Moje Dobroty

Do série snadných a rychlých polévek pasuje skvěle. Pokud totiž máte vývar k dispozici, je příprava o třech krocích. Na pánvi připravit krupici – 5 minut. Přivést vývar k varu – 5 minut. Zavařit drobení – 10-15 minut. Hotovo. Jestli si chcete přidat nějakou tu zeleninu, je ta doba přípravy akurátní. Snad jen doporučím, nějaké ty nudličky kořenové zeleniny či co, nesypejte rouvnou do polévky. Na tuku sebraném ze studeného vývaru je prvních 5 minut varu drobení orestujte a přidejte až poté.

Celý článek »

Tak a je to tady zase. Stará a dávno z našich pamětí vymazaná klasika. Mně ji kdysi dávno a tak nějak mezi řečí připoměla máma. A že prý to doma připravoval její táta. No, já vám na ni poprvé zíral, nevěřil a zapoměl. Jenomže jakousi shodou okolností jsme se po čase dokecali opět k tomuto tématu a mně začalo vrtat hlavou. Primárně to byla jednoduchá otázka. Proč? Když to máma tak vychvaluje jsme mívali doma vždy jen ty dušené s rýží? Že snad, prý, by to otec nejedl. Taková blbina. Ty dušené nejedl taky, když věděl co to je. Jenže máma ho ukecala na játra. A on na to skočil 😀

Celý článek »

Nebo, chcete li to srozumitelně, výpečky v zelí, s hříbky, rejží a slaninkou, zjemněné smetanou a vybarvené karotkou. A máte to.

A já taky. A Pavlík Chvalů jakbysmet. A fertyk. Teda vlastně, a je to takto: už jsem ho dlouho nedělal. Několik let. A nedošlo by na něj ani dnes. Původně jsem totiž ten půlkilový zbytek plece a půl sáčku zelí chtěl nakombinovat do trošky segedínku. Jenomže náhlé prozření a nápad. Co tak zpracovat nějaké zbytky z lednice a ještě další z loňské úrody. Jak jinak totiž nazvat zelí, sušené hříbky a podobné suroviny naskladněné ve spíži? Takže Bigos. Polská a slezská klasika. Jídlo co dům dal a vaření takřka v jednom hrnci. No ale to bych nebyl já, abych něco nedělal složitěji. Pro dobro věci rozumí se samo sebou.

Celý článek »

Ano, s celery. Páč výsledná omáčka byla kombinací výpeku ze slaniny a cibule s klasickým i řapíkatým celerem.

Ono je to tady u mne samá kachna a sous vide, ale mladé jehněčí a kůzlečí se jaksi moc nekoná. Docela mne to štve. Postěžoval jsem si i při nákupu na farmářských trzích. Za celý duben a květem se mi podařilo zachytit alespoň kousek jen jednou. Jinak stále „nemáme, právě jsme doprodali, nestíhá to dorůstat“. Asi trošku krize ne? A ještě jedna věc mne štve. Po velikém boomu, ještě tak před dvěma až čtyřmi roky, po těch převelikých nástupech Pohlreicha a dalších bylo všude toho dostatek. A musím nerad tvrdit, že v lepší úpravě. Na kvalitu i vizáš toho, co uvidíte níže na fotkách si nestěžuji. Ovšem například tuhletu nádheru aby člověk pohledal. Za draho a ve specializovaných obchodech. Prostě módní vlna pominula a opět musíme hledat.

Celý článek »

Se smaženou cibulkou a kuskusem na zahuštění. To není nic proti ničemu. Opět se nejedná o nějakou superzajímavost. Jen další z co nejjednodušších jídel připravených s minimálním úsilím. I tak ale platí, že základ dělá výsledek. Takže zpočátku pěkně pomalu a doslova vypočítavě.

Celý článek »

Frustrace…

…je pocit, kdy se něco důležitého nepovede a v nejbližší době není šance to napravit. Ať už pro to, že to prostě není možné anebo v tom brání něco s čím si nelze poradit. Je zklamáním či pocitem zmaru.

A tak se dnes cítím po velmi nezdařeném pokusu o přípravu kachních stehen metodou sous vide a následné přípravě oběda. No považte. Popřemýšlel jsem, připravil se a upravil. Podle vlastního rozumu a bez rad či vyhledávání na internetu. Výsledek? Maso jako beton a prozření. Kachní stehna sous vide nelze připravit za 3 hodin a při teplotě 60°C!!! Správně je to 10 hodin a při minimálně 72.°C. Takže příště.

Celý článek »

Nejsem si jist, že tento zamýšlený seriálek dokončím, každopádně ale nyní mám v úmyslu připomenout po nejjednodušších jídlech z krůtího plátku několik základních a hlavně snadno připravitelných polévek. A protože chuť na tuto první jsem měl opravdu velikou, začínám pórkem. Sice jaksi po sezóně, ale což. V době globálního obchodování je k mání neustále. A ještě mne napadá: nečekejte polévky z právě sezónního chřestu – já jej nijak neobdivuji, stejně jako podobné špičky gastronomie. Když je, použiji, ale ne prvoplánově. I když jednu vizi mám..??..

Celý článek »