Posts Tagged ‘Chléb’
Devětadevadesátý chléb
Devětaosmdesátý chléb – třístupňové vedení kvasu
Třístupňové vedení kvasu poprvé a naposled. Nevidím v tom smysl…
Neee ..??.. 😀 ..!!..
Ty první dvě věty jsem si takhle odpoledne poznamenal, když konečně bylo to řídké a tím pádem lepivé těsto v krabici a ta v lednici. Fakt jsem netušil, co mne ještě čeká. A první podezření na cosi přinejmenším odlišného se konalo velmi brzy. Už asi za dvě hodiny.
Třístupňové vedení kvasu může vypadat jako poměrně sofistikovaná metoda pro první fázi přípravy kvalitního českého chleba. Já to ale popíšu jednoduše, aby bylo opravdu jasno. Nejdříve ale běžná domácí varianta. A poznamenám hned na začátku, ty hodnoty níže uvedené jsou vypočítané na můj kilový bochník.
Osmdesátýpátý chléb – změna se vyplatila
První i druhý chléb v novém roce 2018 jsem připravil trochu jinak. Tedy, změnil jsem svůj zavedený postup. Ne technologii ověřenou staletími. Postup je v podstatě daný, ale drobnosti v něm dokáží usnadnit něco málo v přípravě a zajímavě ovlivnit výsledek. Pro mne byly nejotravnější vždy dvě věci. Často byl chleba poměrně nízký, jakoby rozteklý. Prostě šel do šířky. To bylo ovlivněno vysokou hydratací. Takže v základním receptu jsem snížil množství tekutiny. Výsledek co se vzhledu týče to ovlivnilo ohromně. Chuť a kvalitu vůbec. To je fajn. Ta druhá věc je čas vs. místo v lednici. A k tomu navíc občas problematické vyklopení těsta z ošatky. Lepilo to.
Šedesátýpátý chléb – špaldový pšeničnožitný
Výroční zpráva o stavu pekárny chleba v mé kuchyni. Páč ano, je to tak. 7.7.2017 to byly 3 roky od prvního pokusu. Jak si tady v mnoha textech můžete povšimnout, spousta mých pokusů jsou, a často zůstanou jen pokusy. Jsem tedy nesmírně pyšný na to, že pečení chleba jsem dotáhnul do skvělého konce. Tedy konce ve smyslu kvality toho úžasného produktu. Co se ukončení přípravy kváskového chleba týče, nemůže o něm být ani jen lehké zamyšlení. Prostě jedu dál.
Devětačtyřicátý chléb – podmáslový zmrzlík
Nenapadlo mne nedávno, když jsem přidával článek o dvaačtyřicátém kousku, že bude další tak brzy. Bylo totiž jaksi jasno. Žádné nové možnosti v plánu a tudíž v podstatě jen nastávající období opakování, stagnace. No to teda ale neee. To byh nebyl já.
Šestačtyřicítka stala se přelomovou, když jsem omylem pozapoměl ztlumit teplotu po standartních dvaceti minutách z 250° C na 200. A parádní překvapení. Karamelový, velmi tmavý, mírně nahořklý, ovšem chuťově dokonalý chlebíček. Takový jak jej pečou v Esce. Byl na světě. Napříště malá úprava času a pak ještě jednou. No a nyní parádička finálová. Takto si představuji ideál chléb.
Dvaačtyřicátý chléb – pšeničný a podmáslový
Zatímco Tartine Bread s obrovskými bublinami se mi ne a nedaří, klasiku typu Šumava jsem si dotáhl k ideálu. Fajnový chleba, který už ode mne ochutnal kde kdo. Ten jednačtyřicátý dokonce putoval poštou až do Opavy. Tam dojel a byl předán asi 45 hodin od podání na poště v Praze. A na tu jsem s ním přišel dvě hodiny po vyjmutí z pece.
Následující popis je souhrn všeho, co jsem za dva a půl roku vyzkoušel. Není to velká sláva, ale ten klasický chléb si připravit umím. A je opravdu výborný.
Bylinkové kuře, dušená mrkvička, hummus z červené čočky. Pro návštěvu.
Sestra s desetiletým synem a mužem se rozhodli přijet do Prahy. Takže jsem je provedl po svém pracovišti, uvařil oběd, v parku jsme lítali s kvadrokoptérou, trochu ji rozbili a v sobotu dopoledne prozkoumáme pražské farmářské trhy. Na její přání. Tedy sestry že jo. Začneme Holešovickou tržnicí a pokud bude dosti sil, pokračujeme na Náplavku. Jo a taky jsem jim upekl chleba. Překynul, byl proto placatej ale děsně dobrej. Nabublanej 🙂 Mám z něj velikou radost, obzvláště pak s ohledem na fakt, že k jednomu obědu pro tři lidi padla půlka kiláčku. Chápete to? Kuře, mrkev, hummus. Každý si přidal 2-3x a k tomu půlkilový kus chleba. Trochu nerozumím té kombinaci a trochu více chápu nadšení. Uvařil jsem prostě betelně dobře 😀