího muže se mi už dvakrát osvědčila. Takže napotřetí krásný kousek, ořech z kýty a pomalá příprava v silné šťávě z pouze několika základních ingrediencí. Prostě jsem to nechtěl přebít nějakým kari a podobně. Musím přiznat, že mám stále větší problém s vymýšlením něčeho zajímavého, alespoň trochu překvapivého. A stejně tak i s konzervativností. Nemám příliš rád zmíněná kari. Nevařím modernu. Tedy všechny ty „překrásné“ šmakouny, tibetské houbičky, zrní a kdovíco dalšího. Nemám nic proti zdravému způsobu života a stravování. Nehodlám ale ustoupit od návyku a spokojenosti. Takže klasika, která naštěstí prožívá boom.

Celý článek »